Pan železniční důchodce má "štísko" - tento typ sklerózy není bolestivý, nemusí se nijak léčit - jen z toho běhání navíc občas bolí nohy. Ale co - sklerotičtí jsou už i ti mladší!

Obdivuji Vaše cestovatelské nadšení - mně už jen ze čtení článku přišlo zle! Do Turecka ani náhodou - ani vlakem, ani letecky - prostě tam být nemusím. Zlaté Česko !

Ota Pavel nám také zanechal jeden krásný vzkaz: "Umět se radovat. Ze všeho. Nečekat, že v budoucnu přijde něco, co bude to pravé, protože je možné, že to pravé přichází právě teď a v budoucnu nic krásnějšího už nepřijde."

31 stupňů. Sedím v zabarikádovém bytě, prohlížím si týden staré fotky z krkonošské dovolené, kam jsem si prozíravě vzala s sebou ZIMNÍ bundu a sumíruju si v hlavě pozvánku na výlet.

Je dobré v žádosti o ubytování v lázních uvést své požadavky. Já vloni ve Frant. Lázních dostala pokoj ve 3.patře, ,kam už nejezdil výtah. Rovnou jsem řekla recepční, že nemohu nastoupit, protože po schodech nemohu dobře chodit. Vyhověli mi docela ochotně mne přestěhovali do nižšího patra s výtahem.

Napsat, že je to člověk s velkým Č, je málo, ale já to tak cítím. A nejen pro jeho lékařský um, líbí se mi, že žije v manželství padesát let, jistě to nebylo lehké, ale ustáli to. Tak to je pro mne celebrita v nejlepším slova smyslu.

Tak to jste asi ještě neslyšeli o zmrzlinovém "šílenství" tady poblíž ve Stráži pod Ralskem :-). Je libo např. čabajkovou? http://www.zmrzlinastraz.cz/

Krásné! Ale tolik schodů - mívám závratě, nevím jestli bych to dokázala. Ale určitě to za to stálo!

Je to hezky vylíčeno, ale rozhodně v tom nevnímám Vás, Zdeňku.

Když se měly moje děti na konci ZŠ rozhodnout, co dál, fungoval tzv. poradce (podle mne i jiných rodičů "člověk na zabití"). Ve městě vojenský útvar, nedaleko Spolana (chemička) - školní poradce by nejraději měl samé studenty Vojen..škol a Chemické průmyslovky = nejčastěji doporučoval. Syn byl - naštěstí - drobné postavy - tak jsem řekla panu poradci, že se mi nelíbí "prťaví vojáci". Dcerka si to vyřešila sama: "Pokud půjdu na chemic. průmyslovku, tak potom Spolana zmizí z mapy! " Z pana poradce je už vetchý důchodce, ale na jeho dřívější "aktivnost" nelze zapomenout ( pokud ho potkám, myslím na odplivnutí !)

To je pěkné, na lodi Dyje jsem plula několikrát už jako dítě, jezdila jsem na Vranovskou přehradu na pionýrský tábor. Mám na tuto dobu moc hezké vzpomínky. Naposledy jsem na ní jela asi v r. 1980 již s rodinou.

Konec jednoho vztahu a nezničitelnou touhu po lásce jsi, Eli, vyjádřila velmi hezky. Ano, někdy člověk potřebuje tichounkou nápovědu, jak jít dál, jindy pořádné trknutí. Ale každá z nás to má stejně dáno v sobě a sama si dříve či později poradí.

Měl krásný život, zvláště od té doby, kdy se setkal se "svými dětmi". Určitě se mu z tohoto světa odcházelo lehce a s pocitem štěstí. Jsem ráda, že jsem loni viděla na Kampě panelovou výstavu o osudech zachráněných.

Pamatuji si na pana Masopusta, když působil v Brně a vedl, tenkrát velmi slavný, prvoligový tým Zbrojovky. Všichni si ho velice vážili a měl respekt. Nechť je příkladem pro mladé fotbalisty a trenéry.

Manželka se právě dnes při pletení ponožek po obědě dívá na seriál Arabela na ČT1 od 12:30 a já se koukám na začínající zápas 2.Kola s Karolínou Plíškovou ve Wimbledonu :-) Každý něco jiného.

O lednici tu myslím byla řeč před pár dny. Souhlasím, že stará lednice byla žrout energie. A to rozmrazování, to bylo vždy na půl dne!

Já znám výraz jen jako "kam se poděl" ve smyslu, kam zmizel. :-)) Ale Tvé vyprávění je jako vždy milé a veselé, včetně výroku Tvé vnučky.

V současné době jsem ve fázi vylepšení svých stravovacích návyků. Zeleninové šťávy k tomu patří. Tvůj návod určitě vyzkouším!

Dobrý den do redakce. Omylem se někomu nenahrál dnes 1.7 tip na utkání Novaka Djokoviče s Finem Jarko Nieminenem viz http://mirek.st.sweb.cz/8_tipu_1_7.jpg - chybí u mnoha lidí včetně pana Rašky a mne. Paní , která má jméno napsané jen velkými písmeny má tip navíc. Asi to bude jen technické nedopatření. Díky za opravu tipů i u ostatních. http://mirek.st.sweb.cz/7_tipu-1_7.jpg

Protože jsem odmítla v r.1980 podepsat spolupráci s touto organizací za trest jsem neměla pas ale jen tzv.doložku do pasu.S ní jsem směla jen do tzv.social,států.Největší radost jsem byla z nového pasu v lednu r.1990.Nechtěla jsem tomu věřit že ho mám.Od té doby cestuji a vynahrazuji si dobu kdy to nebylo možné.Jinak pamatuji, že každý větší podnik měl svého estébáka který ho pravidelně navštěvoval a určený pracovník podniku musel dávat informace o stavu a náladách v podniku.