Musí to být velmi smutné, takhle nečekaně přijít o milé zvířátko. Moje maminka mi vyprávěla, jak měla za svobodna fenečku a ta se jí na vycházce otrávila jedem na vrány a zemřela jí v náručí. Vždycky i po letech plakala, když si na to vzpomněla.

Pamatuji si, jak jsme v mládí obdivovali profesora Christiana Barnarda a první transplataci srdce. Vím, že prognózy rozhodně nepřesahovaly deset let. Že u nás žije někdo tak dlouho s cizím srdcem, jsem vůbec netušila. Moc mu to přeji.

Dostávám plno mailů, u kterých vůbec nejde o obsah, natož o sdílení názoru, nýbrž jen o to, abych je otevřela. Já je neotvírám. Ti, kteří se tím živí, u mě nenajdou pochopení, je mi líto. Nemám k tomuto druhu podnikání důvěru.

O tom bohužel něco vím. Neměla jsem se srdcem problémy, takže když mě najednou rozbolela ramena a čelisti, přičítala jsem to dřívějším problémům s revmatizmem a zuby. Trvalo mi celý den, až do druhého ataku, než mě začala bolet celá levá ruka a špatně se mi dýchalo. V nemocnici to vypadalo dobře, ale další den jsem měla třetí atak a nakonec se po převozu do fakultní nemocnice zjistilo, že jsem měla velké štěstí, protože infarkt postihl "jen" hrot srdce.

Je to další ze série šuplíkovek, chybí závorka

No. Zdendo, to je překvapení, co tu, Ty mlaďocho, děláš? Ale uvedla ses báječně.

Zpěv Evy Olmerové je pro mne něco výjimečného, doufám, že cd seženu.

Gent je krásný pes a pěkný příběh ze života

Já se velkých psů nebojím a oni to o mě vědí. Jsou to většinou rozumná a inteligentní zvířata. Paradoxně mám obavy z menších, okrasných plemen. Jedná se o přešlechtěné rasy, nervově labilní a nevyzpytatelné. Vím, že kdo má doma nějakého takového malého mazlíčka, ten se mnou asi souhlasit nebude.

Zuzko, umíš jasně definovat své touhy ve verších. A to není pošetilost.

Podstoupili jste operaci šedého zákalu? Jaké jsou vaše zkušenosti? Podělte se s ostatními čtenáři, kteří operaci zvažují.

Myslím, že by to mohla být zajímavá soutěž. Měla jsem kdysi moc ráda soutěž Deset stupňů ke zlaté. Tak doufám, že tato bude minimálně stejně vydařená.

Uhelné prázdniny jsem jako díě opravdu nezažila. Bylo s podivem, že ČSSR jako uhelná velmoc neměla v zimě uhlí pro školy. Soudruzi to asi nějak špatně naplánovali.

To musela být moc hezká vycházka a zajímavý zážitek. A k té výhře dodatečně gratuluji. A džím pěsti, ať se učení daří, když máš tak prima motivaci.

Milá připomínka mých kačenek, na kterých jsem rychlobruslila na místní přehradě.

Je fajn, že tu budeme mít takového profi fotografa. Těším se na další články a hlavně fotky. Díky redakci za další bezva počin.

Těch nadějných vakcín a preparátů už se objevilo několik, ale léky se z nich nevyrobily nikdy. Kéž by se teorie někdy dostala do praxe. Tedy pokud to povolí farmaceutické firmy...

Mému bratrovi až z krve zjistili, že má poměrně těžkou cukrovku. Nepociťoval žádné příznaky. Šel na krev, protože chtěl zjistit, jakou má krevní skupinu.

Měli jsme před lety bretaňského ohaře. Byl to výborný a oddaný společník, ale také skončil špatně. Je to lovecký pes, jednou při procházce kolem lesa se najednou pustil za nějakou stoupou a bohužel skončil pod koly auta, které jako na potvoru projíždělo kolem. Už jsme si pak psa nepořídili. Ale teď o tom uvažujeme, jen stále přemýšlíme, jakou rasu. Chceme něco klidnějšíího, ale zároveň ne nic na kauč typu krysařík či čivava.

Myslím, že jsem se už někde zmínila, že jsem ve 23 letech dostala těžký zápal průdušek a dokonce si podle rentgenu mysleli, že mám TBC. Po 60 antibiotikách od 3 lékařů, kteří se mezi sebou nedomluvili, jsem byla úplně vyřízená. Mě tehdy pro zajímavost zachránilo podkrkonošské kyselo.