To je obdivuhodné

Díky své práci ve vojenském archivu jsem hodně přišla do styku s dokumentací našich západních vojáků. To, jak se k nim postavila poúnorová vláda, považuji za jednu z nejhorších kapitol našich dějin.

To Ti, Jarko, skutečně nepřeji. Ale je obdivuhodné, že jsi takovýhle nepříjemný úraz dovedla podat s nadhledem jako poezii. Namísto obvyklého fňukání většiny lidí.

Pedagogové jsou lidé s posláním. Myslím, že je dobře, že se o nich píše.

Teď už mi to tolik nevadí, ale když jsem chodila ještě do práce, nevěděla jsem často co na sebe. Můj muž vždy šílel, že stojím u skříně půl hodiny :-)

Tak to držím redakci pěsti. Není to tak snadné, jak to vypadá, ale je známo, že štěstí přeje odvážným. :-))

Právě čtu knihu na toto téma. Napsali ji dva lékaři, kteří se nespokojili s tím, co do nich nahustila školská medicína. Moudře nepokládají medicínu za samospasitelnou, a ukazují, že bez pacientovy spolupráce a vůle poznat skutečné příčiny nemocí bývá léčení neúspěšné, zatímco v opačném případě je možné vyléčit se i z velmi těžkých onemocnění. Kniha je plná příkladů z klinické praxe a také moudrosti našich předků. "Úkolem lékaře není jen obnova a krátké udržení života, ale i jeho ochrana a dovedení k vrcholu obdivuhodné dokonalosti a krásy." Jan Evangelista Purkyně

Jedu k dceři, udělá lazane. V současnosti moje nejmilejší jidlo. Knedlik vařím hrnkový-lázeňský.

Marmeládu si navařím, označím. Mám ji rozhodně lepší než vsichni výrobci.

Bojime se hlavně toho, že nebudeme soběstační. Tento stav je ponižující.

Díky za tip na víkend.Hrad Helfštýn je úžasný sám o sobě,každá akce ho jen obohatí.

Tak tentokrát se tipovalo špatně. :-)

Pane Kašíku, toto téma je mi velmi blízké. Táta měl dvousedadlovou Čezetu 125, na které jsme spolu najezdili spoustu kilometrů. To se ještě nenosily přilby, tak jsem mívala na hlavě koženou leteckou "ušanku. Občas mě svezl některý kamarád na Jawě 250 a léta jsme s manželem jezdili na skútru. V autě je to pohodlné, ale na motorce dobrodružné. Člověk vnímá okolní přírodu, teplo, zimu, vítr, déšť, vůně i pachy. Bývaly to hezké časy.

O ničem z toho, co píšete, nepochybuji. Škoda, že tak málo věříme svým schopnostem a spoléháme na jiné. Existuje spousta literatury, která vaše slova potvrzuje. Např. Clemens Kuby napsal tyto knihy, které stojí za přečtení: Na cestě do sousední dimenze (2007) Tajemství sebeléčení a uzdravení (2011) Zázračné zdraví: Návod k jinému myšlení (2012) Léčení zázrak v nás (2009) Neméně zajímavé jsou knihy amerického léčitele Adam, doktor snů 1,2,3 Řada našich léčitelů i lékařů má obdobné zkušenosti. Pokud se pacient nevzdá, má velkou šanci uzdravit se i z velmi těžkých nemocí. Všem, kteří to berou vážně, držím pěsti. Těm, kteří jen mávnou rukou, přeji, aby pochopili a dokázali si pomoci, kdyby to potřebovali.

" Královskou důstojnost zdobí, když ji poslouchá lid jí podřízený. A stejně tak ji zdobí, když se král stará víc o to, jak se mají lidé, než se má on sám, protože je spjat s lidmi, jako duše je spjata s tělem." Karel IV. Protože "duše je spjata s tělem", chci umřít zdravá. Komu se tento cíl nezdá dost dobrý, ať ho zkusí dosáhnout. :-)

Také je obdivuji. A přesto je na tom špičkový fotbalista mnohem líp. Máme podivně přeházené hodnoty.

Sny se někdy mohou změnit ve skutečnost - ale tajemno se přibližuje a vzdaluje, zase přibližuje a zase vzdaluje. Trochu smutné, ale hezké verše, psané od srdce.

Moc ráda bych se někde dostala. Jsem od téměř začátku přihlášená,ale asi někde na mrtvém bodě. Nevím co víc udělat.Je nás asi moc. Osobní promněna by mě bavila, ale i časopis, nebo molo. Snad příjde ta chvíle. Těším se už dlouho. Iva

Máte dar pobavit ostatní humorným popisem kuriózních situací. Až se mi nechce někdy věřit, že se to stalo jak píšete a dokonce ještě vám. Nebo je to vymyšlený příběh ? Fabulace vám asi není cizí. :-) Vladimír Menšík také vyprávěl často příběhy jiných, ale to nesnižuje pěkný způsob, kterým jste to popsala.

Po kouření se především blbne. Už to, že někomu připadá normální si poškozovat zdraví. Zaměstnanci, kteří vdechují na pracovišti toxické výpary dostávají za to finanční kompenzace. Kuřák naopak si za to sám dobrovolně platí. A ne málo. Je to projev inteligence? Nebo uvedu několik názorů a často opakovaných vět. Taková moudra opravdu vytesat do kamene :-) . 1. Tělo má jít do hrobu zhuntovaný. (důvod se neuvádí) 2. Na něco člověk umřít musí. (asi obava z příliš dlouhého života) 3. Doktoři varují, ale sami kouří. (blbnutí se týká i lidí s diplomem) 4. Tchán mého kamaráda kouřil celý život a dožil se devadesáti osmi let. (když nemáme v rodině dlouhověkého kuřáka, vypomůžeme si někým z jiné rodiny) 5. Mě to uklidňuje. (nevšiml jsem si, že by kuřáci byli klidnější než nekuřáci. Spíše mi připadá, že naopak) 6. Strašně bych přibral/a na váze. (tloustne se z jídla, ne z nekouření.) 7. Kouřím už tolik let, že teď už se mi ani nevyplatí přestávat. (u člověka, kterému zbývá několik měsíců života bych to i chápal) 8. Když bych teď přestal, byl by to pro tělo takový šok, že by mi to poškodilo zdraví. (k tomuto "moudru" ani nemám co dodat) 9. Mě to chutná a kouř mi voní. (závislost přináší příjemné pocity. Opilci, který se válí ve svých zvratcích a výkalech se také líbí být opilý. Proč by kuřákovi nemohl odporný puch vonět) Také už jste to někdy slyšeli? Nebo to sami používáte? Tedy já když jsem kouřil, tak jsem některá rčení používal a i ta, která jsem nepoužíval, jsem rád poslouchal. Taková malá omluva vlastní hlouposti.