Přehled posledních diskuzních příspěvků
Zážitek z hodinového hotelu
Jiří Buzický 12.11. 19:02
Mně se takový lapsus stal doopravdy. Kdysi jsme jeli s dcerou na golfový turnaj v Bernolákově na Slovensku a hledal jsem ubytování. Našel jsem ho v obci napůl cesty mezi Bratislavou a Bernolákovem. Z venku penzion, parkoviště v průjezdu, z něj vstup do baru. Zarazit mne mělo to, že barman míchal, podával a inkasoval drinky z bezpečnostní klece uprostřed místnosti. Vyřídili jsme náležitosti a dostali klíč od pokoje. Cestou po schodech a chodbách bylo dost živo, tlachaly, popocházely, pobíhaly a postávaly tam samé mladé a pěkné dívky. Co mne zarazilo, bylo to, že uprostřed pokoje stála na vyvýšeném piedestalu vana. Ale pořád mne to netrklo, inu jiný kraj, jiný mrav. Když jsem šel dolů do baru koupit nějaké pití, tedy limonádu, neboť já alkohol nemusím a dceři bylo tenkrát cca 15 let, všiml jsem si, že přibylo v baru dost osamělých mužů a průjezd se zaplnil parkujícími automobily tak, že mne zablokovaly. Zeptal jsem se barmana, co s tím, zda ráno vyjedu, ale ten mne ujistil, že ráno už jistě vyjedu. No a jak vypadala noc? Jako by na chodbách hráli celou noc na babu. Dupání, harašení, bouchání dveřmi, vzdychání a výkřiky "Šnel, šnel, noch ajmal", neboť do Rakouska nebylo daleko. Moc se v tom rumraji na chodbách a za zdmi spát nedalo. Inu byl to bordel. Usnul jsem až k ránu a za chvíli mne vzbudil hluk letadel, které přistávaly a startovaly na blízkém letišti, neboť byla sezóna charterových letů. Museli jsme odjet na blízké golfové hřiště, neboť jsme startovali brzo. Ospalý barman klimbal ve své kleci v místnosti sám. Zaplatil jsem za ubytování a nebylo to drahé. Na chodbách nikdo, v průjezdu jsme parkovali sami. Hosté už odešli, kněžky rozkoše vyspávaly. Na golfovém turnaji v Bernolákově jsme moc nezahráli, či spíše zahráli jsme moc. Inu, co se dalo čekat, když jsme strávili noc ve vykřičeném domě?
Umělou inteligenci používá třetina populace. Výrazně roste také počet seniorů, kteří mají internet v mobilu
Jiří Dostal 12.11. 14:49
:-) :-) Něco mi tady neštymuje, Rusko hrozí apokalypsou do tří let, a místo pazourkem, sekyrou či sbíráním plodůch se cvičíme vládnout infernetem na síti či v mobilu s apartně střiženým vousem... :-) :-)
O štěstí a bílém pírku
Mirek Hahn 12.11. 11:52
S peříčky je to tak. Když vidíte peříčko nebo chmýří, jak se vznáší ve vzduchu, znamená to, že jsou na blízku andělé.
Milenci z Machica: Láska zrozená, mořem ztracená
Jan Zelenka 12.11. 09:41
Alenko, krásný příběh, moc hezky podaný.
Martinská husa
Miloslava Richterová 12.11. 09:06
Krásné vyprávění a fotka pěkně doplňuje, díky, sníh přijde později :-)
O sbírání a rozdávání
Miloslava Richterová 12.11. 08:49
To je moc hezké, děkuji :-) snad jen na obranu těch sucharů, vždycky to nejde ..
O koni, plášti a zrádných husách
Martina Růžičková 12.11. 08:30
Opět poutavě a vtipně převyprávěná legenda. Díky. :-)
Tosca ve Státní opeře v kulisách roku z 1947
Zdenka Jírová 12.11. 00:40
Toscu jsem viděla před mnoha lety v nastudování Národního divadla, které hostovalo městě. Byl to strhující v našem městě. Byl to strhující příběh a nádherná hudba. Nepamatuji se již, v jaké pojetí byly kulisy, ale soudím, asi v klasickém. Mám ráda opery, dříve jsem chodila na každou premiéru v našem divadle. Dnes už nechodím, moderní pojetí nastudování těchto klasických děl se mi nelíbí, nechápu, proč se tak děje. Asi jsem už moc stará i na operu.
Poutní neděle
Daniela Lender Chaloupková 11.11. 15:37
Paní Mar díky za krásný článek i fotografie. Jednou bych to chtěla zažít :-))
Diskriminace věkem i v dobrovolnictví?
