Určitě to bude moc hezké akce. Přiznám se, že jsem tento film nikdy neviděla, ale písničku znám.

Před dvěma lety jsme s Jendou napsali článek „Co by tomu řekli lidi?“.

K takovému veršování už je třeba usebrání. Někdo si čte v Bibli, jiný v Koránu. Já jdu radši do sebe před spaním i po ránu. A takové zamyšlení také není k zahození. To se cení. Děkuji a přeji hezký den.

Takové veršíky mám moc ráda. Jednoduché, průhledné, trefné. Po ránu mi zvedly náladu. Díky, Blanko a hezký den.

Jsa obyčejným člověkem, odpovím běžnými slovy :-)) Naprosto dokonalé, skvělé, úžasné ... atd. Dodatečně jsem si přečetla Vaši povídku na D - totéž hodnocení. Moc jsem se pobavila, zároveň velice obdivuji Vaše umění hrátek se slovy. Česština je v tomto ohledu nepřekonatelná. Moc děkuji :-))

Ten národ, potažmo ani jeho armáda, se nikdy nezmění .... člověk pro ně nic neznamená ... jich mnógo ....

Miluji černý cejlonský (ale i indický), výhradně lístkový, a to každé ráno ho piji od mládí. Je to nádherné, když se v horké vodě po přelití lístky čaje rozvinou a volně klesají ke dnu a čaj dostane zlatavou barvu a voní dálkami. Tak právě vstávám a již jdu na to si ho připravit...

Krásné ...

Děkuji za informativní článek, ty verše jsou opravdu krásné.

Krásné! Daří se vám učinit žádost nejen poezii o životě, ale i její formě. Máte můj obdiv.

Oldo, ty jsi ale "hračička" to jsi mě pobavil. A nejvíc ten suvenýr, co se vrátí jako buzerant. Díky. :-) :-) :-)

Hodně sil...

Určitě je lepší vidět všechno na vlastní oči. Nicméně když to nejde, ráda se dívám na svět kolem sebe i očima jiných. Bez vašeho článku by mě ani nenapadlo toto místo navštívit. Díky vám mám o něm představu. Ocenila bych více fotografií. Děkuji.

Děkuji za tento krásný článek. Přesto si dovolím minipolemiku. Nic není černé ani bílé, nejsou jen chcimíři nebo válečníci. Je-li někdo bezdůvodně napaden, má právo se bránit. A mají-li přihlížející alespoň kapku zdravého rozumu, je jejich povinnost napadenému pomoci. Nemyslím si, že bych byla konfliktní typ, ale párkrát v životě jsem byla zahnána "do kouta", a musela jsem vytasit "pomyslné drápy i zuby". Nejvíce však nesnáším, pokud si někdo své frustrace neustále vybíjí na ostatních (ať už verbálně, neverbálně nebo písemně). Otázka, kdo začal, je však velmi těžko rozklíčovatelná, někdy je potřeba nalézt kompromis. Každopádně jste zmínil velice nelehé téma.

Na tištěné knihy nedám dopustit. Už svým přebalem dokážou přitáhnout mou pozornost, nebo mě odpudit. Mohu je potěžkat a jen hádat, jaké se v nich skrývá čtení. Někdy dovedou stejně jako lidé klamat vzhledem. Některé mi připomínají stravu, jsou pro mě více či méně stravitelné. Některé zhltnu a jiné si šetřím,abych si je mohla vychutnat. Kdysi, to jsem si ještě naivně myslela, že mám spoustu času, jsem dočetla každou. Dnes už vracím i nedočtené, protože nechci ten zbývající ztrácet něčím, z čeho nemám ani požitek, ani užitek. Dnes už mě mnohem víc než děj zajímá moudro, které z něho vyplývá.

Zdá se, že pokrok nezastavíš. Asi nemá cenu to hnát tak daleko. Jestliže chceme využívat toho, co tato civilizace poskytuje, musí to umět. A to včetně používání mobilu a různých aplikací. A tady to končí. Vždyť nemusím na všechno reagovat. Mohu sám sobě určit pravidlo, kdy vyřídím emaily, smsky a třeba zprávy na soc. sítích. A věřte mi, stačí na to klidně půhodinka. A pak odložit, vypnout hlasité vyzvánění, kdyby někdo volal. Takhle rozumně navrhuji se s mobilem vypořádat. Mít ho, umět s ním pracovat, ale nestát se jeho otrokem. Nebo to chcem hnát do druhého extrému? (Indiáni se např. nenechávali fotit, že je jim tím přístrojem ukradena jejich duše).

Moc s e Vám to povedlo...děkuji.

Povedená vtipná moderní pohádka :-D

Krásné povídání, jak z filmu pro pamětníky, moc děkuji :-) S vlaky a železničními nádražími tolik zkušeností nemám, ale ten závan "dálek a dobrodružství" tam cítím vždy, když na některé zavítám ...

Jendo, to jsou nádherné básně. Tak svěží a plné lásky.