:-) O smyslu pro rozměr vlastního života a pro nutnosti, jak pravil Engels "Svoboda je... :-)

Mně nejvíc vyhovuje retro souprava tepláková. Sluší v každém věku.

Vzpomínám si, že už děti jiskry, pak pionýři měli za úkol dělat dobré skutky. Dnes jsou lidi zahleděni do sebe a jenom spěchají, na tak obyčejné a krásné věci zapomínají. Moc hezky jste to popsal. K příjemnému životu stačí opravdu málo.

Paní Lenko, víte vůbec co chcete? Přesně to jsou ty iluze o "krásném kohoutkovi", které si v mládí vytvoříme a později si na ně vytvoříme závislost. Ze zbabělosti přestaneme myslet na sebe, nebo-li, přestaneme být tvůrci svého života a vyjde úplně na stejno, zda máme doma "domaseda", "gentlemana", nebo ještě hůř, později člověka, který se stane závislým na vás.

Maruško, raduji se z tvého článku. A přeji ti spoustu radostí a pohodový podzim – ten, který právě je, i ten tvého života. :-)

Paní Dano, zatím asi není jasné, jestli to bude kohout nebo slepička, ale to je jedno. Máma se o ně bude jistě skvělé starat.

Jen to čtu, už mám hubu plnou slin, jak ten ruský pes! Včera jsem si opsal recept paní Beáty, a když jej tak chválíte, taky se pokusím o tu dobrotu.

:-) :-) Poněkud kacířské téma, když se strachujeme, odkud přiletí rakety, bacily, bakterie a viry, a hotovíme se zbudovat domácí úkryty a sterilní stany, další covid se blíží a my hrůzou jektáme zuby.... Výzvou dneška je domabél... :-) :-)

Saka nosím velice ráda.

:-) :-) Americké vystřihovánky... :-) :-)

Jano, váš příspěvek pohladí po duši každého pejskaře.

Prima. Těším se na nové příspěvky.

Mos zajímavé. Díky za info i foto.

Hezké putování po mém rodném kraji! Ráda jsem se s vámi prošla po místech,která znám a jsou mi blízká! Děkuji. :-))

Na Mazurská jezera rád jezdí náš syn s rodinou. Moc se jim tam líbí.

Marie, to musel být opravdu moc hezký výlet, fotky jsou super. Harrymu se to asi taky líbilo. Tak ať vám to dobře chodí ještě hodně dlouho.

Hezký a vesele napsaný příběh :-))

Tyjo, manuály. Snad si o mně spolucestující v metru nemyslí, že jsem divná, když se nahlas směju.

Opět moc hezká fotoreportáž z Milady. A opět také moc hezké fotografie!

Byla jsem se svou starou matkou na procházce, po pár krocích trvala na tom, že se musíme vrátit. Zapomněla si totiž doma pití. Tak jsem jí vysvětlila, že nemusíme. Já se totiž několikrát vytrestala a od té doby si ho vždy beru sebou. Tu malou petku vždy unesu. Jsem takový smolař, čím víc jsem spoléhala na to, že si pití po cestě seženu, tím míň se to vyplnilo. Manžel se nepoučil dodnes.