Mě hrozně štvalo, jak se v rámci RVHP v 70. letech direktivně srovnávala hospodářská úroveň jednotlivých členských států, aby RVHP působila jako celek. V době mého prvního pobytu v NDR v létě 1968 jsme jako stát měli ještě navrch, to bylo vidět i podle oblečení, ale pak jsme se někam propadli. Trapné bylo také převádět výrobu některého tradičního zboží z původních států jinam, pak jsme neměli boty, špendlíky s hlavičkami nebo fotorůžky.

To je pravda, takhle jsme se boxovali v den otevření "Země živitelky" v Budějovicích, kde kromě výstavních pavilonů byly i stánky s prodejním artiklem, např. pletené zboží z Jitexu Písek nebo hrdějovická či chodská malovaná keramika. Tohle ale bohužel platí dodnes, např. obchodní řetězec Lidl dá každý týden nějaké zvýhodněné průmyslové zboží, avšak toho je tak málo, že je hned první den akce po otevření vyprodáno. Mne se to netýká, ale známí to tak líčí.

Athosovi je sice nějaké vyznamenání ukradené, ale od armády jako projev uznání je to hezké, rovněž i ta následná zdravotní péče po úrazu. Zvířata nejsou žádná věc, aby se použila a když neslouží, tak zahodila. Hodně se mi příčilo číst, jak vycvičili fenku z útulku, dali jí jméno Lajka, pohrály si s ní děti někoho z hlavních velitelů, aby si ještě trochu užila, a pak byla odeslána umřít za nevyhovujících podmínek do vesmíru. Nebo když za 2. sv. války uvazovali psům na tělo granáty a posílali je proti tankům.

Zuzko,ty nejsi ničí,ty jsi naše,a my si toho hodně považujeme.Díky za to,že jsi.

Tak to je fakt dobrý fígl.Jen bych se pak bála kdyby klíč nešel vyndat z vozíku jak bych si pak odemčela byt. Určitě vyzkouším !

"Ne, sebeklam to není, a ani rozloučení, vždyť když se srdce ztiší, tak známé tóny slyší, to moře s písní věčnou zní dálkou nekonečnou." Neboj, pojedeš.

Nestříhali si v Taforaltu nehty v pátek.

Ve Slatiňanech už jsem několikrát byla - v parku, na Kočičím hrádku a na rozhlednu Báru mě po úrazu vytlačil na invalidním vozíku můj obětavý zeť. Na Podhůře je krásně.

To zase bude pěkná přehlídka mnoha krásných míst v Čechách i jinde se spoustou sněhu. Potěšil mne snímek z italského Monte Bondone, kam jsme jezdili se školou lyžovat. V minulém roce tam byla v prosinci světová zimní Univerziáda - jako zimní olympijské hry vysokoškoláků. I naše Sáblíková tady získala zlaté medaile. A sníh lyžaři měli.

A vlak si tiše zpívá písničku monotónní, láska odjela v něm,oči však slzy roní. Nádraží,vlaky koleje,moje srdeční záležitost,ale psát o tom prostě neumím.Díky Zuzko.

Mám doma hodně starou Zetu, stále funkční a občas používanou, když selže PC nebo dojde toner, jako bych ji našla. A to si s ní už několik let o prázdninách hrají vnoučata. Můj obvodní lékař zřejmě píše na ještě starším psacím stroji, budu se muset kouknout, na jakém, až tam zase zajdu. :-)

Jíťo, krásná báseň.Líbí se mi, jak dovedeš úžasně snít, nemyslím, že právě teď tohle prožíváš.

Tak tohle je ten nejlepší recept na celém světě!,Už ho mám v kuchařce na prvním místě.Udělám všechno,aby se mi to nokdy nepřipálilo.Díky.

Na chalupě v jižních Čechách máme dodnes schovaný Mladý svět z let 1968-69. To je pro mě i dnes, po těch letech, vzácné čtení, moje retro. Po nástupu normalizace pro mě časopis postupně ztratil kouzlo a pak už jsem ho přestávala pozvolna číst, protože i v něm už zapracovala cenzura.

Winston Churchill navštívil Veveří dokonce třikrát.

Honzo, chválím.Já věřím na pohyb, ať je jakýkoliv, ale hlavně denně a pořádně.Ač si novoroční předsevzetí nikdy nedávám, každoročně po Vánocích začnu denně dělat dlouhé pochody, vydržím tak dva tři týdny, potom ještě obden a v květnu už chodím jen jednou týdně. V létě spíš polehávám a v září znovu zkouším pochodovat alespoň jednou za týden. A teprve koncem prosince mě to zase začne bavit.

Zuzko, zase úžasná báseň. Neboj, slunce zase vyjde a louže a pavučiny zmizí. Tak je to přece pořád... *

Někde jsem četla, že Lady Thatcherová byla nejméně populární britská politička. Když jsem ale byla jednou v Londýně, tak u Tower Bridge bylo fotostudio a bylo možno se tam dát vyfotografovat s figurínou Thatcherové nebo Johna Majora. Ten už byl tehdy premiérem, tak mi připadalo normální dát se vyfotit s ním, čemuž se fotografka velmi divila, protože prý všichni chtěli fotku s Thatcherovou. Tak si jí asi opravdu vážili, i po odchodu z funkce.

Každého, kdo udělá cokoliv dobrého pro jiné, si vážím. Ať koukám, jak koukám (vidím špatně), vypadá L a R na obrázku stejně. Vidím-li to dobře, proč?

:-))