To je vtipné, Helenko, horší však ještě, když takto "kouká do očí" gynekolog, což já jsem prožívala v raném mládí! :-)

Ani nevíš Helčo,jak ti rozumím,mám 4 vnuky-kluky a někteří z nich se nestydí mi tuto větu říct,moc ti to přeji a musím ti napsat,že máš moc hezkého a hodného vnuka.

Moje známá Olinka absolvovala tuto operaci v 87 letech! A to s výborným výsledkem, nenosí vůbec brýle.

Pavel Novák nebyl taková hvězda jako Gott nebo Walda, protože nebyl z Prahy, ale populární byl a asi narozdíl od mnohých vedl spořádaný rodinný život, s nímž jeho zpěvácká profese nijak nekolidovala. Když už byl nemocný, potkala jsem ho jednou v Praze v obchodě Terranova na Můstku, byl veselý a vypadal dobře, věřila jsem, že nemoc zažehnal.

Zuzko,toto je zase tvoje parketa,již podle titulku jsem si byla jista autorem,co dodat,je to krása,číst tvé verše!

Pozor, ať "Šmejdi" zase nevyhrávají! Zákon ukládá pořadatelům povinnost předem hlásit ČOI místo, datum a nabídku na akcích. Pokud povinnost bude plněna, nastane v ČOI zmatek = nebude stíhat kontroly. Lepší by bylo, dát kontrolní pravomoc Živnostenskému úřadu v tom kterém místě = pro event. kontrolu BLÍŽ !!

Jarko, byl to zajímavý a zábavný týden pod Tvým vedením. Díky za vynaloženou práci a ochotu, pěkně sis na sebe naložila. V tom jsme si trochu podobné. Moc se těším na sraz. Paní Marii gratuluji k výhře, Lipnici taky neznám, a to mám Švejka docela ráda.

Úžasné počteníčko a připomenutí i mých dětských let.Tajemný hlas Oldřicha Nového,no to byl poslech.Děkuji.

Vtipný nápad

Paní Jarko, vy jste nám tak dokonale představila vaše město, že už tam snad ani jezdit nemusíme :-). Ne, samozřejmě, budeme-li mít cestu kolem, moc ráda se městem projdu a využiji vašich tipů, co všechno vidět a kam si zajít. Díky! A omlouvám se, že se nezúčastním Párty i60, máme dlouho plánované rodinné oslavy. Tak snad příště.

Libčice nad Vltavou znám jen z častého průjezdu vlakem do Ústí nad Labem. Zastavují tam jen osobní vlaky, ale ne rychlíky. Ale je to u Vltavy hezké místo a jízda vlakem je podél Vltavy a Labe opravdu panoramatická. Důležité je, že tam je více klidu než v Praze, kde je navíc i draze. Zajímavý je sociologický postřeh o informacích, které není třeba pro domácí psát. :-)

To je bohužel ukázka, kam u nás dospěl rozvoj průmyslu v minulé době, podobně obce kolem našeho Týna nad Vltavou byly nejprve zatopeny kvůli Orlické přehradě, později další zbořeny kvůli Temelínu. U vás je to navíc ještě spojeno s otázkou vysídleného německého obyvatelstva a celkově zpustlého pohraničí. Přitom České středohoří je nádherné, ty kopce, které se tyčí nečekaně z roviny, jsou pro mě fascinující, když někdy jedu kolem. Děkuji za informace, mimochodem k Preissigovi se najde trochu dokumentace i u nás v archivu.

To je, Jíťo, Tvoje smutná a krásná parketa, čte se to dobře, i když obsah bolí.

Možná kdyby pracovali na zásadách alternativní medicíny, dosahovali by ještě lepších výsledků. Slovo intervence samo o sobě navozuje spíše nepříjemné pocity. Chat s odborníkem však může být zajímavý a pro mnohé i přínosný.

A takových mystifikací je v naší historii "neurekom", jen o nich nevíme. :-)

Díky za článek, Jarko, těším se na všechno, i na to "rebelantské" pivo!

Letos v únoru jsem opět po delším čase přijížděla do Prahy po dálnici D1 a nestačila jsem se divit, kolik nových velkých objektů na začátku Prahy přibylo. Já znám Chodov jen z okna ujíždějícího auta, tak mám radost, že jsem v Tvém příspěvku objevila tolik nových informací. Děkuji.

Heydrich byl ve skutečnosti neoblíbený i mezi svými spolupracovníky, byl údajně velmi zákeřný a shromažďoval si kompromitující materiály na své rivaly. Postaral se o to, aby jeho nejbližší podřízený, SS-Brigadeführer Dr. Walter Stahlecker, vedoucí SiPo a SD v protektorátu v letech 1939-40, byl přeložen do Norska a poté jako velitel Einsatzgruppe A odeslán na Východ. Stahlecker se zasadil o největší ukrutnosti ve vyhlazování Židů v Lotyšsku. Poté byl přepaden a zavražděn partyzány. Jeho tělo bylo odvezeno do Prahy, kde měl velkolepý pohřeb, na němž ho Heydrich pokrytecky oslavoval jako hrdinu. To bylo v březnu 1942. O dva měsíce později čekalo totéž i Heydricha a nad ním zase "plakal" Himmler, který ho nemohl ani cítit.

Zuzanko poslala jsem ti vzkaz.

Růženko,celý týden jsem čekala,že se zmíníš o svém městečku.Dočkala jsem se.Díky .Na vašem zámečku bylo krásně a v restauraci chutnalo!!!!