Pěkné,jako vždy,já už nevím co k tomu dodat.

Úžasný nápad! Jste skvělí!

Krásně pojatý příspěvek k tématu divadlo. My opravdu nejsme jen diváky, ale také herci v divadle zvaném Svět s těmi nejkrásnějšími kulisami, jaké jen Příroda umí tak umně měnit.

Naštěstí jsme různí a také máme různé preference, co se trávení volného času týká. Kratší seriály mám docela ráda, ale dávám přednost vlastním prožitkům před prožitky seriálových postav. Je dobře, že si každý může vybrat, co ho oslovuje, ale naše televizní programy jsou poněkud přeseriálované.

Reaguji na článek Lidé zase touží po kachlových kamnech: dobře a zdravě topí - není pravda, že SOŠ Ostrava - Zábřeh je jedinou školou, která umožňuje vzdělávání uchazečů na profesi Kamnář. V současné době získalo autorizaci MPO pro vzdělávání na tuto profesi dle NSK a zák. 179/2006 Sb. už šest subjektů (viz. web NSK). SOŠ Ostrava-Zábřeh získala autorizaci v minulém roce. - první školou a do r. 2013 jedinou, která pořádala rekvalifikační kurzy na profesi Kamnář v souladu s NSK a zák. 179/2006 Sb. o ověřování a uznávání výsledků neformálního vzdělávání byla Střední škola Horní Bříza. Od r. 2010 zde Osvědčení o získání profesní kvalifikace obdrželo téměř 200 absolventů a většina z nich využila i možnosti vykonat závěrečnou zkoušku a získat tak i výuční list v tříletém oboru Kamnář. Kromě uchazečů z ČR absolvovali kurzy v HB i účastníci ze Slovenska, Itálie, Francie, Chorvatska a dokonce i jeden účastník z USA. V současné době v HB probíhá v pořadí sedmý kurz, přezkoušení před autorizovanou osobou je plánováno na srpen t.r., závěrečné zkoušky dle vyhl. č. 47/2005 Sb. o ukončování studia ve SŠ proběhnou v měsíci září 2014.

Jano, já jsem k tomu nepotřebovala žádnou zvláštní trpělivost, abych dočetla až do konce. Naopak, zvědavost mne nesla Tvými řádky se zájmem dál. Hezky napsaná vzpomínka. Přeji Ti, abys se dočkala také někdy návštěvy Národního divadla.

Pěkně jste popsala svůj vztah k divadlu. A je hezké, že redakce takové téma zařadila. Kultura povznáší ducha, což náš národ hodně potřebuje.Alespoň mě se tak zdá.

Moc pěkné rozloučení se zimou,to se ti Jituško povedlo. Jen na ty sněhuláky nebyla tato zima příliš bohatá,což mě osobně,jako " jaromilci " vůbec nevadí.

To je dobře, že se šuplík zase odhodlal vydat něco ze své tajné skrýše, protože by byla škoda nechat si to jen pro sebe!

Myslím, že v tomto směru by měl být každý informován o možnostech a hlavně by se neměl stydět. Jedna mladší kolegyně v práci tuto operaci, tedy spíš lehčí zákrok než operaci, absolvovala a je v pohodě. A já, když bude třeba, rozhodně nezaváhám.

Viděla jsem asi 3 podobná muzea, ale Muzeum Madame T. v Londýně je samozřejmě na vyšší úrovni. Tam jsem byla už v roce 1992 se "svým" Johnem, jinak bych tam asi sama nejela. Nejvíc mě fascinovala celá rozvětvená královská rodina, tehdy ještě včetně Charlese s Dianou a oběma syny. Říkali nám, že narozdíl od jiných osobností se musí figuríny královské rodiny s přibývajícím věkem pravidelně obměňovat, aby odpovídaly momentálnímu vzhledu. Podobně jako panovnice na známkách. No, a zcela určitě i kvůli nepevným rodinným vztahům královniných potomků.

S Vámi by asi musel být opravdu dobrý výlet, srdečný a oproštěný od všech formálností a snobáren.

Jako asi 4letá holka jsem také chtěla být herečkou. Když jsem to řekla před svým decentním starším otcem, prohlásil, že by mě vyhodil z domu. Na to já jsem s dětsky nevinnou surovou upřímností odvětila: Až já budu herečkou, to ty už budeš dávno mrtvý. Maminka se zděsila a vyhubovala mi, co jsem to řekla. Odhad, byť jen poloviční, jsem měla bohužel dobrý. Herečkou jsem se sice nestala, ale otce jsem ztratila už ve 12 letech. Kromě ochotnického divadla, o němž jsem vyprávěla, jsem určitou dobu vypomáhala i v loutkovém divadle, hlasově za loutky, nebo nárazově hru s maňásky. To bylo ve 4. třídě, když moje sestra strávila celý rok v léčebně. Pak mě ale chytl Sokol a atletika a divadlo, kromě ochotnického, už šlo stranou.

Tak toto je mimořádně krásné,díky Zuzko.

V textu je uvedeno, že je propast hluboká cca 60 metrů, proč je v odpovědích 69,5 metru?? Hranická propast v lesích u Teplic nad Bečvou u Hranic na Moravě má na první pohled do legendární Macochy dost daleko. Je to jáma hluboká asi 60 metrů, jejíž jedna stěna je natolik pozvolná, že teoreticky můžete celkem bezpečně sejít dolů i bez horolezeckého vybavení.

Nihil novi sub sole. Mundus vult decipi, ergo decipiatur – Svět chce být klamán, tedy jej klamejme. :-) Obávám se, že krize prospívá i jiným "vykukům".

Zdá se, že jaro opravdu začalo. Zahájili jsme akci 100 jarních kilometrů :-) a ušli prvních asi šest lesem kolem potůčku. Byla to krása! Na "kočičkách" hodovaly včely, starý hřbitůvek zářil květy narcisů, modravý plicník měnil barvy v paprscích slunce, sem tam se mihl bělásek, žluťásek, babočka kopřivová i paví oko a také perleťovec malý. Louka byla posetá zlatými terčíky podbělu, a když jsme se blížili k domovu, kvetly na sídlišti první letošní pampelišky. Otevřeli jsme všechna okna a vpustili jaro i dovnitř. Ve stínu je 20, na slunném balkoně 40. Špatně se bude zvykat na ochlazení.

Přiměřeně stesku a hodně pravdy. Vnímám i velmi zdařilý rým. To se mi líbí.

To platí i o semínku lněném.

Vidíš. Růženko, Tys prožívala práci maskéra doma z bezprostřední blízkosti, zatímco pro mě to byly sváteční chvilky před představením. Ale jinak si obě dovedeme amatérské divadlo dobře vybavit. Díky za vyprávění.