Tleskám..zítra jdu k lékaři, zkrátím si čekání :-)

Kdyby to bylo blíž, určitě bych se ráda nechala zlákat nejen na ty dobroty.

Nádherné.Rozumím Vám hodně,jsem také jedináček.

Jano, já nějak zapoměla k titulku napsat, že je to jen první část. Nebo to nějak vypadlo. Zítra možná vyjde ta druhá.

Nikdo nic... Já se orientovuji dobře, ale když je ta možnost, měli bychom ji využít. Vidím to doma, manželka se příliš neorientuje, ale má mě. Ale kdo nemá, měl by to zkusit.

Popravdě řečeno vůbec nechápu co je na tom vztahu špatného nebo dokonce nechutného. Smutné je spíš to, že dcery trestají paní tím, že nevidí vnoučata. Asi bych tomu dala ještě čas, i když u vnoučat ten čas hrozně letí ale tím spíš, až povyrostou, babičku už nebudou tolik potřebovat a ona bude sama.

Jestli mě dnes něco potěšilo, tak je to vaše básnička o naději, o štěstí a o lepších časech. Díky moc...

Myslím, že Mirek při svém životním stylu si umí už poradit. Mě napadají ještě ovesné vločky, rýže .. no co je ale dnes levné, že. Veselou bídu jsme kdysi už zažili, tak rozumím. Ať se vám vede dobře u štamgastského stolu a nejste moc nakvašení! :-)

Tak tohle mi opravdu problém nedělá. Navazuji řeč s kýmkoliv a kdekoliv, ani nemusím jezdit do ciziny. Nikdo mi ještě nikdy neřekl, abych mu dala pokoj. Je totiž také velmi důležité vystihnou jak a o čem s jednotlivými lidmi mluvit.

Tak nevím jak pro koho, tak píši jenom o sobě. I kdybych ještě jezdit mohla, tak na elektrokolo finančně nedosáhnu. Všechny vitamíny a různé prostředky na zdraví jsem už postupně vyzkoušela a věřte, že na mne nefungují a je mi pořád stejně. Akorát jsem utratila už za ně dost peněz a i proto si nemohu koupit drahou knihu. Ještě, že tady máme výbornou knihovnu. Tak děkuji za pro mne, nefunkční rady.

Velmi zajímavá a užitečná akce.

Děkuji za hezké fotky. Krkonoše znám v zimě na běžkách ze 70. let, ale běhaly jsme v jiné části.

Zdeňku, bomba!!

Vzpomínám, jak na UNRU vzpomínala má maminka se svou sestrou a mí prarodiče.

Krásné, jak si pamatuješ názvy míst. Dík.

Moc pěkné povídání. Se zvířátky je to prima a někdy i velká zábava. Valdíkovi přeju uzdravení ať může zase s Betynkou lumpačit.

Také si myslím, že bez klasických, papírových knížek to nejde... S postupem času se ale můj výběr toho co čtu mění, a proto (i pro nedostatek místa) musím občas knihovnu protřídit a knihy nosím do knihobudky, kde si je většinou obratem zase někdo vezme.

Honzo, parádní článek i fotky. V Norimberku jsem byla před několika lety v létě.

Pro místní a pro lidi z blízkého okolí to bude jistě hezký zážitek.

Kdysi dávno jsem upletla šedivé svetry s černým norským vzorem (jen hvězdy kolem hrudníku) pro sebe a svého přítele. Kamarádka, která ho znala, řekla, že to je, jako když se oplétá cirkus. :-)