Škoda, že se Foglarovy knihy nevydávají. Dnešní děti by nutně potřebovaly takové vzory jaké pan Foglar popisoval. Také je škoda, že skautské hnutí skoro zaniklo.

Krásná báseň, kočko.

Pan Kačer to řekl moc hezky. Také si myslím, že je důležité mít přátele kolem sebe právě i ve vyšším věku.

Tento recept mohu doporučit.Já ho dělala už před 20ti lety,když se učila dcera v Pardubicích a vozila ho ženám do kuchyně.A pekla na plechu.Před pečením potírám chleba slanou vodu.Může se potřít i během pečení.Asi 15 min na 230 a potom dopékám jen na 170.Do trouby ještě přidávám malý kastrůlek s vodou,aby byl chleba ve vlhkém teple.Ještě je dobré zadělat místo vodou pivem,stačí to nejlacinější.A nebo nadělat malé bochánky-něco jako kaiserky.Můžeme posypat slunečnicovými,dýňovými nebo sezamovými semeny.

Ano, jsou to dobré rady a postřehy. Je vidět, že kočkám rozumíte a ony jsou jistě vděčné.

My jsme měli vždy raději kratší zájezdy. Manžel nikdy nevydržel na jednom místě dva týdny. To jsme raději jezdáívali dvakrát po týdnu. Ale dhlavním ůvodem zkracování dovolených je dnes jistě cena.

Vidím, Honzo, že si kocourků užiješ možná nejvíc Ty. :-) Na některé otázky bych odpověděla hned, ale dám prostor jiným. A něco najdeš v příspěvku Kočka opravdu není pes, který se snad brzy objeví.

Jano,mám doma Vodnáře-syna,dnes má zrovna kulaté narozky,ale musím upřímně napsat,že to na něho sedí,jak ušité.Ale i pěkně jsi to napsala.

Po takové básni jistě přijde...

Ivu Bittovou mám ráda. Naučila mě ji poslouchat dcera, její hudba i projev má zvláštní sílu. A kouzlo.

Olinko, my jsme donesly Čerta z Chvalské tvrze. Mělo tam být 100 koček a on byl sto prvý. Donesli ho mladí lidé na poslední chvíli s tím, že mění podnájem a v novém ho nesmějí mít. Měl u sebe cedulku, kdo je, co rád dělá a jí. Od první chvíle byl doma naprosto suverénní. Z informací bylo vše naopak, i jídlo, i zájmy. A protože se jmenoval Mikeš Ivánek, tak jsem prohlásila, že je určitě původem "Rusák", silný, bojovný a rozpínavý. :-) Kéž by mu to dlouho vydrželo!

Ano Dani, tepláky obalené sněhem, uhelné prázdniny. Tohle jsem také prožívala i když část ještě za války, takže jsme někdy, za náletu, museli nechat všech her a utíkat do krytu.

hezky jste to napsala.

Zuzko, je jasné, že se u tebe kočky mají dobře. Mám dvě kamarádky - kočičí mámy, které na ně také nedají dopustit. A zrovna teď chodíme za kočičím kamarádem, podobným tomu tvému na fotce, protože jeho lidská rodina jela přivítat svého čerstvě narozeného čtvrtého vnuka.

Krásné...

Kdysi jsem také nastavila špatně budíka, ale to mi bylo necelých třicet let. Vzbudila jsem děti ve tři hodiny ráno a teprve když už měly i kabátky, přišla jsem na svůj omyl. Bylo mi divné, proč jsou tak ospalí, to ještě chodily do školky.

Před touto ženou se v úctě skláním, u nás v archivu se ještě poměrně nedávno pátralo po stopách někdejších zavlečených dětí, avšak bohužel bezvýsledně.

Tak takovou fotku paní marie Rottrové jsem ještě neviděla. To je opravdu unikát. Líbí se mi to.

Naštěstí je už teď všechno jinak, na kočičí pohádku se těším.