Nejsem si jistá, že by starému člověku slušel rozcuch.

"Pokud se rakovina vyskytla u přímého příbuzného, je riziko vzniku rakoviny u muže podstatně vyšší." Toto je ta nejhorší věta, která se do hlavy lidem cpe, ne jen v případě prostaty. Když budu mít stále na paměti, že maminka umřela na rakovinu prsu (jakože moje maminka ne), tak ji prostě dostanu, neboť právě STRACH z jakékoliv nemoci je paradoxně jejím SPOUŠTĚČEM. Čím víc jsem se v minulosti sledovala, tím víc problémů jsem si vytvořila a s každým píchnutím, nebo pupínkem běžela k lékaři. Jediná skutečná prevence, která existuje, je zdravý životní styl v souladu těla a Ducha.

Jako bych se s Vaší básní částečně ztotožňovala. Děkuji.

Naďo, jako malá jsem jezdila v létě s rodiči a prarodiči na podnikovou chatu na Kovářskou, později jsem sjela na lyžích část Klínovce, byla v Krupce. Díky za vzpomínky a krásné fotky. :-)

Potvrzuji účast a moc se těším. A děkuji za organizaci. :-)

Jsem ráda, že výzvě být třetí babičkou nemusím čelit ... Ale o prarodiče zase o tolik nejde, tyto role "třetích, čtvrtých" musí být velmi složité v základních rodinách - hlavně šílené to musí být pro děti ... Možná by bylo lepší než založit společnost "Třetí rodič" založit "Odpovědný rodič" ... Za našeho mládí bylo rozvodů daleko méně, neřešila se rozvodem každá "ptákovina", myslelo se na děti (musel být opravdu pádný důvod k rozvodu, kdy i dětem se ulevilo) , no, a tyto děti jsou teď rodiči - vůbec netuším, kde se odpovědnost k rodině poztrácela - jsou teď jako rodiče prostě jiní - ale děti jsou pořád stejné, potřebují doma pevnou "základnu" a lásku ...

Blanko, děkuji za pěknou fotoreportáž z Českého Švýcarska. Kdysi jsme tam jezdili s dětmi, ale dávno již, dávno tomu....

Eli, čtu si tvůj článek ve vlaku, s tím, že si musím fotky prohlédnou na pořádném monitoru a ne na mobilu. Asi jsem zavadila o něco, ty 3* neplatí... Večer doprohlížím.

Znam jedno misto, kde je stary les a potok, miluji ty kopce i ten zurcici potucek, mista kde zacalo nase manzelstvi, kde jsme privezli nase prvni deti z porodnice, bude to zaroven misto nasi posledni cesty.

Hezké a poetické, verše o věčném snu člověka.

Martino, děkuji za mimořádný příspěvek, kde se snoubí nádherné fotografie s precizním textem a jako bonus písničky! Máš jedinečný cit pro slovo i výtvarno. :-) Je to již dávno, kdy jsme se s mužem toulali Posázavskou stezkou...

I tady platí, možná víc než kde jinde, jde přece o přírodu, že štěstí přeje připraveným. :-)

To je veselé Zdeňku..

Milá Jani, moc děkuji za vaše osobní vyznání a přeji hodně a hodně dalších potřebných sil*. Už moje maminka říkávala, že nejlepší a nejvěrnější pomocník v nesnázích jsou naše ruce a když už pomoct nedokáží, tak jsou to naši nejbližší sousedi. A proto jsou potřebné ty nejlepší sousedské vztahy. Poznala jsem to nejvíce, když se stal manžel ve své nemoci nemohoucím. Byla to právě sousedka, která mi vždy dokázala v případě nutné potřeby nejvíc pomoct. Děti byly hodné, ale zaměstnané a bydleli většinou jinde - ovšem v rámci svých možností mi pomáhali také. Ale pro všechny osamělé seniory a to nejen v tísni je nezištná pomoc tím největším darem, za který musíme být vděčni a neustále moc a moc děkovat*

To zcela určitě.Přečtu si ho ještě jednou hned zítra jak otevřu počítač.Nabije mě energií.Je prima pozitivní.

Velmi zajímavá úvaha.

Milé rozjímání, díky.

Krásný rozhovor na krásné téma. Je nádherné naučit se tvořit rukama a faktem je, že bez zdravého myšlení to nejde. Aniž bych měla povědomí o etiketě nošení klobouku, mám klobouk posazený správně. Nevím to určitě, ale tuším, že můj klobouk je z dílny paní Jolany Kotábové. Díky za prima rozhovor ♥

Tomáši, pěkná sonda do vašich stereotypů naroubovaných na jiné kultuře. :-)

Děkuji za velmi zajímavý článek. Vůbec jsem o těchto lázních nevěděla, Také fotoprocházka je velmi hezká.