Krásný rozhovor na krásné téma. Je nádherné naučit se tvořit rukama a faktem je, že bez zdravého myšlení to nejde. Aniž bych měla povědomí o etiketě nošení klobouku, mám klobouk posazený správně. Nevím to určitě, ale tuším, že můj klobouk je z dílny paní Jolany Kotábové. Díky za prima rozhovor ♥

Tomáši, pěkná sonda do vašich stereotypů naroubovaných na jiné kultuře. :-)

Děkuji za velmi zajímavý článek. Vůbec jsem o těchto lázních nevěděla, Také fotoprocházka je velmi hezká.

Rada, jak dostat fotky z mobilu do počítače: Rychlou a snadnou cestou, jak přesunout fotky z mobilního telefonu do počítače, je použití starého dobrého kabelu. Pomocí datového kabelu poměrně snadno a rychle přemístíte fotky ze složky v telefonu přímo do vybrané složky v počítači. Stačí propojit obě zařízení kabelem, ve složce „Tento počítač“ v počítači najít příslušné zařízení, tedy telefon, a pak už jen najít správnou složku a požadované soubory. Kopírovat přitom můžete fotky i videa, a to jak z telefonu do počítače, tak i obráceně. USB kabel je ten, co používáte k nabíjení telefonu. Jen vytáhnete ten konec, co dáváte do zásuvky a tam je USB konektor, který připojíte do počítače.

Hezký sen, ale asi by se dal trochu rozvést, je zbytečně strohý.

Věrko, opět perfektní článek, jak svou formou, tak i výstižným představením výstavy. Já už si na naši starou nelahozeveskou kuchyni moc nepamatuji, ale byla to tehdejší klasika. Sporák na uhlí, dvoudřez na mytí nádobí, stará kredenc a na polici televize Mánes. Jo, historie! Moc pěkná výstava.

Paní Anno, něco tak krásně pozitivního jsem dlouho nečetla. Není nad to, psát o sobě, s upřímností sobě vlastní. Děkuji za sdílení, něco mi to připomíná :-) :-)

Díky za krásnou podzimní procházku.

Přínosný článek. Diky

Dobrý den, milá paní nejste sobecká, máte svůj život. Cestu si vybral on. Děti se snaží jen péči o tatínka hodit na vás. Nedejte se. Na druhou stranu cítím, že ho možná máte i ráda. Ano. Pokud to přijměte, tak již bude jen váš!! Na to, aby navazoval jiné známosti nemá sílu. Záleží jen na vás, jak se rozhodnete. Nikdo ten krok za vás neudělá. Udělejte to tak, jak to cítíte. Držím palce. Jindra

Jendo, třeba míň číst. Těším se podzimní procházku s vámi. :-)

Dnešní ráno vypadalo děsivě - tma a mlha. Měla jsem přání se vrátit zpět pod deku a snad ani nevystrčit hlavu... Ale báseň je krásná, děkuji.

Pěkně napsáno. Vzpomínám si, že asi před dvaceti lety mi mamka věnovala starý kufr. Uložila jsem ho na komoru a nestarala se o něj. V duchu jsem si říkala, že mi nebude na nic platný. A měla jsem pravdu. Nikdy jsem ho nepoužila. Nedávno jsem mámě řekla, že mám pořád ten kufr. Ona na něj asi zapomněla. Řekla mi jen:" Kde by se tam vzal?"

Aleno, ty nezklameš, zase jsem se pobavila. Když jsem byla malá, měli jsme zahradu, pamatuji se na štrůdláky a panenčata. Nikdy jsem jim nepřišla na chuť.

:-) Dělostřelecká příprava na horentní zvyšování daně z nemovitostí, nebo poukaz na zvrácenou státní politiku bydlení bez přiměřených jistot? :-)

Álo, děkuju za zajímavý článek se spoustou krásných fotek. A asi začnu věřit na náhody. Představ si, že na stolním kalendáři, který mám je na tenhle týden fotografie a článek právě o zřícenině hradu Skalka.

Milá Maruško, Tvůj život by vydal na román. Musela jsi překonat mnoho překážek, a přesto zůstáváš optimistická, se smyslem pro humor. Přeji Ti především zdraví, abys mohla s rodinou, přáteli a vnoučaty nadále realizovat své sny. Jsem ráda, že jsem Tě díky íčku poznala, a vážím si Tvých nekompromisních postojů.

