Heleno, máte krásné vzpomínky na dětství a na babičku.

Dovoluji si vás upozornit na svůj překlad básně Přeji ti čas: https://www.i60.cz/clanek/detail/16883/preji-ti-cas

Děkuji za úžasně zajímavý článek i fotografie.

Počasí sice moc nepřálo, ale na náladě to neubralo. Přeji roudnickým, aby se tradice udržela, rozvíjela a žila.

Můj kardiolog se soustavně dopouští body shamingu...

Hezké... Líbí se mi

Milá Danielko ♥ , ze srdce moc a moc děkuji za překrásný, lidský a velmi dojímavý rodinný příběh. Po ránu mne velmi oslovil - jak formou zpracování tak vřelým citem. V několika úsecích jsem se i já tak vrátila do svého zajímavého dětství a mládí.

Něco o svých předcích vím, ale do pátrání bych se nepustila.

Jó, na Pálavě bylo nádherně.

Lavice jsem taky zdobila. Mám fotku, na níž mám opřenou hlavu o strom. V kůře je vyryto V + K, pod tím zabodnutý nožík. (Karel byl má první láska.) „Nechte zpívat Mišíka“ bylo řadu let u nás na Vltavské. Tam také, o kousek dál, se občas objevují docela hezká graffiti. Jinak čmárání po zdech velmi nesnáším.

:-) Bravo, taky jsem pro vyhnání Amíků z Evropy a pro cinkot podkovy kozáckého koně na Václaváku... :-)

Kytky máš skutečně krásné. Tohle už se nikdy nenaučím.

Já si myslím, že Ježíška jsme si uhájili, a že nám ho nikdo nevezme. Nicméně v dnešním podání je i Ježíšek konzum, který začíná hned po Dušičkách, někde i dřív...Obchodníci chtějí vydělat, ale my přeci nemusíme nakupovat jak zběsilí, pokud nechceme, ne? Takže mě nikterak neuráží, když mladá generace slaví Valentýna, je to svátek zamilovaných, a to je pozitivní. My na to zvyklí nejsme a už si ani nezvykneme. Nevím, jak nákladné dárky si mladí dávají, ale kytička udělá ženě radost vždycky.

V jednom tónu, ale ne jako šedivá myš.

Rád bych cvičil ale tím, že celý život i dnes hraji sporty, kde se mi zkracují svaly (fotbal, tenis, nohejbal, pinec a další), tak neudělám turecký sed ani nenanátáhnu nohu. Bohužel. Jindra

Prima pohled z jiného úhlu.

Děkuji za sdílení tohoto velice silného příběhu. Maminka musela být šťastná, když se na chvíli mohla vrátit do míst šťastných let ve Francii.

Pěkný článek. Znám takové sběratele také. Nedovedu si ale představit, že se tam dá uklidit. Mě rozčiluje jen to, když mám utřít prach na parapetu, kde mám několik věcí. A to nejsem " žádnej okresní hygienik ", dalo by se říct, že uklízení nesnáším. Ale pořádek mám ráda. :-)

Pane Berko, Vy se lidem přece nepletete do života. To byste se choval jinak. Máte zkušenosti, umíte vhodně poradit, v pravý čas a to se cení. Také jsem pár lidí nasměrovala tam, kde si nyní lebedí. Je to oboustranně příjemné, ba i přínosné.

Na světlé zítřky jsem nikdy nehrála a nikdy jsem jim nevěřila. A když vidím to, co jsi popsal na lavičce, tak se jich nedočkají ani naši potomci.