V Týně bývaly před půl stoletím úděsné bouřky, město okamžitě vypínalo proud, v okolí vysoké stromy a nikde blízko hromosvod. Jednou jsem přijela jako obvykle na víkend domů, a když jsem vystoupila z autobusu, zrovna se rozpoutalo venku peklo. Cestou domů se nedalo nikde schovat. Vždy, když se rozsvítilo nebe a zahřmělo, zaječela jsem strachy. Najednou se otevřela vrátka a nějací cizí lidé, snad výminkáři, Pražáci, nás (i se sestrou) pustili dovnitř a tam jsme bouřku přečkaly.

Maruško, to muselo být hezké, typ je to hezký, ale pro nás trochu daleko. :-)

Míšo, díky za pozvánku :-)) Dovolím si doplnit, že "čokoška" patří paní Petře Kovandové, která začínala s čokoládou v r. 2007 doslova "na koleně" v malé cukrárničce Budík v Černovicích na Pelhřimovsku. Díky její pracovitosti a houževnatosti se firma začala brzy zmáhat. Vlastní několik poboček, ale co je nejdůležitější, je majitelkou Muzea čokolády a marcipánu v Táboře. Nejenom, že uvidíte výrobu čokolády, pralinek a dalších dobrůtek na vlastní oči, sedíc v kavárně, ale samotná návštěva muzea je zážitek na celý život. Kdo tam byl, ví, kdo ne, vřele doporučuji :-))

:-) Jo, když člověk stárne, aby rozuměl svému mládí, ale ne už tomu současnému, které si nás nevšimlo... :-) Jak kdo a jak koho... :-)

:-) :-) Copak nemluvní chlapi, nemluvná ženská, to je teprv žrádlo s pistolí (hádejte koho) v nočním stolku :-) :-)

Ivo, tleskám a živě si to představit dovedu, přesně podle tvého pohledu. ☀️

Perfektní, je dobře, když to mezi dvěma takhle funguje.

Díky za ten článek. Obsahuje řadu konkrétních informací, místo planých nářků nebo populistických slibů. Problém bydlení je běh na dlouhou trať. Každý krok ke zlepšení je důležitý.

No, vyměkla jsem a Tajemství jsem si v knihovně objednala k vypůjčení,. Prý jsem 24. , ale koupili jich 8...

Děkuji za zajímavé informace, jako dítě jsem se v něm vozila a pamatuji se na něj. Byl prostorný bezpečný a velmi stabilní.

:-) Pěkná paralela sentencí k zoufalství cesťáka :-)

Skvělé. Díky.

To je dokonalé, Ivo. Já se to snad naučím nazpaměť !

Už o tom delší dobu uvažuju. Běžný úklid mi nevadí, ale nesnáším mytí oken a dlaždiček.

Velmi zajímavý článek, který jsem četla jedním dechem. Hodně o těžbě zlata či hledání safírů mi vyprávěla moje známá, která žila 20 let v Západní Austrálii v oblasti Pilbara a měla za manžela prospektora. Po jeho smrti žije opět v Česku.

Dívala jsem se s napětím co paní historička přečte a nakonec její moderátorský výkon mi pobavil nejvíc.

Nevím, kolik máte let, ale vzhledem k té žluté a červené limonádě asi podobně jak já. Mě osobně se mi ten článek moc líbil, dnešní mladí to asi moc nepochopí :-) Byl jsem stejný, vosu jsem sice z koz nikdy nevytahoval, ale byli jme na tom asi podobně. A to jsem měl na internátě asi 400 nadržených pubertaček na 30 kluků. Co už, vrátit se do minulosti z dnešními zkušenostmi...Ach bože.

Není to náhodou ze života? Moc pěkné, díky.

Už jsem provedl, raději osobně. Byli tam pracovnice velmi vstřícné. Bylo to v Biskupcova 7, Praha 1.

Žádné slovo navíc - to mám ráda, to mě baví, to se mi líbí :-) Umění výstižné rytmické zkratky, děkuji, Šárko :-)