Iva Bendová 11.11. 14:23
Pane Berka, tatínek jedné mojí dobré známé, byla v té době zubní lékařka ve vedlejší ordinaci, zemřel u kosení trávy kolem domu, a to naprosto nečekaně a náhle. na infarkt. Na její hlasitý pláč z vedlejší denní místnosti našich ambulanci, když se to telefonicky dozvěděla, už nikdy nezapomenu. Bylo mu tuším 62 let, aktivní pozitivní chlapík, hodně se věnoval i vnukovi. Bylo jí tehdy řečeno, že je to pro starší srdce velmi namáhavá až riziková činnost. Někdy možná, když nám někdo nebo něco v něčem brání, tak nás třeba chrání. Samozřejmě můžete namítnout, že kdysi kosili mnohem starší sedláci a chalupníci, ale neměli zbytí a byli kovaní každodenní dřinou, pokud se toho vysokého věku vůbec dožili. Ovšem ta utnutá komunikace pořadatelem není fér.
Fotoreportáž: Moje lovy beze zbraní
Zdeněk Hart 11.11. 08:41
Úžasný, krásný, atmosféra jednička s hvězdičkou. Bezvadný
Dominik Jesu á Maria a Štěnovická Madona (Druhá část reminiscence bitvy na Bílé hoře)
Jiří Buzický 10.11. 20:44
Vzhledem k tomu, že diskuzní rubrika zeje prázdnotou, využiji ji k publikaci barokních drbů o manželce "zimního krále" Fridricha Falckého. Manželka Fridricha byla Alžběta Stuartovna, dcera skotského (a později anglického a irského) krále Jindřicha I.(IV.). Ten byl synem Marie Stuartovny, kterou nechala popravit její teta Alžběta I.- královna anglická a irská. Ta doba byla dost dobrodružná, zamotaná a krutá. Takže babičku "zimní královny" Alžběty nechala popravit její praprateta Marie Tudorovna zvaná Bloody Mary (ostatně údajně je po ní pojmenován známý koktejl), přesto jí po ní nechal její otec Jindřich dceru pojmenovat. Alžběta Stuartovna provdaná Falcká ( mimochodem porodila celkem 14 dětí) byla dle pramenů za své vlády dosti oblíbená, neboť se nestranila prostého lidu, neboť v období listopadu1619 do listopadu 1620, kdy byla coby čtyřiadvacetiletá českou královnou, občas prý vpustila do obory letohrádku Hvězda prostý lid a tam se houpala na houpačce, přičemž frivolně nechávala prostému lidu nahlédnout do výstřihu a pod sukně. A to u něj vzbuzovalo ke královně jisté sympatie. Inu, jak je vidět i historicky , sympatie mocných můžou mít různé kořeny.
Docela všední, obyčejný den aneb Čím se baví senioři
Anna Potůčková 10.11. 14:59
Soni moc hezky napsaný článek. Ty jsi jedna z těch, která z každého dne vytěží maximum pro své potěšení, pro svou radost. A tak je to v pořádku a tak to má být. To já mám dny tak půl na půl. Někdy jsem aktivní víc než je zdrávo, a jindy jsem jak spící medvěd zalezená v brlohu.
V hlavní roli - předložka ZA
Daniela Lender Chaloupková 10.11. 14:55
Zdeňku, děkuji za další článek, nutící k přemýšlení. Izraelité, Židé ... proč je tento národ tak pronásledovaný .... Jaké asociace hledat v souvislosti s boji v pásmu Gazy? Co kdyby tenkrát Mojžíš hnal svá stáda na místa, která znal? Stalo by se něco nebo ne? Ale on prostě cítil potřebu změny ... Stává se to nám i v našich prostých obyčejných životech. Z ničeho nic najednou pocítíme potřebu změny ... Přála bych všem, kterým ZMĚNA vstoupila do života nebo se k ní odhodlávají, aby byla k dobrému a ve všech směrech pozitivní.
Velká říjnová socialistická revoluce a velký říjnový, vlastně listopadový, podvod
Mirek Hahn 10.11. 13:40
Bolševická utopie nám na pár desítek let otrávila život.
Když se sen stane skutečností
Miloslava Richterová 10.11. 09:16
Pane Zelenko, moc hezky napsané, gratuluji :-)
Chůva vyššího věku je žádané, nedostatkové zboží
Miloslava Richterová 10.11. 09:09
Dobrý článek, přesně vystihuje moje pocity mámy, když byly děti malé a nemocné, a bydleli jsme hodně daleko od babiček. Ve věku seniorském zase nastupuje pocit větší zodpovědnosti za cizí dítě. Ale malá vnoučata jsem hlídala ráda :-)
Tajemství kukaččích vajec: samice určují barvu, otcové mohou ovlivnit skvrnitost
Martina Růžičková 9.11. 17:40
Díky za zajímavé informace ze života kukaček.
Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.
Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:
- Váš nejnovější článek
- Nejnovější komentáře k vašim článkům
- Nové vzkazy od přátel
- Nové žádosti o přátelství
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí.