Hezký výlet. Minulé úterý jsme chodili s Pepou Boreckým podél Rokytky v Dolních Počernicích. Dalo by se podle ní chodit hodně daleko.

Mně je 77 a je to 49 let, co jsem propadla józe, nejen cvičení, ale i životnímu stylu. S aerobikem jsem nikdy nechtěla mít nic společného.

Tak nevím, je to k smíchu, nebo k pláči?

Měli jsme možnost Dolomity 2x navštívit, a byl to opravdu nezapomenutelný zážitek. Možná by neškodilo si to ještě jednou zopakovat.

Jitko, pěkně jsi nafotila perlu Jadranu – Dubrovník. Chorvatsko je nádherné, rádi jsme se vraceli, manžel překládal i jejich divadelní hry. Na Pelješacu (Orebiči) jsme byli také, ale tam nás to tak neoslovilo.

Děkuji za zajímavý rozhovor. Články Scarlett Wilkové se mi moc líbí a těším se na její knihu; také mám ráda silné příběhy. V Řecku jsme byli několikrát, vztah ke starší generaci je opravdu nepředstíraně hluboký.

Paní Heleno máte můj veliký obdiv, procestovala jste země o kterých si jen čtu či dívám na ČT. Děkuji za velmi zajímavé čtení. Přeji Vám další cestovatelské zážitky. Můj největší sen je navštívit Bhútán. Nebyla jste tam?

Miluji zpěv ptáků, i v Praze - Novém Městě od rána zní líbezná symfonie.

Paráda! Nizozemsko s netradiční archlitekturou a tradičními kytičkami je moje srdcovka, právě jsem se vrátila a chtěla napsat článek. :-)

Hezké, nostalgické vzpomínání, Julie. Taky mi připadá, že jak "čas trhnul oponou" všechno se změnilo. Ale obávám se, že se historie neustále opakuje. Těm starším se bude vždycky zdát, že za nich bylo líp, ať už to bylo jakkoliv. Současné děti mají samozřejmě jiné dětství, i když - jak které, záleží vždycky na rodičích, co jim předají. Doba je jiná a s tím nic nenaděláme. Ale musím bezvýhradně souhlasit hlavně s tím, co píšete třeba o dnešních písních...taky leckteré nemohu poslouchat, hlavně ty, kde se od začátku až do konce opakuje pouze jedna jediná věta a jeden hudební motiv...to mne doslova vytáčí ! Ale mladým se to asi líbí.

Pane Hudečku, děkuji, nádherné fotografie! Jezdívali jsme do Třeboně každoročně. Na rybníku Svět manžel jako kluk točil svůj první film. :-)

I s humorem se dá vzpomínat...

Hezký článek, hezké fotografie. Když člověk pozdraví, tak se u toho mimoděk usměje. Ahoj! :-)

S nahotou problém nemám, když je možnost koupání "na Evu" ráda využiji, je to paráda. Přesto si myslím, že méně je více.

Obdivuji lidi, kteří se tak nadchnou pro svého koníčka, že mu obětují celý svůj život. To je zřejmě i tento případ pana skalničkáře. Pěkný koníček, pěkný rozhovor, pěkné fotky.

Moc pěkná vzpomínka na paní Čáslavskou. Velmi intenzivně jsme s manželem prožívali její úspěch v Mexiku. Mysleli jsme si, že svět nás vidí a vše skončí pohádkově jako v závodech paní Věry. Bohužel, nestalo se.

Jo – pes je prý přítel člověka, na seznámení stačí úplně jeden pes – příklad zde https://www.youtube.com/watch?v=EyySLRBodI ale na rozchod zrovna tak. Kamarád vyprávěl, že pes přítelkyně s nimi spal v posteli a když mělo dojít k aktu, tak boxér začal cvakat zuby a vrčet, když ho tedy vykázali za dveře, tak tam tak hlasitě vil, že kamarád ztratil „napnelismus“, tak se s přítelkyní rozešel a našel si jinou přítelkyni – s tou šlo chodit taky do parku – knihu - a v knihovně se pak seznámil s knihovnicí a kniha jim dělala jen tichou společnici na nočním stolku a do ničeho jim neštěkala. Kdepak pes – kniha je dobrý způsob k seznámení. :)

Jsem kmotra starší neteře, kamarádka mladší. Na samotný obřad nerada vzpomínám, nebylo to nic pěkného. Farář měl vadu řeči, takže koktal, třásly se mu ruce, takže holky byly pěkně zlité, svůj nesouhlas vyjádřily řevem. Byla to spíš groteska, tyhle obřady fakt nemusím.

Ano, moře má tu moc, že člověka očaruje, taky ho máme moc rádi.

Aničko, nápadité, originální, s vtipnými popisky! :-)