milé :-) a ze života :-)

Do programu vašeho příštího kongresu prosím zařadit Analýzu umístění mušlí a klasických záchodových mís. Aby transgenderové nemuseli tápat a stihli obsah svého vylučovacího ústrojí umístit včas. - Díky za další úsměvné čtení.

Aničko, děkuji za tento článek a hlavně za precizní fotografie. Holešov stojí tak trochu ve stínu Kroměříže, přitom má návštěvníkům rozhodně co nabídnout. Byla jsem ve městě dvakrát. Poprvé pouze na zámku na výstavě obrazů Karla Gotta, podruhé na školním výletě U3V. Kromě zámku jsme navštívili také židovskou synagogu a Tebou zmiňovaný kostel, stojí určitě za návštěvu, ukrývá v sobě překvapení. Nemohu prozradit, abych Ti nelezla do zelí. Zřejmě bude pokračování.

Tak pod tento článek se velice ráda podepíšu. Myslím si, že zvlášť v dnešní době je určitě dobré se o svoji imunitu pořádně starat. Já to třeba dělám tak, že jsem začala doplňovat různé vitamíny, které by mi mohly chybět. A dokonce i nějaké minerály, konkrétně třeba zinek, viz https://zivotavyziva.cz/zinek/ Právě ten je prý skvělý na posílení imunity.

Maruško, krásný zážitek , také mne letos potkal. Jen místo pravnuka přibyla vnučka. Přeji tobě, mladé mamince i Bertíkovi v příštím roce hodně štěstí:-)

Jak přežít Vánoce bez milované osoby? Co třeba takto? Zavzpomínat na ni i jinak proti všem konvencím, jak jsme se s ní i často zbytečně hádali kvůli naprosto nedůležitým a malicherným věcem a jak nám tím i ubližovala, že nebyla vůbec jen tak svatá a pak se opřít o trvalé pilíře svátků – o televizní pohádky, zavzpomínat si na své dětství, dopřát si tradiční jídla, ale jen v symbolickém množství – tedy bez potřeby prášků proti bolestem a jedlé sody. A pochvalovat si, že se někam vypařil ten zbytečný dárkový shon a nákup zcela zbytečných věcí, že ta tam je konečně ta naprosto zbytečná úklidová mánie – co všechno vždy polovinu těch dřívějších svátků a opravdových hodnot deklasovalo. Zpočátku to třeba bude ještě dřít, ale pak se to snad poddá – nikdo nám s tím nepomůže – jsme na to sami už bez té milované osoby a je to tedy jen naše soukromá věc - žít se přece musí a žádné skoky za milovanou osobou do hrobu nám nepomohou a ještě by nám to mohlo oběma ublížit, přistihnout ji tam inflagranti, jak si i tam užívá s někým jiným. :)

Okolí Labe u Ústí pozoruji často z vlaku. Je to jedna z nejkrásnějších krajin, které znám. Střekov se nad ní majestátně tyčí. Fotky jsou zastřené, takové tajemné. Moc hezký příspěvek.

Aničko, to vypadá moc hezky, mám ráda malinké cukroví, asi vyzkouším. Krásné Vánoce vinšuji!

Přidávám se k předposlednímu odstavci. Přeji si totéž. Ovšem splnění tohoto přání je asi ve hvězdách.

Láskyplná a moudrá pohádka pro všechny, kteří jí chtějí porozumět, děkuji.

Když se člověk octne v jakémkoli problému, tedy třeba i v tomto, že ztratí v 50 letech práci, tak hledá pomoc všude. Ale nemohu se zbavit dojmu, že vše, co zde popisuje ta neziskovka, co pro takového klienta dělá, tak to dělají Úřady práce, a to mnohem kvalitněji, než ta neziskovka, protože mají pro to všechny informace a přímé kontakty na zaměstnavatele už ze zákona. Viz více zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9A%C5%99ad_pr%C3%A1ce_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky A tak si myslím, že pro tu samotnou neziskovku je ta její činnost – tedy konkrétně pro ty její zaměstnance tím vytržením trnu z paty – že i oni se dostali do problémů, jako ti nezaměstnaní padesátníci, že se také jinde nemohli uchytit na trhu práce, i když jsou tedy mladší, ale na rozdíl od těch padesátníků, tak oni jim – těm nezaměstnaným jen „skočili za přispění státu na záda a vozí se na nich – jsou zdrojem jejich příjmů“. Jo – to je ten socialistický kapitalismus. :) Takový příklad umělé zaměstnanosti – jak se přiživit i na nezaměstnaném.

Tak krásný příběh, že bych si ho chtěl také „střihnout“. :)

moc milé :-)

Omluva za hodnocení, chybička se vloudila. Báseň se mi líbí na pět hvězdiček.

moc pěkné :-)

Myslím, že nejdůležitější je, aby se člověk cítil dobře a do ničeho se nenutil podle ostatních.

Napsal jste to úsměvně. Dobrý vztah mezi lékařem a pacientem je blahodárný. Ne nadarmo bývali rodinní lékaři, kteří znali nejen pacienta v rodinném prostředí, ale i jeho nejbližší. Vláďův komentář mě také rozesmál.

Já už jsem jak ten stavitel Babylónské věže. Kdo je partner, kdo přítel, kdo kámoš. dneska se bojím říct, že je někdo můj přítel, aby se nemyslelo, že... Ale s partnerem je to taky blbý. Dříve se někdy psávalo "životní partner", ale pak se ukázalo, že jsou partneři dva roky a pak už nikdy. Navíc neumím psát na počítači slovo partner, vždycky vyjde panter nebo parter. Už čeká, kdy napíšu parte. Já bych navrhoval, abychom začali používat zcela nové slovo, aby se to všechno odlišilo. Čili ti, kteří vypadají jako přátelé, ale nejsou to přátelé v původním významu, nebo ti, co žijí delší dobu s jiným, tak aby se jim prostě říkalo Von, Vono, Voni. Pro mne by to bylo jednoznačné.

Haničko, děkuji za hezkou fotovycházku s tvou prima partou. Stromovku mám moc ráda, prochodila jsem ji s dětmi i vnoučaty. Nyní je krásně zrevitalizovaná, každý si tam najde své.

Jendo, moc pěkné vzpomínky. Také mám na Vánoce pár hezkých, ale fotky žádné.