Vtipné a pravdivé!!! :-))

Danko, díky, tvé poetické obrazy podzimu se mi moc líbí.

Honzo, fotky se moc povedly. Určitě je v tom Tvém koutě moc hezky. Před chvilkou jsme se vrátili z našeho koutu v našem lese. Krásně se tam dýchalo.

Pěkný připomínkový příspěvek. Na Youtube si je pouštím často. Děkuji. :-)

Šedou mám ráda a je to základ mého šatníku, i džíny si často kupuji šedé - k tomu něco červeného a můžu vyrazit :-)

Álo, článek plný zajívavých informací, díky!

....po motorce klekl i odtah, a tak jsme čekali dva :) úsměvné, ale jak pro koho, že ;-) Hlavně, že vše dobře dopadlo!

Hani, díky za vzpomínku a půvabné retrofotografie. Myslím, že podobné dojmy měl mnohý z nás, kdo vycestoval poprvé za železnou oponu. Nejen materiální dostatek, ale především zdvořilost a respekt lidí k sobě navzájem.

To mi připomělo ty školní slovní příklady. ,,Při změně letního času na středoevropský vyjede v sobotu ve 23:45 rychlík z bodu A rychlostí 120 km /hod. V neděli v 00:20 vyjede z bodu B nákladní vlak rychlostí 90 km/hod. V kolik hodin kterého času se oba vlaky na naší dráze srazí v bodu C?"

Říká se: Co tě nezabije, to tě posílí. Každá zkušenost se hodí do života. Pro mladou holku to ale jistě nebylo jednoduché.

Dojemný příběh. Přála bych si něco podobného prožít.

Danuše, děkuji za praktické a zajímavé info! Hezký podzim.

Porovnání vzpomínek našich krajanů na jejich začátky v Austrálii mě moc zaujalo.

Dobrý den, sice nejsem vdova a nebudu, ale myslím si, že byste se měla chovat podle toho co cítíte. Ono asi je občas dobré si zaplakat třebas před dětmi. Já mám zkušenost, že po smrti táty, která se mě velmi dotkla a tajně jsem si plakala, abych pláčem nezatěžovala mámu. Ta mi po letech vyčetla, že jsem po smrti táty neplakala, že se mě jeho smrt nedotkla.

Jste obě úžasné. Fandím vám.

Článek mému srdci milý. Čím déle jsem s Čikinou, tím intenzivněji prožívám vzájemné chvíle a slov netřeba. Možná, kdyby mohla mluvit, tak by mi ten pocit trošku rozhodila nebo možná ne a já bych byla mile překvapená.

Znám dobře chorvatské pobřeží až po Dubrovník, ale až do Černé Hory jsme se bohužel nedostali. Krásné fotky mi připomínají znovu kouzelný svět Středomoří.

Děkuji, pěkně jsem si zavzpomínala na první cesty směrem na západ, kdy jsme byli asi všichni jak Alenka v říši divů. :-)

Děkuji za zajímavý článek. Martina Fryče a jeho doporučení výstav sleduju už delší dobu na FB a stojí to za to, jako vaše příspěvky.

:-) Vidím to taky tak: s humorem do ulic a na jásavé defenestrace panstva :-)