Jistě potěšitelné, pokud nás ovšem nebudou chtít reklamy masírovat tak, jak to zkoušejí na méně zkušených. My se totiž tak snadno obalamutit nedáme, protože víme, zač je čeho loket.

Moje Múza je i Múzou vaší, jen v mých verších jiné rýmy raší. Ač se liší námi psané věty, rozkvétají podobnými květy.

Myslím, že domněnky, často neopodstatněné, si vytváříme všichni, zatímco intuice jsou nám dány v různé míře a je to opravdu již dar (někdy až skoro zátěž) od Nejvyššího.

Krásná oslava tak dlouho očekávaného jara. U nás jsou ještě pořádné spousty sněhu a bude chvíli trvat, než se zahřejeme.

I těm, kteří nemají s posunem času žádné citelné potíže, to nabourává biologické cykly. Když je večer dlouho světlo, hůř se mi usíná

I když neměla lehký život, dá se říci: Šťastná to žena. Přeji paní Moučkové pevné zdraví a hodně radosti ze života.

Opět úžasná poslední sloka. Někdo vymyslí dobrý verš a pak za něj ještě něco dolepí, aby to byla celá báseň. Zuzana to dělá obráceně. Silným veršem nechá báseň na konci gradovat a zvýší tím působivost celé kompozice.

Pěkná úvaha, myšlenkově i trochu jako hříčka s ustálenými spojeními. Sama jsem si také na srdce vzpomněla před pár měsíci ve stejnojmenné básničce.

Zuzanko, váš příběh je nejen dojemný, ale také krásně napsaný a já si moc vážím toho, že jste ho věnovala mně. Moc hezký dárek jsem od vás dostala. Děkuji!

Ano, my jsme to před lety se sestrou také zjistily, že se ztratili vrabci. Pak jsem byla v roce 2002 na Maltě a tam ve Valletě v parku bylo všude plno vrabčáků. Vzpomínám, jak mě to potěšilo, že jako druh nevymřeli, že jsou někde, kde jim je dobře. A najednou se vrátili zase i k nám.

Jednu takovou mám doma a nedám na ni dopustit, i když ještě pořád mám i ty klasické. Pěkně jste ji představila.

Až nám jednou naše Zem nevratné obaly vrátí, nejednomu člověku život se tím zkrátí... Kvůli svému pohodlí jsme se s ní nepohodli. Už k nám ztrácí důvěru, všichni žijem z úvěru. Konec bude žertů, všichni půjdem k čertu.

Na dráze se děly a dějí věci! Pěkně o nich píšete.

Prázdné ruce jako ideální stav k objímání bez překážek, to se mi moc líbí. A víru jsem neztratila nikdy i přes řadu zdánlivých zklamání.

Křehoučká, překrásná básnička opravdu jak hvězdný prach....

Krásné verše o milostném životě...

No, můj tatínek měl vlasy, byl štíhlý a nekouřil, neměl k tomu dědičné dispozice, a zemřel na srdeční chorobu v poměrně mladém věku. Takže patřil asi k těm výjimkám, potvrzujícím závěry výzkumů.

Život tropí hlouposti, a my mu občas hezky pomůžeme. Připomnělo mi to, jak jsme s dcerou upekly v troubě polštářek s višňovými pecičkami, kterým jsme chtěly nahřát bolavé bříško vnučce. Jí se ulevilo, a my na polštářek dočista zapomněly. Když ho zeť objevil, vypadal jako spálený borůvkový koláč. Chvíli jsme nechápavě hleděly, a nakonec si vzpomněly. Pěkně jsme se všichni nasmáli, i když nás ztráta léčebného prostředku dost mrzela. Pěkně jste to napsala. Děkuji.

Děkuji. A máte krásné fotky na profilu.

Jen tak dárky nedostávám,i když od jisté doby ano,co jsem poznala Jarmilku a pak následně tebe a další kamarádky z internetu,tak jsem občas obdarována.Můj monogram v písku u moře mě doslova šokoval,vůbec by mě nenapadlo,že někdo na mě může myslet,teď jsi to navýšila krásnou básničkou a já ti za to Zuzko mnohonásobně děkuji,jsem tak dojata,že nejsem schopna složit žádný děkovný verš.