Bohužel, velmi nedávno tu o ní byl redakční článek. Ale jistě měla krásný a smysluplný život.

Čeština je opravdu úžasná, té se podle mého žádný anglosaský jazyk nevyrovná, ale bohužel nemá opravdu ten současný elektronický slovník, tak něco přebere, ale sympatické je právě to "počeštění", viz třeba "kliknout" z anglického click. Méně už se mi líbí "apgrejdovat" (ani mi to nejde přepsat) z "upgrade" atd. Němci dlouho anglickým termínům odolávali se svou televizí (Fernsehen) nebo kosmem (Weltraum) a dalšími, ale už je to taky dostihlo. I když překvapivě, tam kde mají jiní mobil, oni mají Handy.

Díky, Hanko, jsem ráda, že ses přidala, a hned jsem odhadla, že je to od Tebe. Já organizátorkou srazů nejsem, protože většina bývalých spolužáků zůstala žít v tom kraji, kde jsme chodili do školy, takže to mají při organizování jednodušší. Nejlepší je Zdenka, ta se vždy bezvadně postará. Ale o tom už jsem někde psala.

Moje vnoučata mají pohybu dost, ale tatínka cukráře, což považuji za katastrofu. Umí kazit morálku i mně. Naše stravování je všeobecně v rozporu s tím, co, kdy a jak tělo potřebuje, takže školní stravování není vůbec výjimkou. Moc se mi líbí, jak dietologové nabádají ke konzumaci čerstvého ovoce a zeleniny, ale jimi sestavené jídelníčky jich obsahují minimum a ještě k tomu naprosto nevhodně zařazených. Všechno je třeba důkladně povařit, což znamená totálně denaturovat. Už dlouho se ve školní jídelně nestravuji, ale vždy mi tam docela chutnalo, i když nepříliš prospívalo.

Prima, některé servírky či hostinské jsou přímo stvořeny pro tenhle druh práce a myslím, že tam hosté chodí hlavně kvůli nim. Já to znám z jedné vinotéky.

I když nejsem fandou komiksů, autorovi Čtyřlístku držím pěsti, ať se ještě dlouho raduje z toho, co dělá pro jiné, ale i pro sebe.

Pro mě vždy byla tato dáma především "ztělesněním zbohatlického nevkusu", jak o tom píší Novinky.cz. Rozhodně by mě nepotěšilo, kdyby její aktivity byly vzorem pro mé dcery. Podnikavost se jí rozhodně upřít nedá.

Jarko, Tvůj příspěvek mě hodně oslovil. Vypovídá o minulé době, která zmařila mnoha talentům možnost se více rozvinout. Moje o něco starší sestra, velmi dobrá žákyně, se dostala na střední školu jen s lékařským potvrzením, že se svou fyzickou vadou nemůže pracovat ve výrobě. Za mě se situace začala uvolňovat a mě už vzali normálně, dokonce bez zkoušek. Další politické "kolo" ale začalo v 70. letech za normalizace. Sestra jako učitelka na venkovské škole měla ve třídě dívku, nejlepší žákyni na škole, která kvůli tomu, že rodina chodila do kostela, musela z rozhodnutí ředitele jít jako šička do Jitexu, nakonec ji ale sám podnik poslal dálkově studovat. Díky za školní "zpověď".

Učitelé vždy měli můj obdiv. Ale ti současní to myslím mají nejtěžší. Chování žáků či studentů je dnes příšerné, alespoň jak to slyším od svých vnoučat. Navíc, jakékoliv potrestání rozmazlených žáků ze strany učitele (nemyslím fyzické) je okamžitě napadeno stížností rodičů.

Správná figurka učitele a Vaše dobrá paměť a je z toho pěkný příspěvek pro pobavení. Je to zvláštní, že svérázní učitelé pozvolna vymizeli a ti dnešní už tak výrazní nejsou. Je to podobné i jako s herci a zpěváky. Díky za vyprávění.

Jsem ráda, že dali poslanci přednost paní Šabatové před druhým kandidátem, panem Křečkem, o jehož nezávislosti na tomto postu bych pochybovala.

Moc hezké vyprávění, Růženko, které se bude určitě líbit i ostatním. Úsměvné, trochu lumpácké a trochu nostalgické, jako každá vzpomínka na věk, který byl i nebyl bezstarostný, ale především už není. Díky za poutavé vylíčení.

Hanko, jak si tu čtu, tak Ty ses se smyslem pro humor už narodila. Před lety jsi pobavila pana profesora, teď nás. Díky!! A s těmi průpovídkami, ještě jsem si vybavila, že náš matematik Boba, který každého viděl i za zády a hrozil zapsáním do šedého notýsku, tak ten, když někoho viděl trochu blbnout, říkal s vážnou tváří např.: Naděždo, není ti špatně? Všem se jménem.

Prima povídání, mě učila němčinu kamarádka, která žila do svých šestnácti let v německé rodině, ale nějak nám to nešlo. Já se styděla mluvit a ji to brzy přestalo bavit.

Souhlasím,děti jsou radost(ale i starost) a děti jsou potřeba. .Jen nevím, jestli v tomhle světě.

Díky, Soňo, za odvážný příspěvek, já jsem ve snaze o pobavení ve vyprávění decentně politickou situaci v 50. letech vynechala, ale samozřejmě se podepsala i na učitelích. Velkou roli tehdy také hrálo náboženství a návštěva kostela. To byla u nás v době. než jsem šla do školy, v učitelstvu velká čistka. A "neodvolala" pouze jedna paní učitelka a šla dělat do továrny. Někteří ale byli alespoň zdrženliví, jiní se angažovali a na nás naléhali, proč ano, proč ne. Znám to a Vám děkuji.

Moc pěkně napsáno, pobavila jsem se.

Bezva! Cestopisy miluju všeobecně a tam nahoru se asi beztak nepodívám. Takže budu také hodně vděčná čtenářka.

To mě rozesmálo ! Je hezké vědět že ještě žijí takoví lidé kteří dokáží udělat radost .Není se vlastně čemu ani divit byly vánoce a třeba ta paní vzala vážně co jste jí navykládal a třeba jen potřebovala někomu udělat radost. Pěkný příběh !!!

Teda já žasnu co jste musel prožívat ,copak nešlo napsat na patřičná místa ? Já myslela že v domovech klienti mají nějaký řád do kterého patří na prvním místě zákaz požívání alkoholu .I když už jste jak píšete jinde i tak bych na divné poměry upozornila třeba i TV .