Dnes před polednem jsem to viděla na vlastní oči - rostou i u nás. Nějaký houbař jich nesl plný koš. Po vydatných deštích jsou ale pořádně nasáklé vodou. Konečně přestalo pršet, asi na ně také vyrazíme.

Dobrý den, viděla jsem jako zapálený filmolog všechny filmy p.Herze, myslím, že to je geniální režisér.Přeji mu k životnímu jubileu hodně zdraví a další tvůrčí nápady.Spalovače mrtvol jsme nejdříve četla, pak viděla.Za jeden z nejlepších filmů od p.Herze já považuji film z r. 1971 Petrolejové lampy, ve vynikajícím hereckém podání Ivy Janžurové a Petra Čepka. Vše ještě podtrženo nádhernou hudbou.

Gratuluji Vám k nalezené harmonii i harmonické básni.

Omlouvám se,fotka nic moc.Fotila jsem narychlo z mobilu a ostatní fotky se bohužel(určitě mojí vinou)nezobrazily.Třeba se to časem naučím. Ale topinky s čalamádou jsou výborné.

Zajímavé nápady. Těším se na další.

Krásná, krásná, krásná.

Do přírody patří, tak ať se jim daří. Jen doufám, že "nezvlčí" jako medvědi na Slovensku.

Velmi emotivní příběh. Moc vám to štěstí přeji :)

Pěkně jste to všichni zvládli. Dovedu si představit, jakou jste z toho měli radost. Tak ať se vám spolu dobře jezdí.

Moc hezké!! Přírodní lyrika Ti vyloženě sedne. A líbí se mi i to členění slok.

Jo jo, také čekám, že si už brzy léto vytvoří svůj profil na i60.cz

Že by první vlaštovka politické poezie v této rubrice? :-)

K mamánkům jsem se nevyjadřovala, protože s nimi nemám žádnou osobní zkušenost. Obě dcery "opustily" domov velmi záhy. Přestože mají své zázemí, rády se domů vracejí. Nikdy jsem netrpěla syndromem opuštěného hnízda, protože pomyslnou pupeční šňůru jen tak neodstřihnete. I když se pro povinnosti a vzdálenost nevídáme moc často, jsme v kontaktu a víme, že se na sebe můžeme v nouzi spolehnout, pokud je v našich silách si pomoci. Pokud to v našich silách není, umíme si najít pomoc jinde a nic si nevyčítáme. Nikdy jsem děti nevnímala jako své vlastnictví, vždy byly a jsou pro mě darem. Mají svou cestu, na které jim mohu být nápomocná, ale nemám jim do života co mluvit. Sama jsem se od rodičů odstěhovala hned po studiu a jsem ráda, že jsem se o sebe dokázala postarat, i když to občas nebylo vůbec lehké. Zpětně to vidím tak, že dnešní mladí to dnes mají ještě těžší.

Tak to já mu přeji všechno nejlepší TADY a TEĎ. protože Praha je daleko. V Tv se podívám, jak se zúčastnění dobře bavili při natáčení, což jim upřímně přeji.

Já jsem loňský pásový opar dostala zcela určitě ze stresu v práci, kdy studovnu v archivu navštěvovalo třeba 30 i víc lidí denně. Neustále se něco řešilo, pohyb sem a tam, do toho telefonáty, vyřizování písemných dotazů, to se nedalo dlouho vydržet. Za to, že jsem se z toho dostala rychle a celkem bez větších bolestí, vděčím jen přírodní medicíně. Ale obdobným situacím se už vyhýbám.

Ta je krásně smutná...