Mám čtyři turistické mapy a výška Sněžky je třikrát jiná. Rok 1955 - 1605, 1958 - 1603, 1960 - 1602, 1961 - 1602. Byla jsem na Sněžce jen dvakrát a cesta byla stejně namáhavá i v roce 1952, to jsem čekala první dítko, a potom v šedesátých letech, už s oběma dětmi. Pokaždé ze Špindlu a za krásného počasí.

Opět skvělý a originální Zuzanin verš.

Pokud jsem to dobře pochopil, tak jde jen o naši vlastní personifikaci jakéhosi energetického pole uměle vzniklého z elektrických zdrojů v domácnosti ? Učil jsem dost dlouho fyziku a nikdy jsem se žádnými stříbrňáky nesetkal, ani nikdo z mých prřátel a známých. Je to asi zajímavý vzácný úkaz u lidí s velkou představivostí. Nechci to zesměšnit tím, že někdo vidí bílé myšky nebo pavouky, i když tam nejsou. Slyšel jsem, že občas vznikají z energetických polí v domácnostech malé kulové blesky jako plazma s dost vysokou energií. Ale ty už jsou dost nebezpečné i se smrtelnými následky. Tam už končí legrace. Díky za popis pro mne neznámého jevu. Asi mám silnou auru a nevidím je 8-)

Přečetla jsem to jedním dechem.Přivíraje oči,jsem viděla ten ,,nekonečný"zápas.Moc krásné.Určitě pan sumec roztrousil v říši ryb o statečném a moudrém rybáři.

Marks and Spencer je jeden z mála obchodů, kde lze opravdu ještě koupit větší velikosti a mají občas i kalhoty do pasu, zatímco jinde absolutně jen bokovky. Některým obchodům, které jsou v Praze ve všech obchodních centrech, se vyhýbám, nemají pro mě cenu, jsou "pro děti", třeba New Yorker, Terranova, Bershka, Terry Weil atd. Pro mě nejsou vhodné nejen přehnaně mrňavé velikosti, ale i mládežnický módní styl. A to nejsem žádná usedlá paní. Co do velikosti, tak v těchto typech obchodů se nevejdu ani do největší velikosti XL, zatímco v jiném typu obchodu je XL velké. Úplnou katastrofou jsou Číňani. Ti střihnou velikost od boku. U nich si koupím v létě v jižních Čechách spodní prádlo, ale když už si kupuji kalhotky XXL, tak si se svou neobézní postavou připadám skoro méněcenná. Všimněte si ale, že při sezónních slevách zůstávají v obchodech viset velikosti 36, 38, ty nikdo nechce. A pochybuji, že by vyprodávali právě jen je. Prostě se ztratí ty normální. A kde skončí ta spousta miniatur, nedokážu odhadnout.

Zajímavý člověk, ten pan Abbé. Tedy asi oba pánové Libanští :-)

Někteří lidé jsou opravdu nenahraditelní.Pro mě je to František Nepil. Nenapodobitelný vypravěč, spisovatel a Člověk s velkým srdcem. Jeho knížky opatruju s úctou. Škoda, že tak brzy odešel.

Ahoj Marie, Tvůj příspěvek mě zaujal. Taková dovolená by se mě také líbila. Napiš, prosím, třeba adresu toho areálu, nebo majitele a také, od kdy do kdy je v provozu. Díky...

Máte pravdu Zdeňku, lidi se snad zbláznili. Smysl pro krásu a eleganci se někam ztratil. Vaše básnička je prima. *

Gratulace Martině je to naše princezna rychlobruslení !!!!!!

Knihy byly, jsou a nadále budou mou velkou láskou, proto si dovedu představit, jak těžko se s nimi loučí knihovnice. Naštěstí zaměstnání končí, knihy zůstávají, tak ať je vám s nimi i jinde vždycky dobře.

Radost z takového úlovku, ta musela být obrovská ! Ještě štěstí že na háčku neskončila ta labuť !

Báseň je jako vždy špičková. Jen nevím, zda ji mám komentovat nebo dementovat. Asi nejspíš se do ní vůbec nemontovat.

Ano je to zachycení reality, která je úděsná, proč se ustavičně válčí a zabíjí !

Paní Jarmilo, máte můj obdiv. Je vidět, že jste žena několika řemesel, které navíc ovládáte velmi dobře.

Básnická hříčka o mezích a do ni vkomponovaná myšlenka. To nevypadá špatně.

Když jsem koncem 80. let bydlela krátce v Mělníku u cukrovaru, tak jednou v neděli v podvečer jsem zažila slet havranů. Bylo to něco neskutečného. Po hejnech se slétali ze všech stran na "seřadiště" u cukrovaru, nejprve na stromy, a když už byly obsypané, tak na zem. Trvalo to asi půl hodiny. Musely jich být tisíce. Opravdu snad čekali na ty poslední, a naráz, jako když vystřelí, se zvedli a odletěli, asi někam na rybníčky v okolí. Byla jsem opravdu v úžasu nad tou dokonalou sehraností. Už nikdy jsem je potom takhle neviděla. Vy jste mi to připomněl.

Když jsem v r. 1982 dělal výpravu ve filmu "kluk za dvě pětky" pamatuji si velmi dobře Danu Vávrovou jako velmi mladou dívenku, hrající tam jednu z hlavních rolí. http://www.fdb.cz/film/kluk-za-dve-petky/obsazeni/10312 Film mi nepřipadal příliš hodnotný, ale sešla se tam dobrá parta, byla to pohodová práce a rád na ni vzpomínám. Danu Vávrovou jsem už pak nikdy nepotkal. Jsem rád, že zde vyšel tento článek, ze kterého jsem se dozvěděl něco o jejím životě i jak zemřela. Nevěděl jsem to.

Zajímavé, tohle jsem nevěděla.

Pane Jiří, vy jste letos úplně první Skřivan, který si vrzl, aniž by zmrzl. A moc pěkně. Z každého vašeho slova je cítit, že máte přírodu opravdu rád. Na zpěv skřivánků už se moc těším. A že jich tady bývá! Jedna polská vesnička v blízkosti našich hranic se podle nich jmenuje Skřivánkov. Jsem spíš na ptáky než na ryby.