Honzo, parádní článek i fotky. V Norimberku jsem byla před několika lety v létě.

Pro místní a pro lidi z blízkého okolí to bude jistě hezký zážitek.

Kdysi dávno jsem upletla šedivé svetry s černým norským vzorem (jen hvězdy kolem hrudníku) pro sebe a svého přítele. Kamarádka, která ho znala, řekla, že to je, jako když se oplétá cirkus. :-)

Pravdivý článek, hlavně poslední odstavec.

Všechny fotografie jsou moc hezké. Podzim je hodně fotogenický. Ráda jsem se pokochala.

Zajímavý příběh. Tak tohle se mi stát nikdy nemohlo. Jo, a dochvilný jsem vždy byl taky.

Sportovně taneční Jitko, nevěděla jsem. Sluší ti to, hezké fotky. :-)

Tomáši, zase bezva ranní nedělníček. Nejvíc mě pobavilo VYPADÁŠ JAK BOJLER. :-)

Nic hezké, Dano.

Velmi pěkný článek o proměnách krajiny zasažené těžbou. Jsem vždycky moc ráda, když se dozvím o krajině, do které se díky rekultivaci vrací příroda a normální život.

O výstavě jsem nevěděla. Děkuji za doporučení.

Zůstanu také realistou s mírným optimismem. Tyto různé návody, jak se něco naučit např. optimismus, nebo nedávno jsem četla jak učit dospělé i děti, aby byly šťastné....atp.

Ať se dívám, jak se dívám - já ty fotky nevidím. Co dělám špatně?

Tak tohle bych asi taky nevydýchala, hlavně se nenechte šikanovat od dětí. Přeji vám, aby jste se z toho dostala bez psychické újmy.

Děkuji Aničko, květiny jsou pohlazením po duši. Také se divím, co toho ještě kvete. Do nejbližšího mrazu.

Vtipně a velmi čtivě napsané.

S otužováním je to stejné, jako u mnoha jiných věcí, dostáváme zprávy jen od těch, kteří ho přežili a jsou tedy vesměs pozitivní. Ti, co nepřežili na "apel placech" to polévání studenou vodou v koncentráku, ti zvednout ruku pro užitečnost otužování už nezvednou. Ono to platí stejně i o prospěchu pravidelného cvičení. Moje rehabilitační sestra mi řekla, že to má přesně statisticky zjištěno, že potíže s tělem mají jak sportovci, tak nesportovní lidé. A vrcholoví sportovci jdou do invalidních důchodů častěji, než ti nesportující. Na mou otázku? Zda je to tím, že si je umí na úřadech lépe vyběhat, než že by byli opravdu více invalidní", se srdečně zasmála a řekla, že i to je možné - že i tuho existuje dneska lobby - dříve jsme tomu říkali srozumitelněji - protekce, jsem dodal už já. :)

Pracovala jsem dlouhá léta jako knihovnice a na vlastní kůži zažila proměnu knihoven. Ve škole jsem se učila psát na stroji katalogizační lístky. Později jsem se právě díky práci v knihovně naučila zacházet s počítačem a mohla sledovat, jak se knihovny digitalizují. Velmi obdivuji propojení knihoven pomocí elektronických katalogů, mezinárodní databáze odborné literatury apod. Ale jen klasická tištěná kniha může být mojí přítelkyní, s elektronickou mi to prostě nejde... Digitalizace proniká do našeho života stále rychleji. Je dobře, že existují programy, které pomáhají. Nemá každý vnoučata, která by ho s novými technologiemi naučila zacházet. :-)

Příběh Titaniku je velmi hluboký snad pro každého. Film, který byl o jeho zkáze natočen, byl dost sugestivní, ale skutečnost musela být ještě mnohem horší. Jeho osud mne hodně zajímá, i když jsem tam žádného příbuzného neměla. Bylo mi líto těch lidí i s dětmi a i těch, kteří přežili, ale někoho tam museli nechat zemřít.

Moc hezké a příjemné vzpomínky. měl jsem v mládí něco podobného s kamarádem Jirkou. Máme na co vzpomínat.