Moc zajímavé. Doposud jsem měla Dačice spojené "jen" s tou kostkou cukru...

Moc hezká báseň. Krásné přirovnání života k tanci. Děkuji.

Vystihl jste to celkem přesně. Neviděla bych to nijak tragicky. Mnohé se změnilo a stále mění. Po období, kdy byly ženy spíše jen přívažkem muže, které mnohé musí a jen málo mohou, teď mohou cokoliv. A někdo, když může, tak musí. I muži se mění. Často jsou zženštilí, nejistí a žen se snad i bojí. Všechny předcházející generace si kladly otázku, kam ten svět spěje. Ve všech byli lidé spokojení i nespokojení, smíření a odbojní. V různých životech hrajeme různé role a repertoár se obměňuje i opakuje. Tak to vnímám já a už se tím netrápím. Spíš jsem zvědavá na novou roli.

Nádherné,upřimné.

Tak o tomhle si nechám vyprávět po zánětu plic před pěti lety, kdy do mě šest dnů infuzemi tekla, po šesti, osmi, dvanácti hodinách troje širokospektrální ATB, dvaceticentimetrovým drénem, zavedeným do plic, mi odteklo 3.5 litrů směsi krvavé vody s cáry hnisu a CRP 350 a 21 000 leukocytů ne a ne klesat. Pak se stal zázrak. Jednou umřít musím tak jako tak. Raději byste měli začít psát o tom, na co myslíme, nebo čemu věnujeme pozornost, to sílí.

Míšo, děkuji za krásný článek i fotografie. Mám to úplně stejně jako Vy. Díky Vašemu článku jsem si vzpomněla na skupiny peruánských Indiánů, kteří se tu začali objevovat pár let na ulici. Dokázala jsem je poslouchat dlouhé hodiny, koupila si kazety a dodnes, když mi není nejlépe na duši, si je pouštím.

:-) :-) Masochismus - to je žrádlo!/ Nosím jen ostnaté prádlo!/ Prsy mé jsou jehelníkem,/ slast labií s ježky stykem,/ věnec růží hlavu zdobí-/ rozkoš z trní znakem doby,/ jak nám dnešní pejcha světa/ zmar a bolest darem metá... :-) :-)

:-) Jo jo, "...takový Absolon,...kdyby byl plešatý,... tak by neobjevil Macochu..." Werich s Horníčkem na forbíně a Písmo svaté :-)

Ali, báječně jsi to vymyslela. A evidentně jste byli spokojeni všichni. Vydala bych se tak klidně i bez vnoučat a určitě by se mi tam taky líbilo. Ď. :-)

Děkuji za představení dalšího koutku naší země i zajímavé fotografie :-)

Naprosto skvělý článek! Jenže jako všechno v životě lidském, nic není černobílé a obě varianty mají svá pro i proti. Pro oddělené ložnice jednoznačně hovoří již zmíněné (oboustranné) chrápání i různé další zdravotní problémy. Proti - nelze vzít před usnutím milovanou osobu za ruku, přitulit se apod. Takže jako vždy, nejlepším řešením je kompromis a vzájemná dohoda a respekt. Což by mezi milujícími neměl být nikdy problém. Děkuji za otevření tématu :-)

No nevím. Hned po ránu mě tyto prosté a upřímné verše rozesmutnily. Napsáno je to hezky... ale to sdělení... úplně cítím smutek a beznaděj té marně doufající maminky :-(. Přece mít svoji rodinu a svůj domov se nijak nevylučuje s tím, že bychom nemohli pobýt se svými rodiči tak často, jak jen to jde. Obzvlášť když už rodičům nezbývá mnoho času na tomto světě. Mám skvělý vztah se svým jediným synem a nedovedu si představit, že by mě někdy v budoucnu navštěvoval jen "letmo". Je tolik možností... třeba vzít si maminku na pár dní k sobě, často jí telefonovat (pokud není zcela neslyšící)... zkrátka mám pocit, že tady je "něco špatně". Omlouvám se, prostě takto to vnímám...

Prga! :-) tuk-ťuk

Jarko, díky za skvělé počtení. Těch filmových idolů by se jistě našlo více - za mne třeba Richard Chamberlain, Franco Nero, Charles Bronson, James Coburn a mnozí další. Z našich jednoznačně Karel Höger, Jan Přeučil .... Mou absolutní jedničkou je ovšem Sean Connery :-))

Pěkné...Jsem ráda, když je na konci vysvětlení. Zkouším to podle toho, ale nedaří se mi, nevadí :-)

Moc pěkná glosa. Bez šátků, šátečků a šálů si neumím své odívání představit.

Knihu jsem si koupila a je velmi zajímavá. Autorovi se moc povedla. Děkuji za ni.

Šárko, krása střídá nádheru. Děkuji. :-)

Mě ne. V tomto ohledu jsem staromódní a nejsem vztahovačná. Ráda na ty časy vzpomínám.

Alenko, to je podle mne článek roku! Ách, namlsala jsem se a hned bych se vydala s Tebou. Děkuji za písmenka i obrázky, jako vždy na jedničku s hvězdičkou. :-)