Jeden z mála životních příběhů, kdy žena Lenka (56) se nestala manželkou, muž (60) se nestal manželem a jeho matka (80) se nestala tchyní a všichni si tak zase šťastně žili, jak jim to vyhovovalo, dokud nezemřeli. :)

Dalibore, moc hezké. Zkrátka kdo si počká, ten se dočká... ☼

Vlaďko, tvé cestopisy se čtou jako román. Krásně jsem se s tebou dotýkala Berounky, přírody, skalisek a života. Máš můj velký obdiv nejen za krásné fotografie. :-)

Moc hezké, milé vzpomínky, děkuji.

Díky za zajímavé informace a fotky. To je neuvěřitelné jací dokáží být volení představitelé kulturní ignoranti. Výstavy Jana Zrzavého v Praze patřily k mým nejoblíbenějším výstavám. Mrzelo mě, že obří obraz Kleopatry byl prodán do zahraničí a není Národní galerii.

Roztomilé čtení.

Jsou to krásné exponáty. Děkuju za fotky.

Zuzko, moc hezké, díky. :-)

Jedna věc je nezdravý způsob života, další věc genetický základ, a jiná věc nemoc, která obezitu způsobí, ať děláme, co děláme. Známá ze sousedství byla pěkně oplácaná už zamlada a vzala si také patřičného partnera ještě s odpuštěním tlustšího. Děti měla krátce po sobě. Odmala je vysloveně přecpávala. Dle hesla jíst se musí, na talíři nic nezbyde a přece jsem to nevařila zbytečně. Následky na sebe nedaly dlouho čekat. Obezita odmala. Dnes jsou obě děti dospělé a samozřejmě jim to v plné míře zůstalo. Takže když ty čtyři člověk vidí najednou....vydá každý minimálně za dva tři normálně vážící lidí....

Konečně jsem jednička. Eli, ta rozhledna je krásná, na tu menší věž bych určitě vyšlapala. Rozhledny mám ráda, kolem nás jich je ještě pár, na kterých jsem nebyla. Moc hezké fotky, u tebe to ani jiné nebudou. Bohužel, ta tvoje je dost z ruky.

Děkuji za hezké rýmování a krásné fotky.

Děkuji za krásnou vzpomínku. Měli jsme podobný dům v Modřanech, jen bez těch vymožeností. Musela se zvenčí nanosit voda, ze sklepa uhlí, také se v zimě topilo jen v clubkách. Na přední zahrádce tatínek šlechtil růže, měl i modrou, zadní zahrada byla užitková s vysokokmeny a záhony, kde jsme pleli, okopávali, zalévali. Občas se na místo mého dětství jedu podívat a je to milé.

Pobavil jste mě. Asi to tak nějak máme všichni. Nebo je tu někdo, kdo by to o sobě nemohl říct, natož napsat?

Žiju v Jeseníkách skoro celý život, ale na Králickém Sněžníku jsem nebyla, je to ostuda. A tak jsem velice ráda i když s touhou v srdci, šla s Tebou do kopců a dívala se Tvýma očima. Chůze do kopců mi dělá potíž odjakživa, nějak neumím dýchat. Takže před Tebou smekám. Nepřišla jsem na to, jestli jdou fotky takto umístěné v textu článku rozkliknout a tím zvětšit. Děkuji a přeji hodně pěkně ušlých kilometrů.

Blanko, děkuji za obsahově i výtvarně cennou reportáž. Vždy mě dojímají děti v krojích a je obdivuhodné, když se v rodinách předává naše nehmotné kulturní dědictví. Fotografie jsou nádherné, ta s křížem by jistě obstála v nějaké soutěži. :-)

Alenko, paráda. Fotky moc pěkné, text je zajímavý a dlouhý akorát.

Originální téma, moc pěkně zpracované.

Ze všech italských regionálních kuchyní mi také nejvíce zachutnala ta toskánská.

Nadi jsou vůbec ještě u nás nějaká místa, kde jsi nebyla? Myslím jich už moc nezbývá. Hezký článek a ještě hezčí fotografie. I díky Tobě víme o zajímavých místech naší krásné vlasti.

Hezký výlet, Soňo. A na elektrokole pochopitelně snazší. Já po elektrokole netoužím. nevyužil bych ho. Fotky máš, jako vždy, moc hezké.