Opravdu je potřeba myslet trochu dopředu. Trochu dál, než co si dám zítra k večeři. Protože sil přibývat nebude. A přidá se nějaký ten úraz...a rázem je každý schod v bydlišti problém. Ono to pořád nějak jde, i když člověk stárne. Ale najednou se to změní a je malér. Senior se brání změnám. Nechci sprchový kout. Já do té vany vždycky nějak vlezu. Nechci menší byt. S větším úklidem mi pomohou děti. Nebudu chodit s jezdící taškou. Mám ochotnou sousedku, vozí mi brambory ze zahrádky. Nechci dovážet obědy. Zatím zvládám pro ně chodit. A najednou Se pár věcí změní a z relativně soběstačného důchodce je adept na LDN. Známé maminka se držela svého domu jako klíště. Někdo tam musel denně jezdit nanosit uhlí a s nákupy. Žila v jedné místnosti, protože vytápět celý dům by byl nesmysl. Jak důstojný je takový život, zuby nehty se bránit změnám a přitom denně bombardovat zaměstnané děti svými požadavky? A to bydlely na dojezd cca deset kilometrů, měla ještě kliku....

Moc hezké, rozumím Vám, taky mám tenhle kraj ráda...

Vyjádřila jste to moc pěkně. Díky.

Vtipné. Mám ráda, když si někdo umí udělat srandu "na svůj účet"

Paní nemusí mít strach, že by ji někdo kamenoval, máme už hezkou řádku let svobodu projevu takže si může bez obav postěžovat na to co není blízké jejímu srdci.

Ano,samozřejmě,ze by to mělo být vyvážené...ale natočit "krvák" je evidentně jednodušší než natočit veselohru (kloudnou),to totiž není žádná "sranda" a zřejmě to málokdo umí!!!

Tak to je tedy překvápko.

Moc pěkný článek, velmi fundovaný. Překvapilo mě, jak dlouhá je doba od nápadu k uskutečnění. A to ještě není úplně hotovo. Za mne je to famózní dílo. Moc se těším, až půjdu na komentovanou prohlídku ( pokud bude možná). Ali, velký dík za přiblížení tohoto kostela nám čtenářům. :-)

:-) Časy se mění a mladí jsou jako moderní autíčka - malá spotřeba a vytuněné technologie... Aj, ty drvoštěpe! :-)

Díky za zajímavý článek.

Architektura, dokonce i ta moderní, mě zajímá. I na procházku bych šla ráda, ale musím nejdřīv dorazit do Prahy.

Přidávám: *******

Také se snažím vnoučata zapojovat do bězných činností, obohacuje to obě strany. Za tím jsou ve věku, kdy to vítají. Časem to asi tak idylické nebude, ale to je život.

Moc hezky napsaný článek a jeho závěr mi mluví z duše.

To je silné, emotivní...

Co se děje za příběhem, za zrcadlem, za kulisou, za obrazem? Povznesen! Nevidím, neslyším. Nadlehčen! Za zavřenými dveřmi, klíč připravený v ruce. Zní….zvony….všechna místa padají! Všechna místa padají! Pane Petře Zajíčku, poznal jste vrcholy i pády světa. Pro mnohé jste zářil bez svatozáře. Cítím se dlužnicí...cítím smutek a stesk. Nezapomeneme. Vanda

Hezký výlet, skoro jakobych tam také byla.

Tak to byla opravdu Oslava s velkým O. A se šťastným koncem. Všechno nej... oběma.

Někdy mívám velmi podobné myšlenky. I toho Lorence bych někdy brala, aby mi aspoň poradil.

Hlavně člověk nesmí věřit pohádkám o tom, jak vlk sežral babičku. Ono je to v podstatě smečkové zvíře a sám moc nemachruje. A navíc je přece známo, že zvířata jsou stejná, jako jejich lidi. Takže pokud vycházíte se sousedem, s vlčákem jistě vyjdete taky.