Heli, přemýšlím, s čím přijdeš příště. Jsi jako Zuzka s básněmi - nevysychající pramen.

Oblast Goa jsem navstivil cca 3 mesice zpatky a clanek je v mnohych ohledech zavadejici...vsude spina a smrad, uroven sluzeb ve srovnani s tradicnimi turistickymi destinacemi mizerna, na jednom z mistnimi organizovanem vyletu lodi jsme zazili opravdove ztroskotani (normalne utopili lod ve vysokych vlnach), spodni oceansky proud byl hodne silny a koupani vic jak 1 metr od brehu se nedoporucovano a co se etnickeho slozeni tyce, tak aktualne zhruba 50% obyvatel jsou muslimove (staci se dat do hovoru s rodilym Goanem a myslim, ze byste se nestacili divit)...to jen pro dopresneni, rozhodne bych zacatecnikum nedoporucoval..

Zmínka o dvou akordech a trpělivé sestře nepochybně vzešla ode mě, i když si už nepamatuji, co jsem o svém tréninku psala. Vím jen bezpečně, že jsem dala svou fotku s uke jako vánoční přání na Foto dne. Je to asi tak, že si brnkám pro sebe doma před spaním a tiše si zpívám. Velmi mě to uklidňuje, ten krásný strunný zvuk, byť stvořený z pár základních akordů. A nějak nemám potřebu o tom víc psát.

Naděždo, bezva, další pohádkářka :-) Máte krásné obrázky. Já vám totiž koukla na profil a přečetla jsem si i ty, co už máte nachystané. Pokud nevíte - když si na profilu odkliknete u článku zveřejnit, jsou viditelné i pro návštěvníky. Mám taky na profilu některé pohádky, ale teď je už zveřejňuji na blogu. Zvu vás na návštěvu :-)

Mluvíte mi z duše. Já vypínám zvuk a dívám se jinam.

LIBUŠKO, ve Tvém podání to musel být pro Lidmilku přímo horor:))))

Skvělá vzpomínka! Díky za ni!

Stačí mi lékařská vazelína, kterou si kupuji už 30 let v lékárně a denně večer po mytí nohou si chodila i paty jí namažu. Poradila mně to kdysi jedna pedikérka. Levné a účinné. Také mi poradila zbavovat se tvrdé kůže pedikérskou žiletkou, ne žádnou škrabkou. Tvrdá kůže se mi přestala dělat, na pedikůru ve 73 letech nemusím chodit.

Maruško, smutné, ale se šťastným koncem. Člověk se nesmí nechat odbýt. Naštěstí je většina lékařů dnes přístupnější k potřebám pacienta. Je pravda, že my z města máme oproti obyvatelům vesnic dost velkou výhodu. Když mi moje sestra vypráví poměry u doktora u nich, tak se mi ježí vlasy zlostí. A nikdo s tím nic neudělá. Vaší dcerce, tedy už velké slečně, přeju hodně štěstí a lásky, jakou jste jí dali vy.

Mílo, my jsme chodily jako holky tajně na třeště do Aleje čs.-sovětského přátelství. To byla obzvlášť velká drzost. Hlídač nás ale naštěstí honil jen jednou a žádný malér z toho nebyl. Zdá se, že ten váš Wächter byl přece jen rozumný. Hezké úsměvné vyprávění.

Jsem vděčná i za tenhle výletní příspěvek, díky, Aničko. Vidím, o co jsem přišla. Asi pojedu znovu sólo do Rožnova a ubytuji se u pivovaru jako Hanka s Vendíkem. :-)

Ajta krajta, to bude zase dřina! Musím si na to vzít volno. :-D

Souhlasím, že čtení na slunci je velmi zákeřné. Vzpomínám si, že kdysi coby začínající němčinářka jsem seděla na lavičce v budějovickém parku a četla si. Přišel ke mně starší pán a řekl mi, že to nemám dělat, že si uškodím. Tak jsem nějak kývla a čekala, že odejde. On u mě stál a důrazně mi znovu řekl, ať toho čtení nechám. Nebyla jsem drzá, tak jsem knihu zavřela a šla. Škoda, že jsem takových rádců nepotkala v životě víc.

To je velmi malebné a barvité vylíčení, řekla bych, že takové osobní vyznání Islandu. Sever je velmi osobitý.

Výborná nápověda, našla jsem hned.

Tedy Zuzko, to je skvost...

Čím dál lepší, ale po letech se to čte dobře, jako humorný příběh!

Hned jsem si vybavila, jak sedíme v restauraci a Ty nám to předčítáš. Legrace, ale kumšt!

Takovému rozboru a členění jsem svoje kamarádky nepodrobila. Bez ohledu na zmíněné čtyři skupiny jsou kamarádky prima, když se vzájemně cítíme spolu dobře a vesele optimisticky i v těžších chvílích a umíme se radovat ze života.

Pokud někam na dovolenou k moři jedu, oblékám se tam stejně jako doma. Není to pro mě žádná společenská událost, takže si vystačím s různými tričky a kalhotami, pro ochlazení lehký svetřík nebo bundičku.