1*****nemám co dodat.Díky.

Myslím, že jste měla na jihu Kréty připomenout také Matalu, známé středisko hippies z 60. let, kteří se ubytovávali ve skalních výklencích u pobřeží.

Jitko, díky tobě jsem se teď v duchu prošla ulicí, kde jsem vyrůstala. Žije tam moje sestra, a i když mohu dovnitř, všechno je jinak. Čas nezastavíme, ale krásné vzpomínky nám zůstanou. Za tyhle verše by se ani Seifert nemusel stydět.

Co dodat? Přála bych si to umět jako ty.

Jak mají rádi obyvatelé České republiky svou vlast se nezjišťovalo?

Ach, ty děti... Až s odstupem času člověku dojde, jak svým rodičům komplikoval život.

Souhlasím s Vámi, také jsem si zamilovala Řecko hned při první návštěvě Kréty v roce 2003. Od té doby jsem brala jeden ostrov za druhým, mezi tím i Chalkidiki a Olympskou Rivieru. Ačkoliv jsem byla pokaždé jinde, vždycky jsem tam někam přijela s pocitem: Tak už jsem zase tady. Většina CK však nejezdí příliš mimo sezónu a v létě je na mě v Řecku příliš horko. Samos mě stál skoro život, ale to už by bylo na jiné povídání.

Inu, čeština je jazyk jemný, zpěvný, ale umí být i jadrný, peprný a v neposlední řadě velmi vtipný. Záleží jen na tom, kdo ho k jakému účelu používá. A vy to umíte jadrně, peprně i vtipně.

Bod 18 je už léta mottem mého života. Toho, co mě mohlo zabít, bylo dost. Nezabilo, a přestože jsem starší, cítím se silnější (na duchu) než dřív. Přijímám všechny a všechno takové, jaké to je a netrápím se tím, co nemám, zatímco se těším ze všeho, co mám. Štěstí i neštěstí se rodí jen a jen v naší hlavě. Dík za nevyžádaný e-mail.

Byla jsem v Moskvě ve vojenském muzeu a mj. jsem tam viděla i hrst hlíny ze Stalingradu. Byla to hrst cihlových střepů, kousků železa, nábojnice a snad jen gram hlíny. Je to již 36 let zpátky, ale tu "hrst hlíny" vidím pořád.

Hezky dlouhá SMSka...

Pane Šťastný, určitě se dožijete nejen třídních schůzek Vašeho "prcka", což Vám pochopitelně ze srdce přeji. Navíc by se dalo říci, že jste Šťastný na druhou (tady to nebere indexy). Mi je o dost let více a vzkazuji Vám "Kdo chce, ať stárne"!

Milování je vlastně druh tance a tanec způsob milování.

O nesmyslnosti válek nemůže být pochyb. Jestlipak to někdy jako celek pochopíme? O jednotlivcích nepochybuji, ale jen o některých...

:-))

Každá tvá báseň je milostný příběh,moc se mi to líbí.

Hodně mladých lidí po okupaci naší republiky v roce 1939 odcházelo právě přes Ostravu, Bohumín přes Polsko do býv. Sov.svazu. Někteří se dostali přes půlku světa do Francie, Anglie. Někteří skončili v gulagu na Sibiři a ti po založení arm. sboru gen,. Ludvíkem Svobodou pak, pokud nepadli, přišli s RA až domů. Pracovala jsem s jedním hrdinou. Na všechny tyto hrdiny nesmíme nikdy zapomenout. Všem, ať byli na Východě nebo Západě, patří naše vděčnost a úcta, protože bojovali a umírali za naši svobodu. Taktéž i panu generálu Zdeňkovi Škavradovi. Čest jeho památce.

Výhercům blahopřeji! Určitě nám taky něco zajímavého napíšou,abychom je více poznali.

Tak tomuhle koktejlu se ani nápoj lásky z mařinky vonné nevyrovná, a to nedám na bylinky dopustit.

Všechny stromy jsou krásné. Nepochopím, jak může někdo zničit, zlomit, třeba čerstvě vysázenou alej u cesty. Mladé stromky, které mohly růst a dělat radost ostatním, jeden vandal, nebo je jich více, prostě poláme - zabije. Měl by mít na paměti, že se mu to vrátí.