Hezky napsáno :-). A k těm dětem - u nás jako přes kopírák!

Nesouhlasím s tím, aby bezdětní lidé měli nižší důchody. Já jsem moc chtěla děti, celý život jsem se s chronickým zánětem vaječníků a nepodařilo se mi mít děti. Přijímám situaci tak jak je, snažím se být soběstačná, pohyblivá, abych nepotřebovala moc pomoci.

Myslím, že každý to má nastaveno jinak - stále budou lidé, kteří mají potřebu překvapit drahým (a často zbytečným) dárkem, jiní rádi něco vyrobí, koupí milou drobnost apod. Takže si nekažme adventní čas rozjímáním nad dárky těch druhých... Já mám radost z vnuček, které vídám dvakrát do roka a žádné dárky k tomu nepotřebuji (žijí v zahraničí).

Nádherné, působivé!

Zaplaťpánbůh, že se doma s nikým nemusím hádat. O cokoli. Lidi to svádějí na dobu, počasí, stáří, nemoc. Ale kdo v sobě to bručounství má, ten se projeví kdykoli ho napadne. Vzpomněla jsem si na příbuznou, chtěla doprovodit pro zimní kabát.Nad obchodním centrem jsme rozvažovaly, pak se víceméně shodly. Ovšem. Jen jsme nasedly do metra, začala mrmlat. Že si myslí, že jsme to neměly brát tam, ale na opačnou stranu, že se bojí, že tam nebude takový výběr, zkrátka mlela celou cestu. Výsledek? Vracely jsme se samozřejmě bez kýžené věci. Ona to věděla dopředu, ale prý to byl můj nápad jet zrovna tam, kam ona vlastně nechtěla. Mělo to ovšem nakonec pozitivní dopad. Poradila jsem ji, aby příště jela s manželem nebo sama. Že asi nosím smůlu. Kdo má taky koukat na to, jak si někdo něco zkouší, co mu poměrně sedne a on si to po půlhodině nevezme. Já tedy na tohle opravdu zbytečný čas nemám. Ti lidé, co se zhádali o kafe, musejí být spolu doma vysloveně nešťastní. Společnost nakonec může být ráda, že se pohádali jen jednou. Bohužel tu dnešní nejistotu hodně vnímají lidé přecitlivělí a až příliš zodpovědní jako výzvu, aby svoje okolí začali usměrňovat a vychovávat. Jakmile k tomu v domácnosti dojde, je asi prvním řešením říct: ,,Tak víš co? Když se tak moc neshodneme , dej na stůl půlku na poplatky v bytě, já to tam dám taky a zkusíme hospodařit s tím, co nám zbyde po svém. My ženy jsme schopné levné uvařit , pánům bude třeba vyhovovat zajít si na jídlo v poledne a večer si namazat chleba. A na to setkání si mohl jet pan sám a pít si kafíček, kolik by chtěl. Když na to má. Paní mohla sedět doma u televize a ušetřit...

Přeji šťastné cesty.

Toto je velmi známá praktika ČP. Větší ,,balení"doručuje ( bohužel ) tímto způsobem.

Ráda bych byla přímo na Karlově mostě a viděla rozsvěcovače plynových lamp naživo.Byl by to zážitek.Ráda jsem si o tom přečetla.

Jarko, moc hezké fotky. Ať se ti ve tvém vysněném městě dobře daří. :-)

Takže nejde ani tolik o falešné vzpomínky, ale o to, že si někdo vymýšlí a my tomu uvěříme. A pak tyto příběhy předáváme dál a s tím, že je ještě trochu „vylepšíme“. Skutečně falešnou vzpomínku bych chápala tak, že si něco nějak pamatuji a po nějaké době zjistím, že se má vzpomínka poněkud lišila od skutečnosti. Např. jsem se po mnoha letech vrátila k přátelům, u nichž jsem jako dítě trávila prázdniny. A viděla jsem, že některé části domu jsem si pamatovala špatně. Nebo jsem nedávno hledala přesné znění citátu autora A. Citát jsem našla, ale jeho autor byl jiný.

Bohužel to nejsou jenom starší lidé.

Já to takhle neprožívám, ale tobě, Maruško, přeji krásný advent i Vánoce.

Nic se nemá přehánět, tudíž ani šetření. Jak já říkám, peníze budou a my nebudeme. Samozřejmě, že neházíme peníze z okna, ale abych doma třeba mrzla a chodila nabalená, tak to ani náhodou. Prostě si žijeme jak se líbí nám a ne jak by se líbilo těm blbcům nahoře. Věrko, nenechte se k ničemu nutit.

Aničko, díky za krásnou záplavu kytiček....moc krásné fotky. Já taky někdy chodím na hřbitov fotit.

Barety nosím ráda. Na rozdíl od klobouků mi sluší a cítím se v nich dobře. Jemné vlasy pod nimi neplihnou tolik jako pod čepicí. Ovšem rozhodně nenosím nějaké extravagantní a žluté.

Vlaďko, to si dám líbit. Všechny recepty vypadají fantasticky, určitě nějaký vyzkouším. A tvé fotografie také silně působí na chuťové pohárky. :-)

Líbo, to je tak krásná pohádka se šťastným koncem, jinak to v pohádkách být nemůže. A teď si jdu přečíst to druhé. Moc děkuji, žes nám chtěla udělat radost viď? ♥

byl jsem kuchar na Vitkovicich Brnu Radhosti a porad na more vzpominam videl a zazil jsem tam neuveritelne veci

Úsměvné - povzbuzení pro vojáčka základní služby ,který to má jen za 730.Posílení od dívky,která na něho zaručeně počká.Vždyt ho miluje.A těch pár dní.......to se dá!

Jendo, dobré zamyšlení. Já jsem o pokroku nikdy nepřemýšlela.