Jaromír Nohavica je vždy osvěžující, jeho písničky reagují vtipně na dění kolem nás, jsou nápadité i melodické. Patří k mým oblíbeným umělcům.

Seriál Všechny moje lásky sleduji a líbí se mi. Je takový "ze života". Myslím, že se v něm najde většina žen, každá z něho kousek zažila.

Libereckou ZOO mám ráda a vždy navštívím i botanickou zahradu. Jen ti bílí tygři mi připadají strašně smutní.

Jestli je tu někdo, kdo nikdy nepřijížděl labským kaňonem k Ústí nad Labem a neviděl dominantu hradu nahoře na skále, tak o hodně přišel. A pohled opačným směrem je úchvatný jakbysmet. V hradní vinárně jsem měla maturitní večírek.

Paní Jitko, to je hezké připomenutí, že nás opouští jaro.

Krutá zkušenost, Libore. Také jich pár pamatuji. Hlavně, že to vždy dobře dopadlo a teď se na to docela dobře vzpomíná.

Moje maminka chodila v Bělehradě s Rajko Dolečkem do školy, protože tam žila silná česká menšina ještě z dob Rakouska-Uherska. Jejím tatínkem byl Čech od Prahy a maminka byla ze Srbska. Mnoho Chorvatů i Srbů studovalo později v Praze. Když byli zkoušeni a nemohli si v češtině vzpomenout na konkrétní české slovo do odpovědi, tak říkali srbochorvatsky "óvaj, óvaj " to je v překladu "ten, ten". Proto se jihoslovaským studentům přezdívalo přátelsky " Óvajové." :-)

Jako studenti jsme chodili v Praze "na brigády" někdy jako kompars k filmu a někdy i do televize. Člověk viděl něco zajímavého - jak se natáčí film nebo televizní Silvestr a dostal nějaké korunky bez dřiny a špinavé práce. Tak jsem kdysi zažil tehdy mladého a velmi pohotového Karla Šípa společně s muzikantem a skladatelem Jaroslavem Uhlířem(15.9.1945) v Telezním klubu mladých. Jejich humor byl příjemný a inteligentní a vydržel jim dodnes. Podobné talkshow měl Michal Prokop, Jan Kraus nebo Marek Eben - Na plovárně. Karel Šíp patří mezi neoblíbenější. Díky redakci za prima vzpomínku.

Aničko, Vy jste mne dojmula k slzám hned po ránu. Takový hezký příběh štěňátek...to je dobře, že mají své páníčky.

Velmi dobrá společenská odlehčená komedie z r. 1940. Půvabná Adina jako Marta a skvělý J.Marvan.Natáčelo se v bývalí,m hotelu

Blahopřeji jarním vítězům!!!

To jsou opravdu skvělé perličky. Stojí za přečtení. V málokterém zaměstnání se je může člověk doslechnout!

Je to zase velmi citově silný příběh, Míšo. Ano, některé vazby matka - dítě přetrvávají po mnoho let v podobě, kdy syn, dcera byli opravdu dětmi. Matka má, byť v dobré vůli, neustále potřebu mluvit do života a hlavně do partnerských vztahů. Někdy se člověk od matky nedokáže zcela odpoutat vůbec, a když ta pak zemře, je mu třeba 50 i víc a najednou nemá nic, ani ji, ani svůj osobní život. Je to docela smutné.

Když jsem před lety vyjela poprvé na západ, byla jsem ohromena spoustou květin v každé vesničce i hodně vysoko v horách. Tak se mi kdysi líbila naše nádraží. Malá i velká byla samá květina. Výpravčí se snažili, aby to jejich bylo co nejhezčí. Dnes smutno pohledět, jak se z kdysi milých malých nádraží stávají ruiny.

Určitě se příjdu podívat a už teď držím palce všem učinkujícím, zvláště Daně a Zuzce. *****

Super Hani, to je ono.Mám krční páteř taky v čudu a šum svistu , jak tomu říkám, mne taky všude doprovází.Přece se nezblázníme....

No , jen aby to platilo i v Liberci.To bychom mohli jet nalehko.

Patřím také k těm venkovanům, pro něž má Praha kouzlo vskutku neopakovatelné. Mohu tam jet třeba po sté a vždy objevím něco pěkného, nového, zajímavého, včetně lidí.

Je to smutné zjištění a incident v Olomouci ho ještě podtrhuje.

Urbanová je fakt dobrá...