U nás jsou louky ještě samé sluníčko, však popojde čas maličko a vzápětí vzduchem hýří bílé chmýří. Kamkoliv zrak upřeme, nad tou krásou žasneme. Naštěstí však z velké výšky nepadají bílé myšky.

Myslím, že u nás je takových rodin také dost, přestože většina důchodců má mnohem menší penzi.

Chce se mi zeptat, jak víš, že má teplé dlaně, modré oči, jemná ústa, která mě svým úsměvem zcela odzbrojí, že plyne i zůstává a hasí mou žízeň po životě...ale vím, že obě víme své, jen ty to tak krásně vyjádříš, jak já bych to nesvedla.

To je pravda, ani bych si nevšimla, že to není česky. Přestože vidím špatně i s brýlemi, barvocit mám v pořádku. To potěší. Díky!

Skvělá zpráva! Už jsem o tomto přístroji slyšela, ale toto je potvrzení, že skutečně pomáhá. Děkuji, že jste se s námi podělil o své zkušenosti.

Zuzana má úžasné myšlenky a talent k jejich zpracování do působivé a milé poezie. Moc dobře se to čte a je to ve více ohledech obohacující. Právě tato báseň je příkladem takové poezie "radostpřinášející". Tam kde býval smutek už není ..... :-)

Jano,snad ani tvé myšlenky netuší,co je v nich pravdy,a mě se derou slzy do očí,což znamená,že jsem pochopila hloubku tvých myšlenek.Dík.

Zajímavá akce! U nás je také nevyužitá celnice...

Vítězům GRATULUJI!!!!

Já to pamatuji a také jsem si na okraj nohavic našila zip. Bony jsem koupila od své kolegyně v zaměstnání, která je dostávala jako výživné z NSR, takže veksláků jsem si nemusela všímat. Ale je to opravdu fenomén. Jenže do divadla bych v riflích prostě nešla. Někam na festival do přírody ještě, ale do divadla NE. Vlastně ani nevím kolikáté rifle mám. Přehnaly se různé vlny ale díry jsem do nich úmyslně nedělala, na práci do zahrady či na štípání dřeva byly úžasné. Vydržely to, k čemu byly původně stvořeny. Myslím si, že hned tak brzy tento fenomén nevymizí a škoda to vůbec nebude.

Přeji ti krásný každý den. Zuzko, s každou tvou básní i můj den zkrásní.

Článek je skvělý pro ty, kteří chtějí být zaměstnanci. Ale pokud neuspějí co dál ? Domnívám se, že každý z nás něco umí, něco zná, co by mohl nabídnout trhu. Dnešní systém podpor na ÚP je nemotivační. Navrhla bych, aby každému dle vzdělání a zaměřeni byl ÚP vystaven zdarma ŽL, vyplacen jednorázový příspěvek na rozjezd a ukaž co umíš . Neumíš, nechceš, tak 5 let jsi bez nároku. K tomu nějaké rady a doporučení jak začít, jak založit firmu atd...sama jsem si prošla tím, co to je ztráta zaměstnání, když byla redukce pracovních sil u ČD. Letos je to 19 let, co dělám na ŽL. Do roku 2012 jsem dělala fyzicky, nyní se věnuji marketingu, což je psychicky náročné, ale jde to. Doby a technologie se mění a člověk se musí celý život učit. Ale musí chtít. A kdo nechce na sobě pracovat, tak ať nebrečí, že nemá práci a nečeká otevřenou rukou, že stát bude sypat. V současné době dělám marketing pro přepravu lidí, pro CS firmu. Každý občan ČR se nějak přepravuje, když nabídnu spoluúčast a výdělek z projektu, tak to ne !!! Nic je to finančně nestojí, ale musí se pracovat!!! O tom to je. Jsou tisíce možností, ale musí se chtít. A hlavně prověřit firmu, která zajistí váš příjem. Bezmozková práce klikaček na reklamy a další blbiny nikomu nezajistí stabilní tok peněz. Omlouvám se, že jsem se rozpovídala. Ač mi bude letos 64 roků, tak se stále něco učím. Baví mě to, moc si přála aby lidé byli šťastní, spokojení a netrpěli nouzí.. Řídím se sloganem" dej a bude ti dáno, přej a bude ti přáno".

Tento vltavín (moldavit) vypadá krásně. Jedeme s U3V příští týden do Brna a právě do Moravského zemského muzea. Snad se dostaneme, jako studenti geologie, i do depozitáře.Doporučila bych Vám,kdo má zájem, a do jižních Čech se nechystá, aby se podíval na http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/pedf/js07/mineraly/materialy/pages/tektity.html.

Ještě štěstí, že si lidé s nadváhou nemusí připlácet za nadbytečné kilogramy proti hmotnosti průměrné pasažérky typického českého baroka. :-) To platí i pro muže s figurou Obelixe.

I já bych chtěla panu Troškovi potřást rukou a dát mu pusu třeba na čelo, protože jsem starší než on. Možná, že bych mu přinesla i moji specialitu "bramborový placek jak ho dělám já". Popřála zdraví a poděkovala za to, že svoje filmy opravdu nemusí točit pro "ceny" ať již jakékoliv. Úsměv obyčejných lidí je ta největší odměna za práci, protože je "upřímný". A film "Andělská tvář" je i "moje káva". Když je mi nějak šoufl, tak si vzpomenu na učitelku "Jiráskovou" a broukám si podle nálady. Květináče ale z okna neshazuji. Díky, pane Zdeňku Troško.

Díky za inspiraci. Nemám sice žádné houby zmrazené, ale koupila jsem si hlívu a tak si ji udělám s těstovinami. Dost zapékám brokolici a jiné s bramborem ve slupce, ale houby mě nenapadly. A protože červenou řepu mám ráda, takže to určitě bude mňam. Díky.

A díky tvým veršům, Zuzko, jsme bohatší o neskutečný rozměr tvé poezie. Dík!

Konec mě rozesmál, ale z toho ostatního je mi smutno. Jako dítě jsem se bála snad jen zubaře a 3. světové a pak ještě výprasku, když jsem šla už potmě domů z "lítačky". Co já se natoulala pořádně daleko od domova! Ve městech je o strach vyjít večer do kina nebo nechat kolo u obchodu, byť by bylo zamčené. Naštěstí bydlím v malém, takže občas zapomínám na opatrnost a ráno bývám nadšená, že mé nezamčené kolo stojí ve stojanu před domem. Opět jsem si hezky početla.

Včera na ČT1 byl pořad M. Jílkové přesně na toto téma za účasti ministra Kuby. Když pominu "všechny výlevy", tak pravdu řekla paní u pultíku (71 let) , že nikdo neví jak se bude chovat když mu bude 70+. Není to přesná citace. Jeden 50 letý muž neustále mluvil, "že důchodci na ty předváděcí akce jezdit nemají a že on by... Domnívám se, že paní hovořila právě k němu. Já bych jen dodala, že "Sytý hladovému nevěří".