Hezká reklama. :)

Ještě horší situaci v rodině jsem zažila, když se snacha starala o matku manžela. Měli ji v domě, babička byla ležící, s péčí na 24 hodin denně. Jednou za měsíc přijela matku navštívit dcera, vynadala jim, jak se špatně starají, co všechno babičce chybí a ještě ten den odjela. Manželka stres a námahu nevydržela, nakonecse zhroutila a babička stejně musela být umístěna v DD.

Moc zajímavé čtení doplněné hezkými fotografiemi. Já bych takovou cestu nedala, měla bych strach. Jste opravdu neskuteční a odvážní. Klobouk dolů!!

Za dobu svého dospělého života jsem si při svých 175cm výšky prošla několika váhovými kategoriemi, od 79 kg v 18ti letech, do 108 v 58mi letech. Obrátila jsem se na renomovaného obezitologa a během tří let zhubla pod jeho dohledem na 83 kg. 12 let mi trvalo, než jsem dospěla k závěru, že zhubnutí bez návratu k obezitě i přes dodržování zákazů, příkazů a různých doporučení, nevede k trvalému úspěchu a v 70ti letech a 90ti kily jsem od obezitologa odešla. Vím, že žádný stav, zdravotní, váhový, ani žádný jiný není zásluhou, ani vinou odborníků, ale je pouze v mojí hlavě. Přestože mám za sebou celou řadu operací, včetně tří operací páteře, tak dnes, ve svých 73 letech se cítím skvěle. Jezdím na koloběžce bez el. pohonu, denně jezdím plavat svých 500m do Jizery, jsem zdravá, léky žádné nepotřebuji a vážím 88 kg ♥

Moc hezké vyprávění.

Moc hezké, Aničko.

Máte krásné příměry. Při zhasnuté lampě lze vnímat dál, asi jako když někdo přijde náhle o zrak, avšak zůstávat v tmavém nebytí je ubíjející. Plné prázdno světa - to je pro mě dokonalý výraz. Kéž by předehra odpočítaná dvanácti údery patřila jen a jen k něžné melodii, byť třeba jen v dáli. Děkuji.

Jen jednou jsem potkala cikánku, byla neodbytná a chtěla mi věštit z ruky budoucnost. Nechala jsem se ukecat. Předpověděla mi doslova nesmysly, které se nikdy nemohly stát. Například, že budu mít ještě 3 děti! Chtěla zaplatit. Dala jsem jí nějaké drobné, ale zdálo se jí to málo. Došla mi trpělivost a prchala jsem jako o závod. Zoufale jsem jí řekla, že jestli mě nenechá být, zavolám policii. Paní se uklidnila a odešla neznámo kam. Lepší je si udělat věštírnu svou, jak jste to udělal vy. Nemá prostě chybu.

Moc krásné. Diky. :-)

Ano i tohle téma je pro soužití dvou hodně důležité. Pro mě byl docela rozčarováním pokus o známost po padesátce. Znali jsme se od dětství, náhodou se opět potkali. Ani jsem nevěděla jak, najednou u mě bydlel.Trochu mě to překvapilo, byla jsem ženská, kterou bavila její práce a měla jsem i dost volnočasových aktivit. I on byl docela vytížený. Najednou mi někdo ukrojil z mého prostoru doma, z mého soukromí, pohodlí, navrhoval vylepšení, o která jsem nestála, v bytě jsem bydlela krátce a dvě místnosti měla zařízeny nově, třetí mi vyhovuje, nábytek byl na míru z konce 90 tých let. Když vám někdo nový začne mluvit do toho, že se natáhnete s knížkou, že se vidíte s dětmi o všední den, že jste zase pryč, že myjete podlahu, když on je doma, že chcete koukat na něco jiného, než on, že jste neumyla nádobí ihned po večeři .... jenomže když nemáte od něj jediný den volna a sejdete se doma hned po práci,prostě nemáte prostor na nic, ani kdy bez něj vyluxovat. Do jeho velkého domu, kde bylo perfektně uklizeno, se jezdilo pouze ojediněle a na nic jsem tam nemohla ani sáhnout. Tam vládl řád stylu nesmí se s ničím hnout. Takže to skončilo, ani jeden jsme nebyli ochotni ke kompromisu. Nebudu se přizpůsobovat novému člověku, ustupovat a měnit svoje zvyky. Myslím, že dva, co spolu žijí dlouho, jsou tak zaběhnutí, že se spíš domluví. Ženy by měly být rády, že manžel je občas někam vytáhne a nelpět na precizním úklidu. Muži by se neměli jen povalovat u televize, ale občas jít kamkoli, za kamarády, na kolo, do dílny, na výstavu, a ženě dopřát pokec se známými ze školy nebo divadlo s kamarádkou. Děti odrostlé, lze být trochu pozměnit a mít pohodlí u své televize ve svém pokoji. A užít si ty roky volna bez dětí a bez starostí o staré rodiče. Hádat se na svá stará kolena o úklid... na to myslim je škoda času.

Dá, dá a ještě jednou dá. Ano,titulek článku toť oříšek.

Moc hezké. Kdysi jsem chodila s astronomem – vedoucím Oddělení dynamiky sluneční soustavy AÚ. Jezdila jsem do Ondřejova, byla mimořádnou členkou Astronomické společnosti. :-)

Používám jedinou sociální síť a to je íčko. Na ostatní nemám čas a pak ani mi to nebaví. Nesleduji nikoho.

Mám ráda lázně v Maďarsku co nejblíže hranicím se Slovenskem. V tomto u mě vede Mosonmagyarovár. Nebo na Slovensku Štúrovo.

Šumava je nádherný kraj, rádi jsme tam se ženou jezdívali. Procházka krajem nám vždy přinášela pohodu a klid na duši.

Jano, krásné! Díky! Vidím anděla ♥

Posezení v píšťanské maríně u kávy je moc příjemné. Parkoviště není sice moc velké, ale pokaždé se mi podařilo zaparkovat. Mám to jen pár kilometrů. Naďo, článkem si mi připomněla, že bych tam mohl opět zajet.

Jendo, krásné. Já jsem už dřív napsala dva články: Děda a dědeček, O babičce. Potěší mě, když si je přečteš.

:-) S profesorem Matějčkem jsem měl čest se potkat při studiu a konzultacích tématu DP "Rodina jako prostředí výchovy" a v rámci projektu hipoterapie na brněnské Kociánce (přelom 70. a 80. let). Prof. Matějček narážel i na politické limity své práce, např. poukazy na sociální patologii rodin při státní podpoře zakládání rodin finančními podporami a bytovou výstavbou. Výmluvný byl televizní pořad "Nechtěné děti" - 77-78 , v soukromé, nezkrácené verzi, resp. v syrovém sběrném materiálu. :-)

ZOO navštěvuji moc ráda, člověk zde přijde na jiné myšlenky a uvidí zvířata, které by jinak nikdy neviděl. Článek moc hezký, i tuto zahradu bych ráda někdy navštívila. V září se chystám s Vlastou do ZOO Lešná, už tam nebude díky nástupu dětí do škol hlava na hlavě