Ali, konečně vím, kde se zajímavý kostel s oddělenou zvonicí nachází. Několikrát jsem si ho fotila z vlaku. Jsi neuvěřitelná, taky hodně chodíme, ale na Tebe nemáme. Už se nám ale plní kalendář akcí. V červnu, když to dobře půjde, strávíme týden v Teplicích a prochodíme ten Váš krásný kraj.

Danko, to je krásná bilance. Vím, že děláš radost nejen navrácením ztracených věcí, ale především svým milým úsměvem. Přeji ti hodně zážitků u točení zmrzliny. :-)

:-) :-) Krása, taky se s nedokonavou dokonavostí "budu účastnit"... :-) :-)

Maruško, hezká fotoreportáž. Přeji ti, aby opravdu bylo tak pěkně na těle i na duši po celý rok.

Postihl mě před šedesátkou. Měla jsem nízký krevní tlak, pohybu víc než dost, nízkou hladinu cukru i cholesterolu, spíše podváhu. Tentokrát byl ve hře dlouholetý stres. Ohlásil se ve chvíli manželova úmrtí "revmatickou" bolestí v levém rameni. Ani náhodou mě nenapadlo, že je to od srdce. Když mě ale při večerní koupeli přepadla podivná slabost, raději jsem šla rychle spát. O půlnoci mě probudila silná bolest čelistí, levé ruky a když se ozvala za hrudní kostí, byl nejvyšší čas volat záchranku. Naštěstí jsem nebyla doma sama. V nemocnici se všechno uklidnilo a teprve ráno bylo opravdu zle. Ucpala se mi céva v hrotu srdce a skončila jsem ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Proč to píšu? Dnes už bych to nepodceňovala. Příznaky mohou být velmi různé. Teprve když jsem dostala strach, došlo mi, že je něco špatně.

Dojemné. Jedeme dál... :-)

Ach jo, smutná fotodokumentace.

Však bude ještě příležitost narozeniny společně oslavit, hodně zdraví a všechno nejlepší :-)

Moc hezké, věřím, že něco funguje mezi nebem a zemí.

Hezky zpracovaný dramatický příběh, díky.

Oldřich Čepelka: Dětské Vánoce

:-) :-) :-) A tak to má být, také jsem začala u sebe. Humor byl, je a věřím, že dál bude léčivý :-) :-) :-)

Váš novoroční fejeton mě pobavil. Při Jájině výčtu, co vše se na Nový rok nesmí, mě napadlo, že ve rčeních je mnohem více těch, co předpovídají škody, zkázy, zmar, ale těch pozitivních se jaksi nedostává.

Přesně tak, až vám něco nevyjde, namísto abyste se zamysleli sami nad sebou, sveďte to na druhé, nebo na den blbec. Je to nejjednodušší způsob, jak se zbavit zodpovědnosti za své bytí. Takovéto, AŽ budu štíhlá, AŽ budu mít partnera, AŽ budu mít nové auto, AŽ budu na vysněné dovolené, AŽ najdu někoho, kdo mě konečně pochopí, PAK BUDU ŠŤASTNÁ. Tedy vážení, takovéto "AŽ" potrvá celý život a pokud zádrhely nenajdete sami v sobě, ŠTĚSTÍ se nedočkáte.

Když se mluví o závisti, vždycky si vzpomenu na paní Bohdalovou v pohádce Nesmrtelná teta, která hrála Závist a říkala: "Jenom já, závist jsem věčná..."

Moc hezké, něžné, paní Zuzano

Krásně jste to napsala. Nový rok je plný elánu, plný síly. Starý rok už nemá šanci. Přeji Vám hodně štěstí.

Dano díky za přání a přeji také všechno krásné a zdravé v Novém roce 2023!

Když jsem byla malá, bylo kolem mě plno lidí. V malém bytě 2+1 rodiče a ještě dva sourozenci. Pořád jsme jeden o druhého zakopávali. Na jediné elevizi jsme sledovali společně pohádky i olympiády. Přišla možnost většího bytu, a my začali z velkého 3+1 jeden po druhém odcházet. To je život. Kolikrát si na ten náš malý byt vzpomenu. Byl to starší dům s několika partajemi, ale byli jsme tam doma. Zázrak, že se do jednoho z pokojů vešel stromeček. Samozřejmě nebyl v obývací ložnici rodičů, ale v našem dětském pokoji. Zimy byly plné sněhu a ulice byly tou zimou venku ztichlé. Těšili jsme se na Vánoce a měli radost z každého dárku. Pod stromečkem jsme my děti pravidelně mívaly knížku, hračku a něco na sebe. A pravidelně s námi byli prarodiče. Jednou jsem jela o vánoční prázdniny na dva dny na návštěvu na vesnici k příbuzným, měli stejně staré dcery. Byly to hezky strávené chvíle a sněhu tam měli mnohem víc, přestože to bylo nedaleko. Zimní pohádka v domě s velkým dvorem a zahradou na okraji vesnice. Dneska jsem, světě div se, už babičkou a pravidelně si vzpomenu o tyhle svátky na lidi, kteří mým životem prošli a už tady nejsou. A samozřejmě koukám na staré pohádky a písničky v televizi. Mrzí mě, že končí ČT 3. Často jsem si ho pustila i po příchodu z práce. Byl pro mě takovou spojnicí s uplynulými časy. Co se dá dělat. Už bude i ten minulostí.

Trochu rychlé, uspěchané, ale erotika jako hrom.