V zivote jsem mela jen dva sny ktere si pamatuji, jeden v detstvi, kdy jsem spala v dome ke se narodila moje mamka a jeji sourozenci, presto ze tam vladla pohoda sen byl priserny, leta jsem ho prozivala a pak se vytratil. Druhy sen, zive jsem slysela pisen meho tehdy nastavajiciho, kterou mi zpival nekolik dni predtim, v ten cas jsem byla sama a to co bylo v te pisni se z vetsi casti vyplnilo hlavne ta prvni sloka. Jinak ve mne zadny dalsi sen nezanechal tak silny prozitek jako ty dva.

Jééé - dostal jsem nápad. Na setkáních sourozenců a jejich manželů a dětí a vnoučat hrajeme různé vědomostní hry a mne nyní napadla myšlenka, že by byla dobrá hra na první schůzku - úkol by zněl PŘIPRAVIT SI PRO PARTNERA TAKOVÉ RANDE. No a já si to zkusím tady nanečisto tady u nás na Íčku.. Určitě bych chtěl, aby si byla partnerka jistá a cítila se dobře, tak bych měl sice v zásobě pár typů, kam jít a co dělat, ale nechal bych jí rozhodnout, kam by chtěla jít. Do kapsy bych si dal "připomínáček", abych se připomněl, že když bude mít partnerka chuť něco vyprávět, abych jí nechal povídat, nebral jí řeč (můj zlozvyk), ale abych byl vždy připraven jí v něčem doplnit, kdyby byla třeba nervózní. Musel bych najít i sám různá témata, abych byl připraven sám převzít iniciativu a dokázal ji bavit třeba i sám, kdyby byla nesmělá. Ta schůzka by měla několik částí. Budu si myslet, že máme třeba jaro, tak bych ji vzal až do ZOO na parníku. Parník se pohybuje, není problém s mobilitou, Praha se před pohybuje sama, Vltava teče, řeč se povídá, hluchá místa v debatě vyplní zvuky kolesového parníku (poznámka: nastudovat si významné stavební památky po toku - nezabíhat do detailů - působil bych usedle - to nejsem). Určitě bych partnerku mile překvapil, kdybych vytáhl z batohu osobně připravené svačinky - ale jaké - nebyly by řízky už moc familiární? Co myslíte? Ty bych vytasil tedy až podle situace. Během plavby bych se snažil partnerku humorným způsobem seznámit se svým životem, že jsem se v první třídě počůral, bych prozatím ponechal až na nějakou třetí - čtvrtou schůzku. Už během té plavby bych snad poznal, zda nenudím, zda má cenu se drápat do kopců ZOO k horním pavilonům. Kdyby to byl smíšek (tedy ideál pro mne), tak bych jí vyprávěl ten příběh "Jak jsme upekli hada". V ZOO je několik restaurací a tak bych tam zvolil i oběd. Zpátky bychom jeli autem, které bych si už den předem někam přistavil k ZOO. Podle nálady a chuti a fyzické kondice bych měl připravené lístky na nějakou divadelní komedii, nebo třeba jen projížďku noční Prahou, kdyby byla z venkova, určitě by to ocenila, jasně že bych měl měl připravené kazety s několika druhy hudby z let 60. abych si já i ona myslela, že je ta doba zpátky - když si to oba budeme přát - tedy zněly by cestou naše i světové HITY. Sám bych o nemocech nemluvil, ale kdyby se partnerka potřebovala "ze svých třeba i vyplakat", tak bych jí nabídnul nejen kapesník, ale i rameno a kdyby byla skvělá a chtěla, tak bych jí nabídl i přespání a ze svých nemocí se i vyležet u mne hned na prvním randeti - doma bych měl určitě nějaké pohoštění a co bych servíroval, aby se mi z toho ta holka nepoblinkala? Myslím, že taková šunka od kosti krájená na jemné plátky z vychlazené lednice s okurčičkou a se skleničkou vínečka by náladu nezkazila. A pak už by šlo třeba si zahrát i na hádání psaných písmenek a slovíček na holá záda obrácenou tužkou. Vidíte . nic jsem na tom nezměnil - tak bych se seznamoval v mládí i nyní. V podobném duchu udělám tu hru pro širší rodinu na oslavách Martina - každý bude muset napsat jak by to rande připravil nebo na jaké rande s jakým programem by byl rád pozván. Máme v kolektivu zastoupení od 3 let - 80 let. To bude srandy zase kopec - no kachna se bude taky smát. :)

Opět velmi zajímavý článek a přiblížení neznámé země. Paní Heleno Vaše články jsou moc pěkné - děkuji.