Dobrý den, Váš článek je hodně podnětný. Za sebe můžu říct, že ačkoliv ještě pracuji na plný úvazek (Vojenský historický archiv), určitou lehkou mozkovou ochablost jsem ke své nelibosti zaznamenávala. Od té doby, co jsem hodně aktivní v i60, se mi "mozek" výrazně probudil. A ještě bych ráda poznamenala, že se asi pravidelně setkáváme ráno na zastávce 154. Typově jste nepřehlédnutelná. Pokud je to omyl, omlouvám se.

Dobrý den, jsem z toho kraje a laicky jsem se o tom zmínila v článku Kamínky, kameny, šutry (Můj příběh), rovněž rozhovor s panem Mandíkem (Zpovídání), mimo jiné vášnivým sběratelem kamenů, na to odkazuje. Odborné znalosti z mineralogie nemám, tak jsem se tu alespoň částečně poučila.

Zuzanko, řeknu to upřímně.Kašli na něj a netrap se. Žádný chlap nestojí za to. Život je i bez nich docela fajn.

Moc, moc se mi to líbí!

Také povedená.

Že umíš Zuzko,to všichni dobře víme,ale toto bych komentovala asi tak,"umíš na entou".Díky.

Opět jedna aktuální. :-)

Líbí,líbí,líbí...*****

Velmi Ti rozumím i přes Tvůj obvyklý jemný sarkasmus ve stylu "nepodhodit se zcela". Kdysi jsem psala diplomku na téma "Postava umělce v raných novelách Thomase Manna". U nás je třeba známá Smrt v Benátkách, podle které byl natočen slavný film. Umělci dokázali život nádherně ztvárnit, ale neuměli ho reálně žít, v tom většinou propadli nebo je pokus o to zcela zahubil. Toť z velké části můj případ. Takže tužku i s gumou klidně zahoď a jdi vonět k jarním kytičkám!!

Mám, Olinko, podobné zážitky a podobné pocity. Bolestné konce a přesvědčení, že už žádnou kočku. Jsou stále, tedy u sestry. Utekly roky a přiblížilo se období, kdy se budeme loučit. Dopředu vím, jaké to bude. Ale asi lepší, než kdyby opuštěná zvířata zůstala po nás. To teď řešíme u známé, co dál.

Gratuluji všem oceněným,příběh pana Huspeka mě dojal, moc dobře znám bolest při odchodu milovaného zvířátka, mně nejvíc oslovilo ekovozidlo paní Míkové.Ale opravdu bylo tolik krásných snímků i příběhů,že bylo těžké vybírat. Moc děkuji redakci za všechnu práci,která kolem téhle soutěže byla a také za nápady a vůbec....* * * * *

Nezvyklé téma, Jitko, ale moc hezky jste tu prázdnotu v osiřelém bytě popsala.

Moc hezké povídání a trochu k zamyšlení.Díky

Ani se té kamarádce nedivím,že manželství skončilo, možná pozdě litovala,že vůbec začalo.

Ano, jaro je čaroděj, Hanko, proto se na něj všichni tolik těšíme.

10.4.1940 ???

Jedna z Tvých nejlépe znějících, díky, Zuzko, opět do sbírky...

Děkuji Martinu Dejdarovi za úctu a respekt ke starší generaci - moc se to dnes "nenosí".

Zuzanko, jsem na světě již dost dlouho a vím, že poezie a krásná slova zkrášlují náš život. Tvoje verše přidávám do sbírky ZP a děkuji, ještě nikdy jsem takový dárek nedostala

Hani, takhle jsem si připomněla mé dětství, kdy jsme jako amatéři hrávali divadlo. V naší Lomnici nad Popelkou bylo a dodnes je samostatné Tylovo divadlo. Kromě vlastních představení mě uchvacovalo právě to prozkoumávání divadelních prostor včetně maskérny. A když nám přišly z libereckého divadla v bedně zapůjčené kostýmy, to bylo napínavé, co kdo dostane!