Nadpis vypadal trochu strašidelně, ale nakonec jsem se zasmála. Vtipné.

Pane Kašíku, moc se mi líbí váš článek. Můj tatínek miloval zabíjačky, každou zimu se u nás scházela rodina, přátelé a sousedé, byla to vždy pořádná veselice u slivovice.

Vtipně přiblížený Bohumín. Být u tolika rekordů aktivní účastnicí a ještě to tak zábavně podat, to je výborný a slibný začátek týdne. Děkuji. Helenko, nezkusila bys vymyslet nějaký rekord na připravované Párty Magazínu i60? Po takové průpravě určitě nezklame ani Váš seniorklub.

Pěkné, pěkné! Už se do Havlbrodu těšíme.

Je to romantická pozvánka, nabízející zdánlivou idylu, avšak ten náznak pouhé prchavosti štěstí tu je, a to je dobře.

Všem vítězům blahopřeji!

Růženko, ten hrníček vedle toho love bych ti také čmajzla. Škoda, že bydlíš tak daleko.

Moc hezké a vtipné vyprávění. S dovozem z ciziny je to opravdu někdy hodně komplikované. A to nemyslím někdejší "Železnou oponu". Když jsem byla v roce 1992 na procesu s obviněným z válečného zločinu v Adelaide v jižní Austrálii, rostlo v okolí města množství planých keřů a houští, ale když jsem si chtěla utrhnout malou větvičku, abych ukázala doma, jaká nádhera tam kvetla, řekl mi náš průvodce historik, že za to zaplatím celníkům 100 dolarů, jestli to objeví. Tak jsem si nakonec nevzala ani lupen.

To je moc hezký nápad, už jsem dala do Fota dne jeden snímek, do nějž jsem se nechtěně "vetřela" sama.

Některé věci paní Jiřičné se mi líbí mnohem víc než od pana Kaplického.

Když jsem učila před lety každoročně mnoho kurzů na jazykové škole, dostávala jsem na konci školního roku tolik kytek, až se mi doslova stávaly přítěží. I z toho důvodu, že jsem je neměla na bytovně vůbec kam dát. Vázičky a vázy, které máš a umíš také bezvadně popsat, jsou krásné. Nám zůstaly některé starožitné v jižních Čechách. Ty jsou mezi dnešními výrobky jak z jiného světa. Vázy mám ráda, ale řezané květiny moc ne. Vidím je raději růst.

I když se mi všechny ty kočičky moc líbí, skoro bych řekla, že se to někdy až přežene. A mít to všechno jen v krabicích ?

My máme v jižních Čechách také na chalupě mimo jiné schované svaté obrázky. Dostávaly jsme je na hodinách náboženství a také v kostele o mších, hlavně o "májových". Ano, jsou mezi nimi minireprodukce děl italských mistrů. Po listopadu se tyhle věci, právě tak jako staré rodinné fotografie, hlavně celá alba, hodně prodávaly, ale my bychom je nedaly.

Před chvílí jsem vám pochválila cestopis a toto je další literární perla. Moc dobře se to čte.

Moc hezká báseň. Zase neotřelá spojení slov. To je něco pro fantazii. A také k recitování je velmi vhodná.

Škoda, že jste musel jít plet ty jahody ;-), čte se to samo a těším se na pokračování.

Bravo, pane Horáčku!! My. když jsme s kolegyní Markétou jezdily s dětmi z jazykové školy koncem 70. let do NDR, tak ona hrála moc dobře na kytaru a bez ostychu i některé Krylovy písničky, Vím, že se jim hrozně líbila Nevidomá dívka, tak se ji s ní naučily. A Markéta jim klidně řekla (kdyby snad měl někdo z rodičů doma strach nebo výhrady), že Kryl sice odešel do Německa, ale jeho písně se ničím neprovinily, jsou krásné a není důvod je nehrát!

Kdepak Zuzko panenka která je vzpomímkou na maminku se ani nesmí darovat tam kde je je jí dobře .Vzpomínám jak jsme jako dítě chodívala do Moděvy kde nejenom pro mě ,ale i jiná děvčata schovávaly švadleny odstřižky látek . I zbytek látky byl tehdy velký dárek a já šila a šila šatičky pro panenku .Dnešní mladí neuměj přišít ani knoflík.Takového malého plaváčka holčičku jsem taky měla používala jsem ji jako ozdobu na dort.Postavila jsem ji na hotový dort a z krému udělala šaty i vlasy ,žel jsem takhle někomu dort pekla a panenka se mi už nevrátila .Kaučikové panenky mám také jen trochu větší .Děkuji za tvůj článeček.

Já proti moderním budovám a dalším stavbám vesměs nic nemám, pokud jsou umístěny ve vhodném prostoru. Velice se mi líbí hotel s vysílačem na Ještědu a celkem i původní východoberlínská televizní věž. Pražská věž mi ke křehkému, jednolitému panoramatu Žižkova připadá poněkud robustní, i když je nápaditá.

To je pěkné, ani v tom necítím ironii, že sbírat se dá leccos. Ono ani všechno nelze nazvat sběratelstvím. Člověk si často schovává něco, co ho oslovilo, co se mu líbilo, a protože ho třeba vzhledem k povaze oslovuje neustále druhově stejné, vznikne z toho, obecně nazváno, sbírka.