To je pravda, takhle jsme se boxovali v den otevření "Země živitelky" v Budějovicích, kde kromě výstavních pavilonů byly i stánky s prodejním artiklem, např. pletené zboží z Jitexu Písek nebo hrdějovická či chodská malovaná keramika. Tohle ale bohužel platí dodnes, např. obchodní řetězec Lidl dá každý týden nějaké zvýhodněné průmyslové zboží, avšak toho je tak málo, že je hned první den akce po otevření vyprodáno. Mne se to netýká, ale známí to tak líčí.

Athosovi je sice nějaké vyznamenání ukradené, ale od armády jako projev uznání je to hezké, rovněž i ta následná zdravotní péče po úrazu. Zvířata nejsou žádná věc, aby se použila a když neslouží, tak zahodila. Hodně se mi příčilo číst, jak vycvičili fenku z útulku, dali jí jméno Lajka, pohrály si s ní děti někoho z hlavních velitelů, aby si ještě trochu užila, a pak byla odeslána umřít za nevyhovujících podmínek do vesmíru. Nebo když za 2. sv. války uvazovali psům na tělo granáty a posílali je proti tankům.

Zuzko,ty nejsi ničí,ty jsi naše,a my si toho hodně považujeme.Díky za to,že jsi.

Tak to je fakt dobrý fígl.Jen bych se pak bála kdyby klíč nešel vyndat z vozíku jak bych si pak odemčela byt. Určitě vyzkouším !

"Ne, sebeklam to není, a ani rozloučení, vždyť když se srdce ztiší, tak známé tóny slyší, to moře s písní věčnou zní dálkou nekonečnou." Neboj, pojedeš.

Nestříhali si v Taforaltu nehty v pátek.

Ve Slatiňanech už jsem několikrát byla - v parku, na Kočičím hrádku a na rozhlednu Báru mě po úrazu vytlačil na invalidním vozíku můj obětavý zeť. Na Podhůře je krásně.

To zase bude pěkná přehlídka mnoha krásných míst v Čechách i jinde se spoustou sněhu. Potěšil mne snímek z italského Monte Bondone, kam jsme jezdili se školou lyžovat. V minulém roce tam byla v prosinci světová zimní Univerziáda - jako zimní olympijské hry vysokoškoláků. I naše Sáblíková tady získala zlaté medaile. A sníh lyžaři měli.

A vlak si tiše zpívá písničku monotónní, láska odjela v něm,oči však slzy roní. Nádraží,vlaky koleje,moje srdeční záležitost,ale psát o tom prostě neumím.Díky Zuzko.

Jíťo, krásná báseň.Líbí se mi, jak dovedeš úžasně snít, nemyslím, že právě teď tohle prožíváš.

Tak tohle je ten nejlepší recept na celém světě!,Už ho mám v kuchařce na prvním místě.Udělám všechno,aby se mi to nokdy nepřipálilo.Díky.

Na chalupě v jižních Čechách máme dodnes schovaný Mladý svět z let 1968-69. To je pro mě i dnes, po těch letech, vzácné čtení, moje retro. Po nástupu normalizace pro mě časopis postupně ztratil kouzlo a pak už jsem ho přestávala pozvolna číst, protože i v něm už zapracovala cenzura.

Winston Churchill navštívil Veveří dokonce třikrát.

Honzo, chválím.Já věřím na pohyb, ať je jakýkoliv, ale hlavně denně a pořádně.Ač si novoroční předsevzetí nikdy nedávám, každoročně po Vánocích začnu denně dělat dlouhé pochody, vydržím tak dva tři týdny, potom ještě obden a v květnu už chodím jen jednou týdně. V létě spíš polehávám a v září znovu zkouším pochodovat alespoň jednou za týden. A teprve koncem prosince mě to zase začne bavit.

Zuzko, zase úžasná báseň. Neboj, slunce zase vyjde a louže a pavučiny zmizí. Tak je to přece pořád... *

:-))

Někdy je to dotek motýlí a někdy to je úder křídel dravce. A Tobě do představy lásky nenásilně a pěkně pronikla i Tvá druhá láska - moře.

Vzpomínám, jak jsem v posledním ročníku na fakultě chodila cvičně učit do školy s rozšířeným cizojazyčným vyučováním, ale kromě němčiny jsem měla i hodiny ze svého druhého předmětu, češtiny, kterou jsem pak ale už nikdy v životě neučila. Bylo to v roce 1971, když už nastávala normalizace. Já používala stále na přípravy "antisocialistickou" knihu z roku 1968 "50 českých spisovatelů". která některé známé autory pěkně utírala a naopak, až už mě třídní z devítky prosila, abych to dětem tak nepodávala, že bude mít problémy. Ale v paměti mi utkvěla hodina v 7. třídě u 20 inteligentních dívek, kdy jsem učila Wolkera. Za nás to tak byly sociální balady U rentgenu nebo Balada o očích topičových, ale Wolker měl také úplně jinou krásnou tvorbu. Tak jsem to začala těm děvčatům vyprávět, a jak chodil na Svatý kopeček a jak miloval maminku a o jeho nemoci, až zvonilo a dívky byly unesené a nechtěly skončit. Na to nikdy nezapomenu, i když dnes už by to takovou třídu nezaujalo.

Já nechám rozvařit tvrdý chleba (pokud ho nedám do ZOO zvířátkům), pak ho propasíruji přes síto, už mám hustou polévku, do které přidám trochu rostlinného bujonu, sůl, nejlépe pažitku nebo zelenou petržel, trochu másla, nechám ještě trochu povařit a v závěru přidám vejce, buď ho vliju do horké polévky nebo ho předem uvařím a do polévky dám nakrájené na kousky. Jo, a tu chlebovou kaši, která neprošla sítem, jsem schopná sníst jen tak samotnou.