Jsem ráda, že se tu objevily některé fotografie, kterým jsem během soutěže dávala hlasy, ač mi jejich autoři byli neznámí. Ale hlasuji pro fotky, ne pro lidi. Teď je to těžké, velmi těžké. Tak tedy paní Felixová a její jarní pavučina s rosou. Nejsou tam kytky, zvířátka, krajina, jarní radovánky, ale v tom mikronáznaku je to jaro ukryté.

Pár takových prostořekých lidiček, kteří svými výroky nejenže vytvořili trapas, ale ještě někoho ranili, byť snad neúmyslně, jsem také zažila. Nezapomenu na dětskou lékařku, u níž jsem byla v 9. třídě na prohlídce. V té době jsem byla jen kost a kůže bez ženských tvarů, zatímco spolužačky už se všechny zaoblily. Hodně jsem se za to styděla. Když jsem byla svlečená do půl těla, doktorka zavolala svého kolegu: No, pojď se schválně podívat, viděl jsi už někdy něco takového?...

V horkých dlaních klíč od lásky a v chladných dlaních klíč od vzpomínek, tohle srovnání se mi moc líbí. Také to, že blízkost nás vzdaluje a dělí, je velmi výstižné vyjádření. Moc pěkné, Vladko!

Některá stvoření jsou zajímavá "veledíla".

Kdo je chytrý, nepotřebuje chytrý telefon. :-)

To jsou okamžiky, kdy by se člověk nejraději sám neviděl. A oni ho vidí jiní! :-))

Bydlel jsem v Podolí u plaveckého stadiónu vedle Vltavy. Bez plavek do bazénu je jen milá nadsázka, která u plavčíků neplatí. :-)

Ano, znám několik kovářů, dělají většinou uměleckou kovařinu - halt poptávka se od časů Lešetínského kováře změnila. Na turnovské UMPRUM je jejich líheň...

Mně se, Jani, i po letech neučení občas zdá, že jdu pozdě do nějakého kurzu, nemám přípravu, neznám rozvrh hodin na celý den, ale vím, že v té třídě jsem tento školní rok ještě nebyla, takže nechápu, že to na mě ještě neprasklo. Na jazykovce jsem sice přebíhala z budovy do budovy, ale tuto snovou prekérní situaci jsem nikdy nezažila, tak nevím, proč mě dodnes straší. Spíš otázka pro vykladače snů.

Ano Marie,bylo to fajn.Jsem moc ráda,že jsem s vámi mohla prožít dva krásné a veselé dny. Též jsem nacvičovala otočky,ale v momentě, kdy jsem vykročila k molu,všechny rady z hlavy zmizely.

Silné jak mořský příboj a lehké jako vodní pěna.

Moc to všem slušelo. Jen tak dál. I po šedesátce zůstáváme ženami a zdobí nás nejen vrásky.

Myslím,že čas od času podlehneme všichni této nostalgii.Ta báseň je nádherná,díky za ni.Důležité je žít tady a teď.Aby vzpomínky byly co nejbohatší.

Pobavila jste mě o to víc, že mi to připomnělo vlastní zážiek. Když skončila má láska, kvůli které jem se přestěhovala do Prahy, řešila jsem to určitou dobu partou a hospůdkou. Z ní jsem se pravidelně vracela pěšky na podnájem, a to dost velký kus cesty. Jednou už jsem měla něco v hlavě, byla zima a kluzko. Šla jsem po kraji sídliště a směřovala k průjezdní silnici, kterou jsem muela přejít a pokračovat do dalšího sídliště. Byl sníh a kluzko a samozřejmě už skoro tma. Cítila jsem za sebou kroky, ustrašeně se otočila a uviděla blízko muže. Šel rychle, přibližoval se. S obavami, že mě přepadne, jsem chtěla začít skoro utíkat, ale podjely mi nohy a plácla jsem sebou na břicho. Přiskočil a začal mě stavět na nohy, jestli se mi něco nestalo, ale já v té panice jsem začala hystericky ječet, ať mě nechá být a jde pryč. Takhle jsem se neustále bránila, až se naštval, plácl mě do toho sněhu zpátky se slovy: No, dobře, tak si tam zůstaň! a šel v klidu dál. To byl taky trapas, když jsem znovu vstávala a šla dál.

Honecker byl v NDR hodně neoblíbený, ale jeho manželka Margot, dlouholetá ministryně školství, byla vedle šéfa Stasi Mielkeho druhá nenáviděnější osoba v politice. Nejvíc se jí vytýká, že nařizovala politickým vězňům odebírat děti a dávat je k adopci cizím. Dodnes žije v Chille u svého vnuka a stojí pevně za svými někdejšími socialistickými názory. Hlavně schvaluje střílení občanů NDR při pokusu překonat Berlínskou zeď a dostat se na Západ. Margot měla v mládí s tehdy podruhé ženatým Honeckerem za svobodna dítě a Walter Ulbricht, komunistický šéf, nařídil stranicky Honeckerovi, aby se rozvedl a Margot si vzal.

Něco podobného jsem zažívala,naštěstí jen na bázi soukromé,když mě můj syn žádal o překlad popisu technických částí automobilů.Dost jsme se u toho vždycky pobavili.Sama jsem se divila tomu,z čeho všeho se auto podle mě může skládat.Ale stačí třeba jen jazyk obchodní sféry,to dá taky zabrat.

Opravdu nezapomenutelný.Viděla jsem ho,jako 13tiletá,na Haškových slavnostech-tehdejší Haškova Lipnice-s řadou dalších zpěváků a zpěvačekněkolik let za sebouV té době mimo jiné Eva PIlarová,M. Kubišová,H.Vondráčková s V.Neckářem.Ubytovaní byli v Havl.Brodě a jejich veselé hlasy se nesly i po městě většinou až do rána.Ani poslední koncert,věnovaný brodským příznivcům jsem nevynechala.Doprovázen svojí ženou si zavzpomínal na mladá léta ve městě a okolí.Jeho nemoc mu neumožňovala se,,rozšoupnout",ale bylo vidět,že vydal opravdu všechny svoje síly,Bylo to jedno z posledních vystoupení.

Zuzko, ta je nádherná!

Smutek často souvisí s nostalgií pramenící z ohlédnutí zpět. Tady je ale smutek základní a je těmi zašlými časy pouze umocněn. A přebírající popelky... to je krásný příměr. Moc se mi to líbí, díky.

Zuzko díky, zase jedna úžasná....