Děkuji za tento článek a cenné informace o klášteru v Drastech. Nestihla jsem se podívat na mumii Marie Elekty, když byla ještě na Hradčanech, a teď vím, že v Drastech je to možné. Krásná reportáž!

Moc hezky a lákavě popsáno. Díky za tip.

Moc pěkné a zajímavé aktivity.

Cha cha cha :-)) Iveto, naprosto božíííí :-)) Když už na nic jiného, tak na ten "gábl" je snad utáhneme a udržíme :-)) Moc děkuju, budu se smát celý den :-))

Děkuji za velmi zajímavý článek o nevšední ženě.

:-) Všechno jde, když se chce...... :-) :-)

O této zahradě jsem neměl ani tušení. Moc pěkně jsi ji popsala a nafotila. Dobrý námět na výlet.

Cituji z článku : ... Stále platí, že už teď, stejně jako každý rok, jsou důchody nejvyšší v historii naší země. ... Tak samozřejmě, protože jsou taky nejvyšší mzdy a platy než byly před dejme tomu 45 lety a důchody rostou ne díky tomu, že by nám to přidala vláda sama od sebe, ale proto, že musela ze zákona. Pan ministr na tom žádnou zásluhu osobně nemá tak proč to tak vyzdvihuje.

Moc zajímavé. Doposud jsem měla Dačice spojené "jen" s tou kostkou cukru...

Moc hezká báseň. Krásné přirovnání života k tanci. Děkuji.

Vystihl jste to celkem přesně. Neviděla bych to nijak tragicky. Mnohé se změnilo a stále mění. Po období, kdy byly ženy spíše jen přívažkem muže, které mnohé musí a jen málo mohou, teď mohou cokoliv. A někdo, když může, tak musí. I muži se mění. Často jsou zženštilí, nejistí a žen se snad i bojí. Všechny předcházející generace si kladly otázku, kam ten svět spěje. Ve všech byli lidé spokojení i nespokojení, smíření a odbojní. V různých životech hrajeme různé role a repertoár se obměňuje i opakuje. Tak to vnímám já a už se tím netrápím. Spíš jsem zvědavá na novou roli.

Nádherné,upřimné.

Tak o tomhle si nechám vyprávět po zánětu plic před pěti lety, kdy do mě šest dnů infuzemi tekla, po šesti, osmi, dvanácti hodinách troje širokospektrální ATB, dvaceticentimetrovým drénem, zavedeným do plic, mi odteklo 3.5 litrů směsi krvavé vody s cáry hnisu a CRP 350 a 21 000 leukocytů ne a ne klesat. Pak se stal zázrak. Jednou umřít musím tak jako tak. Raději byste měli začít psát o tom, na co myslíme, nebo čemu věnujeme pozornost, to sílí.

Míšo, děkuji za krásný článek i fotografie. Mám to úplně stejně jako Vy. Díky Vašemu článku jsem si vzpomněla na skupiny peruánských Indiánů, kteří se tu začali objevovat pár let na ulici. Dokázala jsem je poslouchat dlouhé hodiny, koupila si kazety a dodnes, když mi není nejlépe na duši, si je pouštím.

:-) :-) Masochismus - to je žrádlo!/ Nosím jen ostnaté prádlo!/ Prsy mé jsou jehelníkem,/ slast labií s ježky stykem,/ věnec růží hlavu zdobí-/ rozkoš z trní znakem doby,/ jak nám dnešní pejcha světa/ zmar a bolest darem metá... :-) :-)

:-) Jo jo, "...takový Absolon,...kdyby byl plešatý,... tak by neobjevil Macochu..." Werich s Horníčkem na forbíně a Písmo svaté :-)

Ali, báječně jsi to vymyslela. A evidentně jste byli spokojeni všichni. Vydala bych se tak klidně i bez vnoučat a určitě by se mi tam taky líbilo. Ď. :-)

Děkuji za představení dalšího koutku naší země i zajímavé fotografie :-)

Naprosto skvělý článek! Jenže jako všechno v životě lidském, nic není černobílé a obě varianty mají svá pro i proti. Pro oddělené ložnice jednoznačně hovoří již zmíněné (oboustranné) chrápání i různé další zdravotní problémy. Proti - nelze vzít před usnutím milovanou osobu za ruku, přitulit se apod. Takže jako vždy, nejlepším řešením je kompromis a vzájemná dohoda a respekt. Což by mezi milujícími neměl být nikdy problém. Děkuji za otevření tématu :-)

No nevím. Hned po ránu mě tyto prosté a upřímné verše rozesmutnily. Napsáno je to hezky... ale to sdělení... úplně cítím smutek a beznaděj té marně doufající maminky :-(. Přece mít svoji rodinu a svůj domov se nijak nevylučuje s tím, že bychom nemohli pobýt se svými rodiči tak často, jak jen to jde. Obzvlášť když už rodičům nezbývá mnoho času na tomto světě. Mám skvělý vztah se svým jediným synem a nedovedu si představit, že by mě někdy v budoucnu navštěvoval jen "letmo". Je tolik možností... třeba vzít si maminku na pár dní k sobě, často jí telefonovat (pokud není zcela neslyšící)... zkrátka mám pocit, že tady je "něco špatně". Omlouvám se, prostě takto to vnímám...