Téma rodinných příběhů bylo moc hezké. Hlasuji takto - Rodina: Oldřich Čepelka - 3 body, Marie Martschini - 2 body, Libuše Münsterová - 1 bod. Zoo: Martina Růžičková - 3 body, , Julie Vargová - 2 body, Alena Tollarová - 1 bod.

Dobrá rodina - samozřejmě je to jinak, jak to bylo za první republiky - pan rada, paní radová, syn pan doktor, po svatbě je nevěsta - paní doktorová atd. ... Myslím si, že dobrá rodina je rodina tak jak má být - máma (nejlépe jedna), táta (nejlépe jeden), kteří se starají o své děti, chodí do práce, snaží se vést děti k tomu, aby se v dalším životě neztratily a taky jednou založily fungující rodiny ... Model máma máma, táta táta není častý, ale proč ne, když jsou všichni spokojeni a společný cíl je stejný jako v tradiční rodině ... Pokud děti v dospělosti se třeba často rozvádějí, nepracují, nestarají se o svoje děti atd., tak si nemyslím, že to vezme titul "dobrá rodina" té původní ( nebo naopak špatná, pokud nefungovala)) - nedá se to přece přetahovat po generace - mladí mají svoje životy, svoji zodpovědnost, zase svoje rodiny a je vše na nich ...

Procházka určitě stála za to, houbičky jsou taky pěkné :-)

Jooo, tohle se Vám povedlo! :-) ani nevím, že se má něco fotit?

Hezké počtení.V ZOO jsem nebyla moc a moc let.Pokusím se to příští rok napravit.Prý moc hezká ZOO je v CHomutově.

Zjevně je stále co objevovat, jen se k tomu musí člověk odhodlat. Potěší mě každá objevná procházka, obzvláště když vím, že sama bych ta místa nikdy neviděla. Dík.

Branná je pro Jesenicko vyhlášená zcela jinou laskominou než jsou tvarůžky. A touto laskominou jsou TRUBIČKY Z BRANNÉ, které se zde pečou a rozvážejí po celém regionu okresu Jeseník. Tvarůžky musíme ale vyzkoušet. Hospodu znám, je to letitá hospoda a jestli se jí daří, tak je to jen dobře.

Hezký vtipný článek.

Smutně pravdivé.

Dík za připomínku té velmi časté seniorské aktivity, kterou genealogie určitě je. Také jsem se pokoušela o rodinnou kroniku, absolvovala jsem i malé asi dvouhodinové "školení" pořádané místní knihovnou, ale týkalo se většinou bádání v archivech, kam si už dnes netroufám. Moc bych se přimlouvala za akci íčka v tomto oboru, kdy by nám někdo z odborníků poradil, jak hledat za pomoci internetu, na kterých webech (což Vy, paní Marie, zvládáte). Já jsem se spoléhala jen na dochované křestní listy, které mne dovedly do poloviny 19. století. Trochu jsem zapojila i muzeum v dědově rodném městečku Velké Bilovice a tak se mi k mému překvapení a radosti ocitlo ve sbírce i foto mého mladého fešáckého dědečka v uniformě italského legionáře za 1.sv.války kdesi v Alpách a považte - na lyžích.

Ještě nechci spadnout :) Nostalgická, ale hezká báseň.

Určitě to nebude 28. září, kdy tam bude nával, ale už se těším, až se do pražské zoo zase vypravím.

Moc pěkná úvaha i vzpomínka, paní Caklová.

Děkuji za sdílení akce a gratuluji k novým knihám.

O tom, že svetry by byly dříve považovány za dílka ne moc zručných pletařek, nic nevím. Byla jsem pletařka zručná a upletla jsem jich hodně, nejen pro sebe. V různých vzorech i vícebarevné. Před pár lety jsem s pletením definitivně skončila. Fotky jsou hezké.

Velmi těžký úkol. Šárka Nováková - Úsměv prosím- 3 body. Anna Čípová - Z letní louky - 2 body. Elena Valeriánová - Siesta u čápů - 1 bod. A všem ostatním se omlouvám, protože jejich fota jsou neméně krásná.

Konečně jsem si všimla, že můžu hodnotit i já a pochopila, jak. Hurá. Moje známá má dvě sestry a dva bratry. V jejich rodině vždy fungovalo, že když rodiče něco potřebovali, sourozenci se domluvili na určitý den a vyhrnuli si rukávy. Zrovna tak, když potřeboval některý z nich, ostatní se sjeli a pomohli svorně. To je ovšem jeden příklad kladný na x záporných. Když vidím, jak dva sourozenci mají po rodičích domek napůl, jeden tam dělá a druhý mu za to dělá dusno, nebo jeden vše ohledně pozůstalosti zařizuje a druhý se na údržbě potřebného a obíhání úřadů odmítá podílet, jak jeden opraví svoji půlku a vysoko tím nemovitost zhodnotí, aby tam mohl s rodinou být v létě na vzduchu a druhý, který to zpočátku odmítal, mu řekne, já ti teda tu svou půlku prodám....je mi nanic. Neumím si dost dobře představit, jak by takoví lidé, co přišli k majetku, na jehož budování se nijak nezúčastnili, jen došlo k zákonnému dědictví a dělají problémy jeden druhému, se domluvili na společné péči o toho starého rodiče. Myslím, že to hodně záleží na rodičích, jakým způsobem ta rodina funguje. Pokud mají jednoho oblíbence, kterému všechno dají a druhé dítě je v rodině neoblíbeno a trpěno, jaký vztah mají ti sourozenci mít mezi sebou a s rodiči...a kolikrát se stane, že na stáří poslouží ten, který nemá co oplácet a vracet. Protože nedostal ani lásku, ani nějaký ten bonus. Jen se na to už nemůže dívat. No a je logické, čeho se za to dočká. Kritiky. Ty se o tu mámu nestaráš správně. Budu se muset zastavit častěji. Někdy obdivuji, když se tak rozhlédnu, čeho jsou někteří lidé schopni a co někteří vydrží a unesou...

Jaruško, jsem ráda, že jsi o své velké změně napsala. Kdysi jsem postŕehla jen nějakou poznámku o tom, že bydlíš jinde a nebylo mi to jasné. Ať se ti tam líbí!

Mělo být 5*

Rozumím...