Bylo nám patnáct, a teď je nám mnohem víc. Přesto pořád říkám miluji tě. Teď už vím přesně, co to znamená. Byly to ale krásné časy a vy jste nám je krásně připomněl.

Včera odpoledne bylo u nás (na zahradě) ve stínu 37 stupňů.

Bohužel je to tak. A proč? Protože jak říkám: "Blízkost ani vzdálenost mezi lidmi nejsou otázkou prostoru, nýbrž mysli." Obávám se, že to máme v těch našich "makovicích" nějak pomotané.

Nic se neděje jen tak, bez příčiny. Moc by mě zajímalo, co potřeboval po těch letech připomenout.

V úterý jsme navštívili Cvilín a viděli tam tento plakát: http://www.krnov.cz/stepan-rak-quot-70-quot/a-1445 Oslavenci přejeme k narozeninám všechno nejlepší a posluchačům jeho koncertů, aby pro ně hrál ještě hodně dlouho.

Františku, jedno pivo by přece nikoho nesklátilo. Bylo to mnoho povyku pro nic. Zvláště u dozoru v parfumérii. Namyslíte?

Tak to je pro mne španělská vesnice...

Hezký napsáno, takový poklidný líný letní den. A nebo úmorný, jak kdo to vnímá. Fotky jsou moc pěkné. A voda lákavá. To v té naší řece se iž plavat nedá.

To nevadí, že poslal jen jednu. Fotka je moc krásná. Takové pastviny bych si šla také vyfotit. Ale přeji, aby už zapršelo. Jak zadržet v přírodě více vody? Dřív bylo na našich řekách spousta splávků, ty vodu zadržovaly i okysličovaly. Byly remízky apod. Snad už se někomu rozsvítí a jestli pozdě, znáte to, raději pozdě než vůbec. Škoda, že jste nenazvala článek dle toho německého nápisu "Spatříš-li mne, plač." Jinak zažíváme stejnou situaci všude, jeden by opravdu zaplakal.

Ano, díky možnostem internetu a zvědavosti jsem sama sobě také připravila podobné překvapení. Toho dědečka jsem opravdu nečekala!! :-)) Ale nakonec jsem byla ráda, že jsem ho vůbec našla živého a že je to ve svém rodišti pan Někdo. Na setkání ale neaspiruji. Však už to bude bezmála 50 let a z jeho strany tenkrát o nic vážného nešlo. To jen já blbka byla "dálkově" zamilovaná. Těší mne, že nejsem sama, kdo má podobnou zkušenost ;-).

Pokud jsou podmínky k pozorování, nikdy nevynechám! Někdy je to slabší, ale jindy fascinující podívaná.

Ali, jsi fakt dobrá, takhle to zdokumentovat. Znám jen pomník v Přestanově, jeli jsem v minulosti několikrát kolem. A pak jsem jednou byla "tam u Králového Hradce, kde lítaly koule prudce", ale nebylo mi tam vůbec psychicky dobře.

I letos, v těchto horkých dnech lze využít tip na osvěžení, které můžeme uzobávat během dne.

Za toto přání ti, Aničko, děkuji. Na jeho splnění pro jiné pracuji. Tomu, kdo svoje sny i pro jiné sní, přeji, ať se mu ty jeho vyplní.

Děkuji za článek a Vaše vzpomínky.Jak kdybych četla tak trochu svůj život .Vše to toak nějak bylo,svatba,dokončení UŚ potom stavba baráčku,studium středí školy atd.

Ráda jsem si přečetla vaše vyprávění a vzpomínky na studia.Je to ro mně naprosto cizí,my vesničané jsme neměli možnost studovat někde v Praze,či větších městech.U nás studovali střední školu jen studenti z Řecka.

Španělsko byla má první porevoluční dovolená v cizině. Jeli jsme tam 24 hodin autobusem do Santa Suzanny-Malgrat de Mar. Pobřeží bylo krásné, našli jsme si tam menší, skoro soukromou pláž. Byli jsme tam v červnu, všude všechno kvetlo, navštívili jsme Barcelonu, byla to jedna z nejkrásnějších dovolených.

Zuzko, ta Tvá taška k seznámení fakt není špatná. Mám také jednu "chlupatici", která na rozdíl od Tvé, vypadá jako imitace /a je/ na první pohled. Takže žádné přibližovadlo k seznámení. :(

Jen blázínek by odolal.....

Recepty paní Rettigové jsou velmi zajímavé ale v dnešní době se vaří spíše odlehčená jídla protože se méně pohybujeme a recepty z minulého století jsou určeny spíše pro lidi těžce pracující.Kdybych takto dnes vařily asi budeme stejně nebývale silné jako byla paní Rettigová a to nikdo z nás určitě nechce.