V Ostravě bylo těch Malých jevištních forem v šedesátých letech více. Chodila jsem do jednoho z nich. Pod okapem bylo od Domu kultury VŽKG kousek. A my jsme měli režiséra Zdeňka Havlíčka, choreografii a tancovat nás učil, hádejte kdo? Pavel Šmok. Zkoušeli jsme "Měla vlasy samou loknu" ze Semaforu. Mi tenkrát "upadly odbarvené vlasy", takže jsem měla na hlavě "myší barvu" a paruka s loknama i nedělala problém. Bratr pořád na generálku nešel a nešel až volali z nemocnice, že se vyboural v autě. To bylo v roce 1962. Pak Pavel Šmok odešel do Prahy, 2 hlavní protagonisté se rozutekli, jeden do Kanady a druhý do Německa. Jeden tancoval s Ladislavem Fialkou. A moje Malé jevištní formy se rozpadly, ale vzpomínky mi zůstaly, vlasy mi dorostly a zestárla jsem v Ostravě.

Blahopřeji vítězům a děkuji všem, kteří se zúčastnili, protože i jejich fotografie mě potěšily.

Jak si vzpomenu na borůvkovou omáčku s knedlíkem na páře, tak kdyby mi předložili k výběru tu omáčku a třeba "kdovíco v rosolu" tak rozhodně si vyberu tu omáčku. Babička opravdu uměla kouzlit. Knedlíky s vejci si dělám dost často a vůbec nemám pocit, že je to nějak podřadné jídlo. Nejsem žádný "uctívač kultu jídla (patří tam ale žrádla)" a vařím si jídla zásadně doma. Zatím to ještě zvládám. Ovšem hovězí polévku, jak vařila moje mamka, tak tu jsem nezvládla i když jsme to vařily, ze studijních důvodů, obě najednou. Co tam asi dávala? Určitě kus sebe.

Milé a dojemné.Vnuk to časem určitě velice ocení!!!

Vzhledem k tomu, že se dožil 89 let, je smutné, že dostane vyznamenání in memoriam.

Další zajímavý nápad... Byla jsem jen na zámku v Děčíně a v parku ve Slatiňanech. Ostatní znám jen z obrázků nebo vyprávění.

Zajímavý nápad! Vždycky žasnu, kam na ně lidé chodí.

Tuhle akci všem, pro které je blízko, závidím. Mám v tu dobu bohužel jiné plány... Fulghum patří k mým oblíbeným autorům.

Po pejscích mám nejradi medvídky, a to už od dětství. Pan Chaloupek má pravdu a míša si jméno Martin zaslouží. A že je to po panu Strakovi taky beru. Co ten nám připravil radostí, hlavně na Olympiádě 1998 a teď naposled ve finále ligy. Poslední zlatý gól. A pan Chaloupek má svatou trpělivost s medvíďaty. Také má svoji práci rád, a to se pozná jak na hokejistovi, tak i filmaři či režiséry. Ať se jim všem moc daří a díky za zprávu.

Jani,moc prima - trochu humoru se hodí.

Teď zrovna by se mi hodil jeden langoš nebo i dva, chuť mám,ale nemám droždí a do krámu je daleko. Zkusím někdy koupit sušené,máte s ním někdo zkušenost?

Docela mě překvapuje, že tu nebyl žádný příspěvek. Zdá se, že podceňujeme zpětnou vazbu. Každý je přece rád, když ví, že jeho snažení někdo ocení. Mně se obsah magazínu moc líbí. Děkuji všem, kteří zajišťují jeho zajímavý obsah i vlídný vzhled.

Co dílko, to perla, a ne ledajaká. Nádherná, lesklá, vzniklá na půnebí vesmírné perlorodky.

Hezké přirovnání a napsané tak, že je to příjemné na čtení.

Nemám ráda slunění, ale venku jsem tak často, jak je to jen možné. Mile mě překvapilo, jak málo stačí, abychom si zajistili potřebnou dávku slunečního záření.

Dobrá rada pro každý den. Už nejsme nejmladší a nikdy nevíme, jestli zrovna tahle vědomost nezachrání někomu, třeba i nám, život.

Kdo má jakoukoliv jizvu, ví, že není o co stát. I stárnout se musí umět, ale na to člověk potřebuje aspoň trochu "selského rozumu", kterého se zřejmě nedostává ani celebritám, ani jejich obdivovatelům. Inu, každému, co jeho jest...

Přestože nejsem soutěživý typ, má vědomostní soutěže ráda. Pomáhají mi osvěžit, co bych mohla zapomenout, a vždy mi rozšíří obzory o to, co jsem neznala.

I v próze je květen měsícem poetickým a zároveň "historickým". Hezky jste to, Hanko, shrnula.

Je to pravda. I já se všeho, co je v článku vyjmenováno bojím. Snažím se utíkat před AN tím, že se učím cizí jazyk, jde mi to sice jako "psovi pastva", ale snažím se, chodím znovu do školy, holt utíkám co mi síly stačí.