Toto město je od nás vzdálené skoro 500km. Je svým způsobem má srdeční zéležitost,protože z velmi blízké vesnice mám manžela.Jezdíme tam už 44 let.

Mám dotaz.Je Karta života to samé jako karta Klub pevné zdraví,nebo je to jiná.??

Díky Jituško,vážím si toho,že jsi tu básničku věnovala mě a děvčatům a mám z toho upřímnou radost.Pravé přátelství je pro mě vzácné a posvátné a já mám radost,že mezi námi takové vzniklo.Tak díky za básničku,líbí se mi,těší mě a moc si jí považuji...děkuji

Americký kontinent je jak se říká - kotlem, kde se přetavují a mísí rasy z celého světa. Proto je mezi kosmonauty i několik původem Ćechů a Slováků. Kosmonaut Feustel má indickou manželku a vzal figurku krtečka na palubu raketoplánu. Hezký nápad.

1***

Nejsem hoch, ale také jsem je svého času ráda četla. :-)

Hezky sepsané a pravdivé.Jen málo lidí si to uvědomuje.

Na střední zdravotnické škole nám lékaři také ukazovali vnitřní uspořádání oka, ale jen na modelech. Věřím, že vidět skutečné oko uvnitř musí být zážitek. Jen člověk nesmí zbytečně domýšlet, kdev to oko bylo získáno pro studiujní účely. Zázraky přírody jsou neuvěřitelné. Slepých lidí je bohužel také hodně.

Ahoj Květuš, tady jedna spřízněná duše, i já už dlouho hledám podobné chodivé nadšence. Za chvíli dostaneš ode mne psaníčko, snad se na něčem domluvíme. O♥

Vyslechla jsem zkušenosti dvou známých, které se pustily obdobným způsobem do péče o seniory v Německu. Jedna fungovala na základě inzerátu doslova jen jako konverzační společnice staré dámy, na kterou rodina neměla čas a nejspíš ani trpělivost. Ta tam žila jen za bydlení a stravu, ale do té doby nebyla dobrá němčinářka a tam se poměrně dost naučila. Druhá nastoupila zprostředkovaně přes nějakou asociaci, ale asi po třech týdnech vše ukončila, podle jejího vyjádření tam byly hrozné podmínky a neodpovídalo to původní domluvě. Přitom předtím absolvovala u nás speciální kurs pečovatelek. Vy jste zřejmě měla štěstí, ale obdobně jako v případě au-pair i zdravotnice nebo pečovatelky často stěžovaly, že dělají práci, která se Němkám nelíbí a nechtějí ji dělat, ale pro dobrovolnice z Východu je dobrá. Já jsem němčinářka, neříkám to z vžitého negativního postoje k Němcům, pouze reprodukuji, co jsem se dověděla. Nemám v tomto ohledu vlastní zkušenost. Ale pomáhat seniorům či dlouhodobým pacientům lze formou dobrovolnosti i u nás, např. nemocnice v Krči tyto dobrovolníky přímo oslovuje a uvádí, o jaké činnosti se jedná. Někdy to je opravdu jen doprovod do zahrady, posezení u lůžka, vyslechnutí...

"Obce pro seniory" Bohužel v této rubrice je velice málo příspěvků (a ještě staršího data). Populace stárne, města/obce to určitě zjišťují a snaží se o aktivity a služby - tak proč to sem nedají vědět?? Počkám, kdo se ozve - mám také několik tipů - mohu sdělit. Napište mi na: kurzHoudk@seznam.cz

Marie, určitě jsi dobře udělala, za ten jasnější život to stojí.

Pamatuji si, že v pubertě jsem viděla dva Kachyňovy filmy, které ve mně už tehdy nějak zůstaly, a to bylo Trápení s mladičkou Jorgou Kotrbovou a její láskou ke koním a Vysoká zeď, v níž se dívenka zamiluje do dospělého mladého muže v sanatoriu (hrál ho Vít Olmer) ochrnutého po úraze. kterému vlastně vrátí chuť do života. Jedinečný je však pro mě film Ucho, při němž mi naskakuje husí kůže, jak je pravdivý.

Věra Chytilová mohla směle konkurovat mužům režisérům, však ji taky uznávali. Hlavně jako starší byla originál se vším všudy, slovníkem, postojem k mužům, celkovými názory. A její filmy, tedy ty hlavní, jsem viděla naštěstí už v takovém věku, kdy jsem je dostatečně chápala a dostaly se mi "pod kůži". I v tom socialismu si troufla dost.

Víš Zuzko,pořád se jen opakuji,krásné,smyslné,dokonalé,tak piš,piš,piš!!! Mně u tvých básní nějak slov se nenachází.

Automobilové závody vždy sledoval můjprvní muž, byl to jeho velký koníček, sám si také upravil starou škodovku a jezdil nějakou trošku podřadnou rally. V posledních letech však v tomto sportu bylo tolik tragických událostí, že se mi již všechny autozávody znelíbily.

Krásně jsi to, Růženko, napsala.

Měli jsme skútr s možností bočního sezení. To byly jízdy! Jednou jsem se tak kochala rejvízskou krajinou, že jsem z něho v zatáčce spadla. Narazila jsem si kostrč a bylo na dlouho po kochání. Špatně se mi sedělo i chodilo.

A ještě je ta Zuzka bystrozraká...