Moc hezky jsi zpracovala náš výlet, který byl krásný, přesto, že jsme přinesly"houby".

Dobrý večer, pane Zdeňku. Chci zde otevřeně říct, že si Vás po celou dobu velice vážím. Samozřejmě mi zůstalo v paměti, jak jsem Vás před více než 2 roky nařkla, že jste jeden ze svých prvních příspěvků vzal někomu na jiném portálu. Pak se ale ukázalo, že Vy jste to své napsal už dávno a ta pisatelka, tuším studentka, si to naopak "vypůjčila" od Vás. Dodnes mě to trochu mrzí, i když se tehdy výměna informací mezi námi obešla bez invektiv. Jste člověk, který zde svůj postoj, ať už k minulosti či přítomnosti, dává otevřeně najevo, avšak nikomu ho nevnucuje a zároveň nenapadá nikoho za názor odlišný. Děkuji Vám za tuhle Vaši nadstranickost. Na Vaše příspěvky se budu vždycky těšit.

Dobrý den, děkuji redakci za milé připomenutí života a tvorby významného představitele francouzského impresionismu- A.Renoira. Svého času se mi také velmi líbil jeho obraz "Snídaně veslařů".

Tábor je nádherné město, fotky to jen dokreslují. A výstava je opravdu zajímavá.

Danuš díky za tip, hned píšu Ježíškovi, paní Stašovou mám ráda.

Vladko,dýchla na mě ladovská nálada,dokonce i obrázek k básni je tak naladěn,moc pěkné,jako za starých časů.

Cítím tu vůni a sběhly se mi sliny...Na takovou "obyčejnou" housku.

No Libuško, to je zase pohlazení na duši. Přemýšlím, jak tyto pohádky přeposlat naší Zuzce pro mrňousky....

Ve městě nejde jen o chodníky, ale také o střechy a sníh a rampouchy na nich. Jednou před několika lety mi v Palackého v centru Prahy spadla naráz na rameno (naštěstí jen) hora sněhu, že jsem málem upadla. Ten den pak psali, že nějakou ženu náklad ze střechy dost vážně zranil. Majitelé si často dají k domu varovné pruhy Nevstupovat, nebezpečí sesuvu sněhu, ale kudy se pak má jít, uprostřed vozovky?

Tvé básně nemají chybu.Čiší z nich taková člověčina....Jsou pravdivé. :-)) Jestli to nebude tou prací v archivu :-))

Zojo, tak jsem si tu snídani dnes protáhla.Úplně si tě dovedu představit jako dítě. Já jsem nebyla hyperaktivní, ale raději jsem kamarádila s klukama, holky se pořád hádaly a udobřovaly, kluci byli upřímní a měli dobré zábavy.V první třídě jsem také odmítla zpívat /písnička se mi nelíbila/ a pan učitel řekl:Kdo nezpívá, není Čech.Celý život si to budu pamatovat, i když zpívám jen co se mi chce nadále.

Ráda jsem se poučila.Četla jsem knihu Miloše Urbana:Praga Pikola- moc hezké čtení . Máme Fiata Punto a když to teď vyrábí v Srbsku jako Zastavu 10 -aspoň budou náhradní díly..

Ledovka Pardubický zásilk. obchod "Magnet 3 pagen" měl (snad i letos má) nabídku nízké zimní obuvi i kozaček, které v podrážce mají zoubky. Jejich otočením do zpětné polohy se vysunou a já jsem na náledí docela bezpečná. Už na jaře jsem se touto obuví "předzásobila". (V obchodech obuví je nemají - škoda!)

Problém je v tom, že se zloději je to stejné jako s hackery. čím vyšší zabezpečení, tím větší touha překonat je. Stačí se projít po chodbě paneláku a hned je jasné, kam by se vyplatilo zajít na "návštěvu".

Moc hezky jste to napsala, Dano. Jsme s partnerem tak rádi, že jsme se našli, že je pro nás romantické úplně všechno. I párek v rohlíku, který si dáme na výletě. Dokonce ráda vařím a žehlím, když to někdo ocení. Druhá strana vyluxuje, umyje nádobí. Stačí tak málo, aby bylo lidem spolu dobře. Možná jsme měli jen štěstí a padli jsme si nejen do oka, ale i do noty. Přeji to všem, i když jsem léta měla pocit, že nic takového už nepotřebuji. Mýlila jsem se. Potřebujeme se navzájem. A nejvíce ti, kteří tvrdí, že ne. :-)

Oddechový film z 50.let 20.st. - (1956) režiséra Vladimíra Borského.

Před lety jsem byla o adventu ve Vídni. Tehdy u nás nebývala tak pestrá vánoční výzdoba, tak jsem koukala jak Alenka v říši divů. Tam jsem poprvé ochutnala pečené kaštany. Mrzlo až praštělo a kornout horkých mi nejen chutnal, ale také mi hřál ruce. Okouzlil mě obrovský rozzářený strom před zámkem Schonbrunn a nádvoří plné dřevěných stánků. Dnes už mi stačí vánoční jarmark v našem malém městě a také se mi líbí olomoucké vánoční trhy. V sobotu se asi vypravíme do Jeseníku. U Vodní tvrze bývá také pěkný jarmark. Ve tvrzi je výstava rodinných loutkových divadel.

Ďakujem za krásnu predvianočnú atmosféru. Teraz mi už len stačí kliknúť na "Dlouhá směs koled" a môžem popri tom upratovať a piecť. A keď dovolíte opýtam sa: viete čo sú to roráty? U nás sa začali praktizovať ako za starých čias. Ranná sv. omša sa cez Advent koná len pri svetle lampášikov, čo si prinesú veriaci do kostola. Kňaz má biele rúcho počas tejto omše a začína sa piesňou Rorate caeli desuper. Prajem všetkým pokojný adventný čas!

Je to lepší, než lyžařské haly v Japonsku, Anglii, Holandsku a už i Německu.Alespoň na čerstvém vzduchu.Ale chybí pravý sníh , prašan.