Dobrý, jen na desítku jsem se musela kouknout...

Milý článek, i vám hodně zdraví!

Jindro, hezky se to čte, hůře provádí. Každý z nás má už nějaké své limity, ať už fyzické, či psychické a podle toho se chová. Hurá akce za každou cenu nemám rád.

Ráda si o místech, která neuvidím, aspoň čtu. Vy je umíte popsat tak barvitě, že mám pocit, jako bych tam byla. Řecko jsem sice minula, ale Řeky potkávám často.

Z těch přirovnání používám docela často, že někdo čumí jako tele na nový vrata :-)

Smutné, ale hezky nafocené. Zrovna náhodou čtu knihu Martina Amise Zóna zájmu, po kouskách - jinak se nedá...

Nepanikaříte, díváte se realisticky do budoucnosti. Jsme různí a naše stárnutí se neřídí podle přesných předem daných pravidel. A "mladých" osmdesátníků zas není tolik, jak by se na i60 mohlo zdát. Udělejte pro spokojenější staří, co bude ve vašich silách. Jednou to ocení i ti, kteří dnes nechtějí slyšet.

Ať si to v létě i na podzim hezky užijí.

Benu také občas navštívím. Jinak máme nedaleko od nás lékárnu na kterou nedám dopustit.

Hezky se to čte, ale něco podobného bych ve skutečnosti zažít nechtěla.

Báseň je moc pěkná, škoda toho překlepu. Myslela jsem si naivně, že redakce nám text opraví, ale asi toho chci moc. Chápu, že když se čeština nepoužívá delší dobu, že se zapomene.

Aničko, prima! Jen nějak zápasím s číslem 3. Těším se na vyhlášení výsledků.

Je to můj oblíbený autor už od mládí.

Sledujeme jiné sporty, já zcela bez předchozí sportovní průpravy. Můj parťák z mých poznámek také často "roste", ale neodchází a víceméně trpělivě vysvětluje. Jen podle hlasu mám někdy pocit, že si myslí "je to marné". Ale mě neodradí. Obdivuji vás, jak se vyznáte.

:-) Život jako úkol, nebo život jako mejdan? Mejdan jako úkol! :-)

Máte vynalézavého kamaráda. Možná by svoje teritorium mohl rozšířit. Vybavila jsem si podobné aktivity za mé puberty - s nafukovacími balónky jsme vypoustěli adresy. Nikdy nám nikdo nenapsal. Díky za další nedělní povídání.

Nejhorší jsou "lidolovci" tedy ne profesionálové, ale členové lidového mysliveckého sdružení a ty střílej na všechno, co se pohne... když mají svůj den, tak raději na chalupě nevycházíme...

No, to muselo být milé setkání. Po letech dopisování. Opravdu nevšední příběh. Vzpomínám na tu dobu. Psala jsem si s dívkou z Estonska, posílali jsme si balíčky, pohledy a přání. Krásná to doba, možná ta nejhezčí.

Hani krátký článek, ale výstižný. Ďáblova prdel se vidět ani nemusí a každý ji zná z mnoha fotografií. Ale takový výlet, jaký jsi měla Ty bych samozřejmě brala všemi deseti.

V noci je mazlení přeci nejlepší :-) A čtení se netoleruje... Když jsme mívali kočičky, tak si vždycky některá z nich vlezla mezi knihu a můj obličej a vytvořila šálu...