Těch letních dnů už mnoho nezbývá, tvá píseň je však vábivá. Kdo odolal by vyzvání, když tóny léta ještě zní... Možná si Podzim s Létem ještě zatančí.

Dokud je člověk soběstačný, vždycky se pomoc najde. U rodiny, přátel, sousedů. Horší je to s těmi, kteří jsou nemohoucí a potřebují celodenní opatrování. Tam se dá jen těžko vystačit s domácí péčí. A tady se dá narazit na nedostatek času jejich blízkých i na nedostatek finančních prostředků. Mnozí mladí vydělávají hodně za cenu mnohem delší pracovní doby, zatímco jiní i za těžkou práci dostávají nepřiměřrně makou odměnu. Ti první si aspoň mohou někoho najmout, ti druzí obtížně. A důchodců s vysokými "rentami" zas tak moc není. Tak to vidím já. Proto je moc dobře, že se hledají alternativní způsoby péče o potřebné seniory. Možná nás opravdu bude víc. Někteří už dnes vidí v této zkutečnosti dobrý byznys. Proč ne, bude-li to ku prospěchu všech.

Moc krásně napsáno. Po CD čku se podívám. Štefanovi přeji aby mu to ještě hodně dlouho zpívalo. A ať jsou s Hankou moc šťastní. Mám je oba moc ráda. Olga

Krásně poetické a barevně názorné.

Já, milovnice dobrého piva, to oceňuji. Snad bych vyměnila drobnost, místo "víc jako voda" (moravský výraz?) bych dala "více než voda". Ale na vtipu a celkové pohodovosti to neubírá.

Venku prší, a zatímco kapky deště stékají jen po kůži, tvá slova protékají srdcem k duši.

Váš příběh mi připomněl jednu houbařskou historku starou přes 40 let. Můj budoucí manžel mě vzal poprvé představit své matce. V předsíni stál košík pro mě "jedovatých" hub, které právě donesla z lesa. U nás doma by je nikdo nesbíral. Samozřejmě k jídlu byly houby. Když byly na stole, nechal se slyšet její druhý manžel, aby pro jistotu donesla každému sklenici mléka. Byla jsem docela vyděšená a čekala, až někdo začne jíst ...Moc jsem si pochutnala, ale jen jednu z těch pro mě neznámých hub sbírám dodnes - muchomůrku růžovku.

Tohle téma je teď pro mě velmi aktuální. Loni se mi povedlo koupit dvoje vycházkové podzimní boty od Bati. Jsou na nízkém podpatku, ale až posléze jsem zjistila, že po dešti do nich teče. Jsou moc hezké, ale jen ke kalhotám a do sucha. Nic do letošního deštivého počasí. Jsem zvědavá, jestli se mi povede koupit nějaké na přijatelném podpatku, ve kterých se budu cítit dobře.

Musí to být opravdová ňamka,určitě vyzkouším.

Oběma výherkyním blahopřeji a těším se na krásné podzimní fotografie. Tentokrát budu jen fandit, protože nefotím.

Fandím všem, kteří se snaží. I naše město vypadá mnohem líp než dřív, ale protože tu není dostatek práce, spousta domů zeje prázdnotou a chátrají, bohužel. Je tu čisto, ale trochu smutno, přestože se každou chvíli něco děje. Lidé jsou zalezlí, takže na různých sportovních nebo kulturních akcích bývají hlavně návštěvníci odjinud. Já na nich chybím jen tehdy, když jsem zrovna mimo město. Ráda podporuji všechny aktivní a tvořivé lidi.

Poetické, poučné a optimistické vyjádření, to je správný přístup k nadcházejícímu podzimu.

Už se těším. máme před sebou tři puberty. :-)

Helenko, moc se mi líbí, jak hezky hubneš, včetně komentářů, které o tom vedeš. Vydrž!

Dal jste si práci s našimi zákonodárci. Oni totiž sami sobě darují zákony, které zvýhodňují je i jejich zájmy. Když vyrobí špatný výrobek-zmetek dělník, tak většinou musí uhradit škodu a nedostává prémie navíc. U zákonodárců je to naopak. Když "vyrobí" a schválí zákon, který se neosvědčí, tak se nic neděje platy i odměny se jim nemění a pokouší se zákon opravit novelou. Pak není zákona s jediným výkladem. Soudci a státní zástupci si zákony vykládají - jak potřebují. Někteří byli prokazatelně ovlivněni úplatky v rozsudcích. Český Absurdistan. Před časem jsem napsal článek o nesmyslnosti S-karet, kdy sociálně slabí lidé musí dojíždět daleko, aby si vyzvedli peníze v bankomatu, který ve vesnicích nemají. http://storch.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=308457 Konečně nyní senátoři schválii zrušení s-karet a vyhozené milióny zaplatíme my všichni. Poděkujeme ex-ministrovi Drábkovi. :-(

Je zvláštní, jak se to jako pověra udrželo. Často si potřebujeme zdůvodnit, proč je něco špatně, ale vlastní zodpovědnosti se většinou vyhneme. Bylo by hezké, kdyby každý přijal Tvé uklidňující závěry za své.

Milé jako orosená sklenice čehokoliv, co zažene žízeň...

Zuzko, ani tvé verše nejsou sen, i když se tak tváří. Ty rozjasní mi den a nezůstanou po nich slzy na polštáři.