Moc hezké fotky mně známých míst.

To jo, desatero (devatero) platí. Ale mnoho seniorů končí v minovém poli: Mnoho lidí si myslí, že jejich život by byl mnohem šťastnější, kdyby jim to někdo nekazil. A hledají, kdo to je. (Občas se v dějinách kvůli tomu i válčilo.) Mnoho lidí tak jako tak potřebuje nějakého pachatele. Pachatele vlastního smutného osudu. Ti pachatelé se střídají, například to bývá manželka nebo rodiče apod., ale lepší je, když to je nějaký všeobecně uznávaný nepřítel, cikáni, chudina, Havel, Zeman, Sládek, Mládek, Kalousek, Klaus, Klas, Klus, kuskus a další a další. Taky to pomáhá psychohygienicky – že si člověk řekne, že on sám za svůj život nemůže… - Proto je mnoho starých lidí permanentně nazlobených a chodí se svěšenými koutky úst…

Olympijské hry jsou plné překvapivých výsledků. Prohrál favorit Djokovič i sestry Williamsovy, které byly evidentně z formy a měly by už ve čtyřhře skončit na trvalo. Ve čtyřhře vyhrály sestry Williamsovy olympijské hry jen 3x a ne jak uvádí článek (2012,2008, 2000).

Milá Mileno,díky Vám se mi zpříjemnil dnešní, letní den...ať se Vám daří,s láskou květa

Že bych vyrazila v noci ze čtvrtka na pátek pozorovat noční oblohu...?

O tom to je, nevzdávat se a pořád se učit a trénovat. Dík za rozhovor.

Krásné ***** ! Také vzpomínám .

Zámek Dobříš a zahradu jsem navštívila několikrát. Byl (a možná ještě je ) místem Svazu čs. spisovatelů, kteří zde občas pořádali akce - pro veřejnost. Teď už mám do Dobříše prodlouženou trasu MHD Praha = zdarma - možnost 1denního výletu.

Pokud se dá věřit, že "sv.Anna - chladna z rána" - tak delší, souvislá extrémní vedra jsou už opravdu minulostí, ale kolem 25C ať zůstává co nejdéle!

Zapomněla jste napsat, kde to bylo?

Mám je ráda oba.

Přátelství je moc dobrá věc už z toho důvodu, že přátele si na rozdíl od příbuzných, můžete vybrat.

Super akce s prima lidičkama.Povedlo se.Díky,že jsme se mohli podívat.

Paní Květo děkuji za váš příspěvek. Znovu mě utvrzuje v přesvědčení, že za své zdraví jsme zodpovědní každý sám a že je jen na nás, zda budeme "polykat pilule" anebo hledat v sobě vnitřní sílu k jinému přístupu ke svému zdraví a potažmo životu.

Také pamatuju takového zákeřného kohouta - v dětství o prázdninách u babičky proklovnul bratránkovi nosní přepážku. Byl tam s námi zrovna táta, ten byl celkem pruďas, kohouta zdrapil a bez soudu ho na špalku připravil o hlavu. Na víně asi nebyl, ale v polívce a na pekáči za babiččina hudrání ano.

Ali, sluší ti to na každém nářadí, ale nejvíc na tom hafanovi.

Lubomírku, nádherné. Kéž šestnáct nám všem bylo ještě dlouho let..., pak nic nebude naposled. Jinak vyšel článek v mosteckém měsíčníku Krušnohor o módní přehlídce v Praze, kde jsem se zmínila s láskou mj. právě o Vás a knize Štěstěnky.

I já miluju dobré knihy. Staré, po prarodičích, které si občas vezmu do ruky a vím, že je drželi mí předkové. Procházím se v knihkupectvích a čichám vůni nových knih, pročítám jejich anotace a někdy ještě nějakou koupím. Tu, o které si myslím, že z ní budu opakovaně číst. Spíš ale zajdu do knihovny a půjčím. S těmi vnuky bych si nedělala starosti, je jiná doba. Mají mnohem víc možností zábavy, než jsme měli my.

Hanko, myslet půl roku na tolik věcí a žít v obavách, zda vše klapne, to vyžaduje pevné nervy a kus umu. Smekám. Hlavně, že byli účastníci spokojení a všichni se vrátili zdraví.

Hanku jsem měl rád za mlada, teď ji nemusím, asi to je tím věčným /pro mne falešným/ úsměvem.