Tašku už mám, ale tipovat jsem začala pro zábavu. Třeba se občas i strefím a aspoň trochu proniknu do tajů tohoto mnou nijak zvlášť sledovaného sportu.

I to se v životě stává. A teď by to, Hanko, chtělo ještě příběh "A žili spolu šťastně až do smrti".

Vtipné a pravdivé. Díky.

Skvělý příspěvek. S chutí jsem se zasmála a chvílemi jsem se i poznala :)

Každý den ráno cvičím min. 45 minut, někdy se mi nechce, ale vynechám málo kdy...

Já mluvím se svým pejskem už dvanáct let. On mi kouká do očí a natáčí hlavičku, aby dobře slyšel. Mám dojem, že mi už velice dobře rozumí. Jednou tak jdu se svým pejskem okolo řeky a vidím na vodě kachny. Povídám tedy Matýskovi :"Matýsku , podívej se, kachničky" Najednou se za mnou ozval huronský smích. Otočím se a za mnou takový sympatický pán a povídal, že mě půl cesty poslouchal co pejskovi všechno povídám .Pak mě ale utěšil, že svému pejskovi povídá také

Štěrkáče mi připomínají naše písníky. Ty také vznikly po těžbě písku. V zimě je tam nostalgické ticho, dobré pro rozjímání.

Zajímavý článek. V Tusarově ulici bydlím, na Březových Horách se narodil můj táta. :-)

Moc hezky jsi nás provedla Prahou. Ráda se kochám tímto způsobem. Parádní fotečky.

Asi bych to v prvé řadě nestavěla tak "abych mohla vidět vnoučata". Snacha, tedy matka těch dětí je ta, která je na tom nejvíc bita. V dnešní době není jednoduché vše poplatit i když jsou na to dva a v tomto případě je na to máma sama a bez výživného ? A kdo by to odnesl nejvíc ? Právě ta vnoučata. Takže to takto považuji za správné s tím, že bych zkoušela ( i když tedy nevím jak ) přimět syna aby se opět zapojil.

Tak to měla Helena fakt štěstí. Hanko, ještě by to chtělo po tomto hororu něco romantického.

POKROK NEZASTAVÍŠ! Pamatuji si, jak se děsili "sledovači dětských duši", když nás viděli, jak se oblékáme a nosíme účesy podle Beatles, jakou posloucháme "příšernou" hudbu několik hodin denně, jak žvýkáme gumu - to nás určitě poznamená - zničí nám to žvýkací svaly a zuby, jak si hrajeme s kapesní kalkulačkou v úžasu, že zvládne během setiny vteřiny zvládnout dělení velkých čísel, že se z toho určitě zblázníme, a když i u nás bylo možno sledovat desítky pořadů v televizi, sedět tak u televize jsme vydrželi mnoho hodin, že nám to také bude škodit. Že jsme se tam dozvěděli mnoho informací skvělou formou bez toho strachu, že nás někdo z toho bude zkoušet a tím nám vzdělávání znechutí, to ti "sledovači dětských duší" neuznávali - asi proto, že to bylo bez jejich dohledu. Já jsem svým synům koupil za všechny uspořené peníze první stolní počítače a dnes jim je (41) a (40) jejich původní zájem jen o hry se zúročil v dobrém uplatnění a v dobrému zaměstnání a patří i k jejich stabilním koníčkům. Jo - starší generace má tendenci se děsit ze všeho nového a moderního. Že někdo ale nepřeřekne, že se musí určitě chirurgové zbláznit z té počítačové grafiky a robotů a z ovládání všech možných zobrazení při operacích, což je dnes běžné? Kdyby jako děti si nehrály s počítači několik hodin denně, tak by je dnešní doktoři nedokázali obsluhovat, stejně se to týká moderní vojenské techniky a úplně všeho kolem nás. Ano - stále více se bude propojovat svět reálný s tím virtuálním a nikdo to nezastaví a určitě to má a bude mít vliv na člověka i společnost, ale zastavit to nepůjde. Zda nám to prospívá nebo nám to škodí, to je stejná otázka. Je to ale stejně triviální, jako se zeptat, zda by se někdo dokázal zřeknout automobilů, letadel, raket, atd. a raději jen sedlal koně? :)

Je to smutná zpověď. Ale dejte synovi čas, třeba potká někoho a jeho srdce řekne teď. Trpělivost a lásku přeji Vám oběma.

Máte velikánskou pravdu. Můj pejsek také trpí. Měli bychom jít do ulic za naše pejsky a protestovat proti prodávání petard.

Vyber dobrych receptu, ten palacinkovy vyzkousim, bryndzu mame radi, nejcasteji plnim tvarohem a strouhanym syrem a zapecu s besamelovou omackou, fazole mam predvarene v mrazaku, obycejne je davam do polevek nebo do hoveziho gulase, s volskym okem jsem nikdy nezkousela, ale co neni muze byt.

Moc hezké, s nečekanou a vtipnou pointou.

Zdařilý exponát na úvodní fotce :-))

Jo, nic se neděje. Jen občas to, jak zpívá pan Zmožek: Už mi lásko není dvacet let, už mi není ani dvacet pět.... :-) A básnička je podle mého optimistická.

Evi, to je ale škaredá zkušenost. Naštěstí s dobrým koncem.

Konečně se díky sebepoznáním získanému sebevědomí se ve svých 74 cítím krásnou ženou, nikoliv však dokonalou. Postavu, kterou nyní mám, jsem měla naposled před padesáti lety a drtivá většina mužů mladšího věku neví, že i ve starém kalendáři je také hezké čtení. Naštěstí už je to to poslední, co by mě mohlo trápit :-) :-) :-)