Prošla jsem se ráda, nikdy jsem tam nebyla.

Aleno, nevím, jestli si to představuji správně a jestli si nesedím na vedení. Nevím to přesně, ale myslím si, že jde o dům a taky nevím, jestli ta osoba jsi ty. Jedno musím přiznat, je to moc dobře napsané.

Zapisuji si elektriku,plyn,spotřebu vody.Každý měsíc a už dlouhá léta.Žádná nová rada.

Ta postel na obrázku je tak úzká, že bych z ní asi spadla. Vybavení holobytu si lidé zařizují samy?

Děkuji za pěkný článek i fotky. :-)

Milá Haničko, díky moc za pravdivá a upřímná slovíčka*

Prima!

Nejsem si jistá, že by starému člověku slušel rozcuch.

"Pokud se rakovina vyskytla u přímého příbuzného, je riziko vzniku rakoviny u muže podstatně vyšší." Toto je ta nejhorší věta, která se do hlavy lidem cpe, ne jen v případě prostaty. Když budu mít stále na paměti, že maminka umřela na rakovinu prsu (jakože moje maminka ne), tak ji prostě dostanu, neboť právě STRACH z jakékoliv nemoci je paradoxně jejím SPOUŠTĚČEM. Čím víc jsem se v minulosti sledovala, tím víc problémů jsem si vytvořila a s každým píchnutím, nebo pupínkem běžela k lékaři. Jediná skutečná prevence, která existuje, je zdravý životní styl v souladu těla a Ducha.

Jako bych se s Vaší básní částečně ztotožňovala. Děkuji.

Naďo, jako malá jsem jezdila v létě s rodiči a prarodiči na podnikovou chatu na Kovářskou, později jsem sjela na lyžích část Klínovce, byla v Krupce. Díky za vzpomínky a krásné fotky. :-)

Potvrzuji účast a moc se těším. A děkuji za organizaci. :-)

Jsem ráda, že výzvě být třetí babičkou nemusím čelit ... Ale o prarodiče zase o tolik nejde, tyto role "třetích, čtvrtých" musí být velmi složité v základních rodinách - hlavně šílené to musí být pro děti ... Možná by bylo lepší než založit společnost "Třetí rodič" založit "Odpovědný rodič" ... Za našeho mládí bylo rozvodů daleko méně, neřešila se rozvodem každá "ptákovina", myslelo se na děti (musel být opravdu pádný důvod k rozvodu, kdy i dětem se ulevilo) , no, a tyto děti jsou teď rodiči - vůbec netuším, kde se odpovědnost k rodině poztrácela - jsou teď jako rodiče prostě jiní - ale děti jsou pořád stejné, potřebují doma pevnou "základnu" a lásku ...

Blanko, děkuji za pěknou fotoreportáž z Českého Švýcarska. Kdysi jsme tam jezdili s dětmi, ale dávno již, dávno tomu....

Eli, čtu si tvůj článek ve vlaku, s tím, že si musím fotky prohlédnou na pořádném monitoru a ne na mobilu. Asi jsem zavadila o něco, ty 3* neplatí... Večer doprohlížím.

Znam jedno misto, kde je stary les a potok, miluji ty kopce i ten zurcici potucek, mista kde zacalo nase manzelstvi, kde jsme privezli nase prvni deti z porodnice, bude to zaroven misto nasi posledni cesty.

Hezké a poetické, verše o věčném snu člověka.

Martino, děkuji za mimořádný příspěvek, kde se snoubí nádherné fotografie s precizním textem a jako bonus písničky! Máš jedinečný cit pro slovo i výtvarno. :-) Je to již dávno, kdy jsme se s mužem toulali Posázavskou stezkou...

I tady platí, možná víc než kde jinde, jde přece o přírodu, že štěstí přeje připraveným. :-)

To je veselé Zdeňku..