Evi, krásný výlet jste si udělali. A pěkně jsi nám to vylíčila. Všichni byste zasloužili metál. Moc vám fandím. :-)

V Moskvě jsem byla na výměnném pobytu se třídou po třeťáku na gymplu a jeli jsme tam i zpět vlakem, takže vodku domů jsme dovezli v pohodě. Vodka byla ostatně to jediné, kromě zmrzliny, co se tam dalo koupit. Profesoři, vzhledem k tomu, že už nám bylo skoro 18., nás nechávali ochutnávat :-)

Mám z Polynky radost a obdivuju, jak jste to zvládla!

:-) :-) Dávám přednost veltlínu, suchému a filtrovanému... :-) :-)

Prima :-) .. jaro už se taky rozvonělo, teď vede meruňka :-)

:-) "Přes hory cesta neschůdná na věčnosti pouť běží/ a na rozcestí života rozbitá krčma leží./ Na černém štítu krvavý je z dálky nápis znáti/ Čeká se do dne soudného a slzami se platí..." myšlenky ještě mladého J. V. z paměti študáka :-)

Nechápu propagaci, aby se senioři zadlužovali, aby pomáhali dětem nebo vnoučatům finančně. Naprosto s tím nesouhlasím. Získání bytu za mého mládí bylo v Praze téměř nemožné. Státní byt tenkrát dostala jenom rodina se čtyřmi dětmi, která bydlela v bytě 1+1 ještě s babičkou. Svobodný člověk neměl na družstevní byt šance, musel bydlet s rodiči. Sehnat byt k pronajmutí bez úplatků nešlo. Dnešní mladí to zas tak hrozné nemají. U nás v domě je jim 3+1 malé, staví si dům a byt pronajímají.

Počátky současných problémů státních důchodových systémů lze nalézt v roce 1957. Tehdy německý kancléř Konrád Adenauer podepsal, údajně se slovy: „Děti budou mít lidé vždycky“, nový důchodový zákon. Zákon, který rodičům vnutil roli investorů, z jejichž práce profitují bezdětní vrstevníci. Bezdětní, kterým se zajištění na stáří dostává zdarma od dětí jiných lidí, aniž by oni sami nesli břemeno spojené s výchovou dětí. Navíc, díky tomu že nový důchodový systém byl, navzdory veškerým evidentním parametrům označen za „pojištění“, přestali jeho účastníci vidět rozhodující skutečnost, a sice že klíč k zabezpečení na stáří je výhradně v rukou generace dětí. U nás se dezinformace o sociálním a důchodovém POJIŠTĚNÍ dostala do naší legislativy prostřednictvím zákonů č. 589/1992 Sb., a 155/1995 Sb. (v naší starší legislativě byl použit neutrální pojem ZABEZPEČENÍ). Jedná se jen o peníze, ale především o důsledky této dezinformace. Dezinformace, které mají fatální dopad na porodnost. V Německu se v 60. letech snížila porodnost ze 1,4 milionu dětí, na pouhých 660 tisíc dětí. V Česku se v 90. letech propadla porodnost z potřebné ve výši 154 000 novorozenců ročně až na 89 471 novorozenců ročně v roce 1999.

Úžasné, každou takovouto nestrannou faktickou informaci vítám. Ne nadarmo jsem léta pracovala ve Vojenském ústředním archivu.

Přeji, ať Vaše srdíčko bije ve správném rytmu. Rychlou rekonvalescenci a krásné jaro!

Děkuji.

A hlavně hodně foťte, ať vaše zážitky můžeme i vidět.

Myslím, že široké kalhoty sluší opravdu pouze štíhlým ženám.

Hezké čtení po ránu a pěkné fotky :-)

Pěkné a normální, líbí se mi i ta sousedská mluva.

Věřím, že to pro děti byl opravdu velký zážitek, tahat zuby ze sifonu :-)

Proč dáváte k článku o bytu fotku z čekárny u lékaře?

Opravdu je potřeba myslet trochu dopředu. Trochu dál, než co si dám zítra k večeři. Protože sil přibývat nebude. A přidá se nějaký ten úraz...a rázem je každý schod v bydlišti problém. Ono to pořád nějak jde, i když člověk stárne. Ale najednou se to změní a je malér. Senior se brání změnám. Nechci sprchový kout. Já do té vany vždycky nějak vlezu. Nechci menší byt. S větším úklidem mi pomohou děti. Nebudu chodit s jezdící taškou. Mám ochotnou sousedku, vozí mi brambory ze zahrádky. Nechci dovážet obědy. Zatím zvládám pro ně chodit. A najednou Se pár věcí změní a z relativně soběstačného důchodce je adept na LDN. Známé maminka se držela svého domu jako klíště. Někdo tam musel denně jezdit nanosit uhlí a s nákupy. Žila v jedné místnosti, protože vytápět celý dům by byl nesmysl. Jak důstojný je takový život, zuby nehty se bránit změnám a přitom denně bombardovat zaměstnané děti svými požadavky? A to bydlely na dojezd cca deset kilometrů, měla ještě kliku....

Moc hezké, rozumím Vám, taky mám tenhle kraj ráda...

Vyjádřila jste to moc pěkně. Díky.