Vlaďko,, ty vzpomínky Ti závidím, neměla jsem žádnou babičku a dědečka - naši mě měli pozdě. Vyrůstala jsem ale na vesnici, a tam byly prázdniny pestré - koupání, stavění bunkrů... V partě jsme drželi spolu. Potom první lásky... Hezky jsi to sepsala.

Zajímavý tip.

Bezvadný článek o řeckém ostrově, který vůbec neznám, ale tak hezky jste jej přiblížila, že bych se tam hned vydala.

Na svou první a poslední cigaretu si vzpomínám naprosto přesně. Nabídla mi ji kdysi kamarádka a ještě dodala, ať si vezmu kousek klobásky. Jinak mamka po dechu pozná, že jsem kouřila. Já si to vyčítala a po nějaké době se doma přiznala, ale vše mi bylo odpuštěno. Jinak díky za hezký článek.

Kutná Hora je určitě krásné město, Chrám Sv. Barbory bych chtěla vidět, ale zatím se mi to nepovedlo. Na srpen 68 si taky vzpomínám, začínal chmel a my vesničané jsme v 6.00 ráno čekali na odvoz na chmelnici. Během dne kolem projely ruské tanky, dodnes to vidím.

Věrko, to byl určitě moc povedený výlet. Benátky n/J neznám, vypadá to tam opravdu moc hezky.

Mám podobné zkušenosti, zejména s místenkami.

Honzo, gratuluji. Když jsem četla první vydání, bylo to pro mě velmi přínosné, protože dějiny téhle části světa neznám a absolutně jsem se v nich nevyznala. Odborník se ze mne nestal, ale početla jsem si. Díky.

Držím palce. Důležitý je pozitivní přístup a neutuchající optimismus. I když je to obtížné, sám jsem si to zažil, i když z jiného soudku - v rychlé sekvenci za sebou oční operace (chalazea), do tří dnů od ní úmrtí manželky, do měsíce poté neskutečné zhoršení a stavu kyčle včetně děsivých bolestí (spásonosný Diclofenac Duo, který ulevil aspoň na dva dny), pak na divokou kartu operace a náhrada kyčle a poté z radosti, že jsem přežil skoro smrtící postcovid a opět v nemocnici na hadičkách. A to vše během třičtvrtě roku před třemi lety. Ale je to pryč a nyní pohoda!!!

:-) :-) :-)

Zákon zachování hmoty platí i pro obézní.

Hezký článek...I já jsem prožívala podobné prázdniny na vsi u milované babičky a dědečka.

Hned bych si něco z toho dala, vypadá to lákavě.

:-) Jo, není nad detailní záznamy prožitků, které zdržují od spáchání vraždy... :-)

Chyby jsou důležitou součástí osobního růstu. Chyba není to, co jsem udělala špatně. Chyba je příležitost, udělat to příště jinak. Chybami se učím a dokud jsem toto nepochopila, utápěla jsem se v sebelítosti a stejně to mám s bolestí. Tím, kým dnes jsem, jsem právě díky chybám i bolestem ♥♥♥

Moc krásné čtení v hodině "mezi psem a vlkem". Díky za časně ranní zážitek, o který bych přišla, kdybych teď spokojeně spala pod "tíhou" vlastních snů.

Moc hezké. Pobavila jsem se :-).

Obdobně je to i s kočkami a jejich projevy vůči nám, zvláště, když se jim něco "nepovede", co zkrátka nechtějí udělat. Měla jsem zde v Týně hned po příchodu sem před 3 roky tři ukrutné škrábance od kocouřích drápů na stehně, jak přese mě Walda přeběhl, když se honili se sestrou Babetou. Bylo to hodně bolestivé, ale nijak jsem ho nekárala, tím spíš, když jsem vnimala, že se stáhl a mrzí ho to. Děkuji.

Zase další zeveseobecnovatel!! Jak jste si děti vychovala, takové je máte. Já zabaruji pro celou širokou rodinu, mladi jsou rádi, že mají dzemy, stavy, zeleninu a koření bez chemie, a kamarádi jim to zavidi.

Oldo, krásný zážitek. Pro typ vytrvalecký - super. Pro mne, sprinterku, by to bylo na kolaps po 1. kilometru. Nicméně, do pocitů vytrvalců se umím vcítit. Nejvíc jsem uběhla, dávno tomu, 1x Běchovice a to jen proto, abych zkusila, jestli to dám. Přeji hodně šťastných km , ať už uběhnutých nebo na kole, v autě či pěšky. :-)